Text je ostře jednostranný komentář obhajující vládu a premiéra Babiše; prezidenta Pavla a Ústavní soud líčí jako pučisty ničící právní stát a parlamentní demokracii. Celkové vyznění systematicky nahrává vládě a diskredituje prezidenta.

Text zdůrazňuje protokolární podřízenost prezidenta Pavla premiéru Babišovi v rámci delegace na summit NATO, volbou detailů (vstup hlavním vs. vedlejším vchodem, zasedací pořádek) a strukturou (Babišovy kritiky až v závěru) vyznívá ve prospěch vládní pozice. Prezidentovo vystupování je rámováno jako ztrátové a oslabené.

Článek kriticky glosuje spor o účast na summitu NATO: přirovnává jej ke školnímu výletu, kde Pavel hraje roli učitele Hnízda a Babiš s Macinkou neukázněné žáky. Autor oceňuje Pavlovu snahu vnést řád, ale vytýká mu pozdní reakci; celkově rámování delegitimizuje Babišovu stranu jako dětinskou, ačkoli mírně kritizuje i Pavla.

Článek je neutrální zprávou o rozhovoru s Václavem Klausem, který kritizuje obě strany politického konfliktu (vládu/Macinku za vyhrocení války a prezidenta Pavla za nepřijatelné chyby). Nenahrává výrazně žádné straně.

Text jednostranně prezentuje perspektivu prezidenta Pavla a opomíjí vyjádření vlády. Výběr faktů a citací zdůrazňuje údajné restrikce vůči hlavě státu a tím nahrává prezidentovi v sporu o vedení delegace na summit NATO.

Článek převážně zprostředkovává pohled prezidenta Pavla, jehož stížnosti na neústupnost premiéra a restrikce vlády jsou detailně citovány, zatímco vyjádření druhé strany je stručně a umístěno na úplný závěr. Výsledkem je portrét Pavla jako oběti malicherné vládní obstrukce a Babiše jako nekooperativního aktéra, čímž text celkově nahrává prezidentské straně.

Text nahrává prezidentu Pavlovi zdůrazňováním jeho kritiky vládního rozhodnutí jako nehospodárného a absurdního, selektivním výběrem faktů o nákladech letů, emocionálně zabarvenými výrazy a insinuacemi na adresu vládních představitelů.

Článek je informativní a vyvážený, popisuje spor o summit NATO z pohledu obou táborů, uvádí scénáře zvažované Hradem. Použití mírně emotivních slov jako 'tahanice' či 'zarytě' nevyznívá ve prospěch ani jedné strany. Celkově neutrální.

Text je relativně vyvážený, poskytuje prostor oběma stranám sporu. Přináší vyjádření premiéra Babiše i prezidenta Pavla bez zjevné redakční manipulace.

Text vykresluje premiéra Babiše jako osobu ignorující rozhodnutí soudu a vedoucí zbytečný spor s prezidentem, čímž poškozuje republiku. Výběrem ostré citace opozičního politika vytváří rámec frašky. Tím nahrává prezidentu Pavlovi a opozici.

Článek mírně nahrává prezidentu Pavlovi. Ačkoli samotný redakční text je věcný, výběr a prostor poskytnutý kritickým výrokům opozičního politika Kupky (včetně emocionálně nabitých obratů) vůči Babišovi vytváří dojem, že premiér jedná iracionálně. Jediným hodnotícím výrazem redakce je označení Putina za diktátora, což nepřímo podtrhuje naléhavost podpory Ukrajině a oslabuje Babišovu zdrženlivou pozici.

Článek jednostranně prezentuje kritiku vlády ze strany Martina Stropnického a Anny Shavit, aniž by dal prostor kabinetu k obhajobě. Tím nahrává prezidentské straně, protože vykresluje vládu jako nečinnou a zneužívající spory s prezidentem jako výmluvu.

Článek vyznívá ve prospěch prezidenta Pavla. Vládu a Babiše lícuje jako stranu vedoucí „válku s Hradem“, která zbytečně plýtvá miliony, zatímco Pavlův návrh na společné cestování je prezentován jako rozumný a úsporný. Důraz na finanční ztrátu a jednostranné citace posilují dojem, že vina leží na vládě.

Článek z debaty s prezidentem Pavlem jednostranně prezentuje jeho kritiku vlády. Novinářské otázky obsahují emocionálně zabarvené výrazy („únos státu“, „peskovat“, „na hanbě“, „na pranýř“) a redakční komentář zvýrazňuje pohled prezidenta. Celkově text nahrává prezidentu Pavlovi a znevýhodňuje vládu Andreje Babiše.

Glosa je silně kritická k Filipu Turkovi a Andreji Babišovi, vykresluje je jako pokrytce, kteří ničí českou zahraniční politiku, a obhajuje prezidenta Pavla. Nahrává tak Pavlovi a prozápadnímu směřování.