Důvody jsou zřejmé a jsou stejné jako jinde v Evropě: průběžný důchodový systém, kdy současní pracující platí penze stávajícím důchodcům, se stárnoucí populací prostě nepracuje, jak jsme zvyklí. Nedokáže zajišťovat tak vysoké důchody jako dříve. A přitom slušné důchody jsou důležitou součástí evropského sociálního státu, na který si Evropané, a zejména Němci, potrpí a o který skoro nikdo nechce přijít. Slušný začátek V zásadě jsou řešení, co s penzijním systémem, jednoduchá, a těch základních existuje jen pár. První možností je extrémně zvýšit věk odchodu do důchodu někam přes sedmdesát či osmdesát let. Tím se systém vrátí ke svým originálním počátkům, tedy do bismarckovského Německa, kde na zajištění chodu průběžného systému stačily jen nízké daně, protože většina lidí se důchodu nedožila a zemřela při práci. S tím za voliči asi půjde málokdo. Druhou možností je zvednout daně tak, aby se zachovaly relativně vysoké důchody s tím, že pracující to nějak přežijí. Jenže nadměrná daňová zátěž by vedla k emigraci a tak by bylo potřeba nejlépe násilím přinutit mladší lidi zůstat v domovské zemi. Heslo „zavedeme vysoké daně a na hranice dáme ostnatý drát“ nezní na předvolebních plakátech také zrovna přitažlivě. A pak je tu třetí možnost, pokusit se alespoň část průběžného penzijního systému převést na fondový. Neboli že si lidé alespoň částečně budou na svůj důchod spořit. Nejlépe tak, že takové spoření bude povinné. Odpadne tak problém současného systému s tím, každému platí jeho důchod obrazně řečeno až jeho děti a vnuci, a pokud je jich málo, roste na ně ekonomický tlak. Ale to také není bez rizika. Každá změna vyvolává obavy a přitahuje kritiky. V Německu se ovšem chystají udělat krok tímhle směrem. Komise vládních stran – v Německu vládne široká koalice levicové SPD a konzervativní CDU/CSU – schválila návrh na vytvoření veřejného penzijního investičního fondu, kam by nejprve šlo půl procenta ze mzdy a postupně by se tato částka zvyšovala na dvě procenta. Půl má platit zaměstnavatel, půl zaměstnanec. Ještě není zcela jasné, kdo bude fond spravovat, ale je pravděpodobné, že KENFO, fond, který spravuje peníze určené na demontáž jaderných elektráren a likvidaci jaderného odpadu. Má totiž už zkušenosti s investováním na burze a vykazuje v delším horizontu slušnou návratnost. Není to sice moc, z důchodových peněz to bude jen malá menšina, ale je to slušný začátek a pomůže to spolu s mírným zvýšením věku odchodu do důchodu stabilizovat německý penzijní systém. Podle některých to navíc může časem rozhýbat německý a tím i evropský kapitálový trh. Opatrní Němci, kteří drží většinu peněz na účtech, se naučí konečně jít na burzu, když uvidí, že investování je bezpečné. Pravolevá pojistka Jak to, že v Německu je něco takového možné, když u nás tuto ideu většina politiků pohřbila? Zřejmě je to právě tím, že tam vládne široká pravolevá koalice. Je tam tedy vysoká pravděpodobnost, že se celý systém po volbách nezruší ani radikálně nepromění. Zároveň to ukazuje, že v Německu je určitá společenská shoda na tom, že je třeba něco dělat, a také určitá víra v to, že stát dokáže takový investiční fond profesionálně spravovat. Něco takového by dnes v Česku neprošlo. Politici nic měnit nechtějí a úplně nejméně chce měnit důchodový systém současná vláda Andreje Babiše. Ostatně byl to Andrej Babiš jako ministr financí, kdo asistoval u zrušení Nečasovy důchodové reformy, která měla na dobrovolné bázi přinést do státního průběžného systému i spoření v soukromých fondech. Problém se neřeší a kabinet zřejmě doufá, že v budoucnosti slušné penze zachrání buď přílet hotovosti z Marsu, nebo nás spasí fenomenální ekonomický růst. V tom případě je ale lepší sázet spíš na ten Mars. Anebo se pro jistotu raději podívat do Německa.