Tak co, pánové Okamuro, Rajchle a Ševčíku, už nás obsazují Sudeťáci? Vaše hysterie byla nemístná a hloupá V květnu vládní politici hecovali sami sebe i část veřejnosti k útokům proti konání sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně. Z některých výlevů českých zbloudilých nacionalistů plynulo, že sudetští Němci se chystají vracet do míst odkud byli po válce vyhnáni a bude se jim vracet zabavený majetek. Dnes to už můžeme hodnotit s odstupem – bylo to trapné divadlo, které nemělo s realitou nic společného. Naopak sudetští Němci pořád nabízejí ruku ke spolupráci a posílení cesty smíření. Bylo fascinující sledovat, jak nesmyslné kalkulace dokázaly v tomto případě dostat na myšlenkové scestí i jindy racionálně uvažující vládní politiky. Například ministra obchodu a průmyslu Karla Havlíčka. I ten přišel s kritikou sjezdu. Ministr zahraničí Petr Macinka jako vždy přeháněl, když říkal, že „Brno je prostě v plamenech". Žádný takový požár ale v moravské metropoli nebyl zaznamenán, hasiči si na rozdíl od Macinky ničeho nevšimli. Povyk před konáním akce sudetských Němců spustila především vládní SPD. Zejména Tomio Okamura, Radim Fiala, Miroslav Ševčík, Libor Vondráček či Jindřich Rajchl. Proč se ale k této partičce přidalo hnutí ANO včetně premiéra Andreje Babiše? Pokud chce strana, kterou volí třetina voličů, a takovou je právě ANO, vyvolávat vášně proti Německu, tak vůbec nechápe svoji roli a postavení ve společnosti. Rozdílné pohledy a názory na různé události jsou naprosto přirozené, ale čeští rádoby vlastenci předvedli, že nesledují vývoj, jsou zaslepení a útočí na někoho jen proto, že to přinese nějaký politický bodík. Jenže hysterie, což je neurotická porucha charakterizovaná kromě jiného sebestředností a sklony k teatrálnímu chování, která provázela setkání sudetských Němců v Brně, vládní preference neposunula nikam. Ani nemohla. Většina lidí se nechce pořád hrabat v minulosti, která už je dávno za námi a je vyřešená. Jistě, někteří předci dnešních Němců a sudetských Němců spáchali za druhé světové války zločiny a způsobili i na našem území ohromné utrpení. To není zapomenuto. Cesta ke smíření je ale po takových tragédiích nutná. Zejména v případě sousedních a demokratických zemí jako je Německo a Česká republika. Kroky smíření dělá po někdejších kontroverzích a peripetiích i Sudetoněmecké krajanské sdružení. Mělo to vývoj, kteří ovšem čeští vládní politici odmítají registrovat. Hlavní organizace sudetských Němců se dávno distancovala od válečných zločinů. Námětem její činnosti už není „právo na vlast“ (myšleno tu v někdejším Československu). V roce 2016 přestala trvat na tom, že požaduje vrátit majetky, které byly po válce zabaveny na základě Benešových dekretů. To všechno se objevilo i na sudetoněmeckém sjezdu v Brně, opět jsme slyšeli výzvy k tomu, aby bylo česko-německé smíření trvalé. Že to sudetští Němci myslí vážně, potvrdila v Brně i účast velmi vlivného bavorského premiéra Markuse Södera a německého spolkového ministra vnitra Alexandera Dobrindta. Nikdo z českých vládních politiků se s nimi ale nesešel. Ministr Macinka jim vzkázal, že pobytu v Brně si „neužijí“. Co je to za nesmírně hloupou sousedskou a zahraniční politiku? Pofiderní byla i diskuse a vystoupení vládních zástupců k této otázce v Poslanecké sněmovně. Měli by si to vládní poslanci a poslankyně znovu přehrát. Jak tím pomohli k rozvoji česko-německých styků, které jsou pro nás životně důležité? Vůbec nijak, přesný opak je pravdou. Sněmovna to korunovala 14. května přijetím usnesení, které odsoudilo konání sudetského sjezdu v Brně. Hlasovalo to něj 73 vládních zákonodárců. Předák sudetských Němců Bernd Posselt označil hlasování za frašku. A měl pravdu. Sjezd v Brně je už pár týdnů za námi, můžeme rekapitulovat. Otázka zní – budou trapnosti, které jsme viděli v souvislosti se sjezdem sudetských Němců nějakým poučením pro českou vládní garnituru? Chce mít co nejlepší vztahy s Německem? Hovoří sice o tom, ale žádnou jistotu v tom nemáme. Strategické uvažování premiéra Andreje Babiše v tom pokulhává a radikály ve vládním táboře nedokáže ovládat. Vládní moc (a současná opozice jí v tom zdárně sekunduje) vnímá politiku jako permanentní válku, kterou lemuje přehánění, hádky, arogance a urážky. Voliče si u toho politici berou jako rukojmí a vše je zesilováno výkřiky na sociálních sítích. Je proto pozoruhodné, že největší klid a noblesu v případě sjezdu v Brně zachovali před jeho konáním, v jeho průběhu i po něm, samotní sudetští Němci. To ale propagandisty, jako jsou Okamura, Rajchl, Macinka a někteří politici z hnutí ANO, ani netrkne. Ti už vymýšlejí, jaké další terče hledat dál.