Generálmajor Timothy Cross, bývalý důstojník britské armády a expert na vojenskou logistiku, upozorňuje ve svém komentáři, že se od jara výrazně zhoršila situace na ruské straně, pokud jde o lidské ztráty. Podle jeho slov se od března do května letošního roku začalo mluvit o 30 až 35 tisících obětí měsíčně, přičemž toto číslo nezahrnuje zajatce ani dezertéry. Cross připomíná, jak Rusko doplňovalo řady armády v posledních letech. Nejprve se nabíralo z regulérních jednotek a záloh, pak z věznic prostřednictvím žoldnéřských skupin jako Wagner, a nakonec náborem dobrovolníků za vysoké finanční odměny, zejména z východních regionů země. Podle generála se ale tento model blíží svému konci. „Je zjevné ze všech briefingů, které poslouchám, a ze všeho, co čtu, že je (Putin) velmi neochotný zavést brannou povinnost,“ říká Cross. Další mobilizace by podle něj byla psychologicky citelným krokem, ale bez ní se ruský vůdce podle generála neobejde. Pokud se mu tedy nepodaří prolomit ukrajinskou obranu. Klíčovým tématem jeho komentáře je současná ruská ofenziva na Kosťantynivku, první velké město takzvaného pevnostního pásu v Doněcké oblasti. To je obranná linie, kterou Ukrajina buduje a posiluje od roku 2014. Podle Crosse jde o pás dlouhý 30 až 50 kilometrů se čtyřmi velkými městy, který měl před válkou přibližně 400 tisíc obyvatel. Samotní Ukrajinci označují Kosťantynivku za „šedou zónu“ – tedy území, kde podle Crosse nikdo nemá plnou kontrolu. Rusové se do města dostali infiltračními taktikami, ale ovládají jej jen částečně. „Nemyslím si, že to má momentálně kdokoliv pod kontrolou,“ soudí generál. Boje ve městě jsou brutální, byť se zatím nejedná o desetitisíce vojáků. Cross přirovnává charakter bojů k bitvě o Stalingrad. Uliční souboje jsou podle něj extrémně nákladné na životy, byť paradoxně méně zranitelné vůči dronům, protože se vojáci mohou skrývat v sutinách a sklepeních. Generál je skeptický k tomu, že by Ukrajina byla v současnosti schopná vést rozsáhlou protiofenzivu. Podle něj Západ včetně Velké Británie školil ukrajinské jednotky především na taktické úrovni. Chybí ale zkušenosti na takzvané operační úrovni velení, tedy schopnost propojit vzdušné, pozemní a námořní síly do jednoho funkčního plánu tažení. Cross sám kdysi velel jedné ze tří britských polních divizí. „Nejsem přesvědčen, že je Ukrajina schopná vést velkou protiofenzivu,“ říká Cross, který zároveň ocenil, jak úspěšně Ukrajinci vedou obrannou válku. Podle jeho slov ukrajinská armáda za poslední měsíce dokonce získala zpět více území, než Rusko dobylo, jde ale o zanedbatelné rozlohy. Situaci přirovnal k frontám první světové války v letech 1916–1917. Byly obrovské ztráty, ale linie se posouvala jen minimálně. Dronová válka podle generála funguje skvěle v obraně, ale zatím chybí recept na její využití v ofenzivě, kde je potřeba průlom a manévrování. „Doufám, že se mýlím, ale takový mám pocit,“ uzavírá Cross. Právě momentální nemožnost nějakého průlomu vede Ukrajinu k tomu, že od jara vede systematickou kampaň proti ruské ropné a logistické infrastruktuře. Měsíčně je to kolem pěti tisíc úderů v hloubce nad dvacet kilometrů, od března bylo potvrzeno vyřazení 81 systémů protivzdušné obrany, a od téhož měsíce nejméně 50 úderů na ruská ropná zařízení. Výsledkem je, že rafinace ropy v Rusku klesla na 21leté minimum a produkce benzinu se propadla o čtvrtinu. Fronty na benzinkách se v posledních týdnech objevily od Krymu přes jižní Rusko až po Sibiř. Podle ukrajinského ministerstva obrany platí přímá vazba mezi tímto tlakem a děním na frontě. Čím víc zničené logistiky a zásobovacích tras v týlu, tím méně ruských útočných akcí na frontě. Na jihu je to měřitelné konkrétně, provoz na klíčové zásobovací trase M-14 směrem na Krym klesl o víc než dvě třetiny. Nejde o náhradu chybějící schopnosti prorazit frontu, ale o paralelní strategii, jejímž cílem je vyčerpat ruskou schopnost válku dlouhodobě táhnout, ekonomicky i logisticky.