zobrazit změny proti předchozí verzi
odebráno přidáno
Neuvěřitelné sólo Ústavního soudu
EDITORIAL
EDITORIAL
Homepage
UMĚLÁÚTOK INTELIGENCENOŽEM
SpolečnostNěmecká OpenAIpolicie pátrá po neznámém muži, která stojí za jazykovými modely ChatGPT, zvažuje předání pětiprocentního podílukterý ve firměstředu americkévečer vláděna stanici metra Viehofer Platz v Essenu napadl osmapadesátiletou bezdomovkyni. DnesŽena outrpěla tom informoval britský deníkněkol ...
22:15
UMĚLÁ INTELIGENCE
21:40
PROTILETADLOVÝ SYSTÉM
21:14
-
00:01
-
00:01
-
00:01
-
00:01
-
00:01
-
21:40
-
Vychvalovaný německý systém Skynex se v boji na Ukrajině neosvědčil. Nedokázal zničit ani jeden dron21:14
-
20:29
-
19:39
-
Dustin Hoffman, hlavní festivalová hvězda, dorazil do Varů. Před ním Jesse Eisenberg a Harvey Keitel19:07
-
18:51
-
18:32
-
18:05
-
18:02
-
17:33
-
16:17
Prezident Petr Pavel nakonec vytasil nejvyšší možnou kartu, kterou má jeho úřad, a podal na vládu Andreje Babiše kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, protože ho nechtěla vzít na výroční summit NATO v Ankaře. A rovnou připojil i žádost o předběžné opatření, jež by vládě přikázalo, aby prezident byl součástí české delegace. Tedy požadavek pro kompetenční žalobu velmi neobvyklý. A nezvykle rychle, zvlášť v kontextu nechvalně proslulé pomalosti a nepružnosti české justice, také Ústavní soud rozhodl. Všechny požadavky Hradu přijal a předběžným opatřením fakticky vládě přikázal, aby Petra Pavla vzala do Ankary s sebou.
Všichni aktéři se na střet o Ankaru připravovali po svém. Hrad poprvé pohrozil žalobou ústy šéfa politického odboru Tomáše Lebedy na konci dubna, což už byla reakce na signály především od ministra zahraničí Petra Macinky, který Pavla na summit NATO akreditovat nechtěl. Rozehrál se boj o čas. Vláda chtěla oznámit složení delegace co nejpozději, aby Ústavní soud neměl dostatek času na kvalifikované rozhodnutí. Na Hradě zase v širším kruhu vymýšleli protitah – a přišli s fintou předběžného opatření.
Ústavní soudci, přestože sídlí v Brně, nejsou izolováni od světa. Případ sledovali, a jak se ukázalo, nechtěli hrát druhé housle, dokonce si vyšvihli sólo, k jehož poslechu odsoudili i publikum. Narušili tím ale kompozici skladby a rovnováhu v orchestru.
Jen dva z patnáctičlenného pléna Ústavního soudu se proti postupu ohradili. Soudci Jan Wintr a Dita Řepková sepsali disentní stanovisko, v němž lze najít silnou argumentační podporu proti tomuto usnesení: například že zákon o Ústavním soudu s předběžným opatřením v případě kompetenčních sporů výslovně nepočítá. Nejdůležitější pasáž disentu je ta, v níž vyvozují, že Ústavní soud takto vstupuje do politického boje. „Zdrženlivost Ústavního soudu při nařizování předběžného opatření v nyní projednávané věci by měla být ještě větší, protože jde o zásah Ústavního soudu do probíhajících politických dějů, aniž je zatím najisto postaveno, jak bude Ústavním soudem vyložena kompetence prezidenta republiky zastupovat stát navenek…,“ uvádějí soudci Wintr a Řepková.
Ústavní soud se tak svým rozhodnutím vměšuje do pravomocí vlády a narušuje demokratický systém založený na rovnováze mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní. Vážně ohrozil svou pověst, nezachoval zdrženlivost, neodůvodněně se postavil na jednu stranu sporu a vmísením se do politického sporu se sám zpolitizoval. Zachoval se v duchu doby, kdy se přestávají respektovat role a všem je dovoleno vše.
A to vše pro poměrně malicherný osobní spor, který je řetězcem protivenství, jež si už obě strany navzájem činí a místo hledání shody je dále prohlubují. Jak můžeme chtít nějakou společenskou dohodu, když jí nejsou schopni ani nejvyšší ústavní činitelé?
Rozhodnutí Ústavního soudu, i toto o předběžném opatření, jsou precedenční a mělo by se myslet na to, že základem demokratického systému je střídání politických stran u moci. Usnesení nemohou podléhat sympatiím k jedné osobě, která je právě u moci nebo ve funkci, ale musí být univerzální.
Jen si představme, že by se podobného požadavku u Ústavního soudu domáhal Miloš Zeman. Jak by asi vypadalo celé aranžmá včetně médií, vlivných osobností, opinion makerů… Žijeme ale v nových časech. Cesta do Ankary bude ještě plná naschválů a tragikomických okamžiků, třeba v honbě za selfíčky, možná se tomu půjde i zasmát, ale bude to úsměv, který bude trochu tuhnout na rtech. Za měsíc po Ankaře neštěkne ani pes, následky ale zůstanou.
×
ROZHODNUTÍ ÚSTAVNÍHO SOUDU