Představte si osmdesátiletého pána u doktora, který si stěžuje, že mu při sexu píská v uších. Doktor se podívá a suše konstatuje: „A co byste v osmdesáti čekal? Potlesk?“ Tenhle vtip odvyprávěl vlivný šéf ruské státní banky VTB Andrej Kostin. Vzkazuje tím jediné: ruská ekonomika sice pod tíhou západních sankcí skřípe a píská, ale Rusové by měli být spokojení, že to celé vůbec ještě funguje. Kostin mluvil na petrohradském ekonomickém fóru, které je známé tím, že o čistě ekonomických otázkách tam lze debatovat relativně otevřeně. Kostin připomněl, že banky jsou pod západními sankcemi už od roku 2021, a přesto dál rostou, úvěrují reálnou ekonomiku a sypou peníze tam, kam je potřeba. „Vzhledem ke všem faktorům bychom měli být spokojeni, jak se naše ekonomika vyvíjí.“ Jenže to, co Kostin lakonicky schoval pod slova o vojenských výdajích, nelze ignorovat. Ve srozumitelném překladu jde o totální transformaci Ruska na válečnou mašinerii. Kreml pumpuje enormní peníze do zbrojního průmyslu a továrny na tanky či munici jedou na tři směny. To sice masivně nafukuje statistiky HDP, ale pro běžný život Rusů to nemá žádný přínos. Vyrobený obrněnec jde rovnou na frontu, kde shoří, což je pro zdravý ekonomický koloběh čistá ztráta. Rusko drtí obří inflace Tento umělý růst navíc vyvolal obří inflaci, kterou se ruská centrální banka pod vedením Elviry Nabiullinové zoufale snaží zkrotit drastickými kroky. Základní úroková sazba se v Rusku dlouhodobě drží na likvidačních hodnotách kolem 21 procent. Pro běžného ruského podnikatele nebo rodinu, která by si chtěla vzít hypotéku, to znamená absolutní stopku. Na dluh už dnes v zemi dokáže fungovat prakticky jen stát. K tomu se přidává naprostý kolaps na trhu práce. Kombinace masivní mobilizace, stovek tisíc padlých a zraněných a masového útěku mozků do zahraničí způsobila, že ruským firmám fatálně chybí lidé. Podniky musí drasticky zvyšovat platy, aby vůbec někoho sehnaly, což jen dál roztáčí inflační spirálu, kterou nejde zastavit. Rezervy se ztenčují Andrej Kostin má sice pravdu v tom, že ruský bankovní sektor díky státním injekcím a izolaci vnitřního trhu zatím nezkolaboval. Záměrně však ignoruje fakt, že Rusko v přímém přenosu projídá svou vlastní budoucnost. Likvidní rezervy Národního fondu blahobytu, kam si země roky odkládala peníze z prodeje ropy na horší časy, se drasticky tenčí a závislost na Číně, která Rusku diktuje nevýhodné ceny za nákup surovin, je skoro absolutní. Ruská ekonomika sice dál běží, ale stejně jako stařík z Kostinova vtipu má ty nejlepší dny dávno za sebou. Problémem pro Ukrajinu a Západ je, že tímto tempem bude zjevně schopna ještě nějakou dobu běžet dál.