Nedělní parlamentní volby v Arménii označili politici i odborníci – jak v zemi, tak v zahraničí – za osudový krok, který má určit směřování země na příští desetiletí. Obecně se mělo za to, že se země musí buď vydat směrem k Evropské unii, nebo zůstat svázána s Ruskem a jeho satelity. Aktivisté i analytici vylučovali cokoliv mezi tím. Podle mého názoru není situace, kterou pozorujeme, nová, a proto není důvod ji dramatizovat ani se kvůli ní uklidňovat. Snaha Kremlu o dosažení „správného“ výsledku byla zřejmá. Je třeba připomenout, že Arménie se výrazně přiblížila Moskvě v roce 2014, kdy se Kreml rozhodl Jerevan „vykoupit“ prostřednictvím značných dotací a půjček výměnou za to, že nepodepíše asociační dohodu s EU a místo toho se připojí k Euroasijské unii. To vše na pozadí zuřivého hněvu Vladimira Putina vůči Ukrajině, která po „Revoluci důstojnosti“ a po útěku Viktora Janukovyče, a navzdory ztrátě Krymu a hrozící válce na Donbasu, „odešla“ do Evropy. Tehdejší arménský prezident Serž Sargsjan splnil Putinovu vůli a získal si jeho důvěru. Brzy se pokusil skočit do křesla předsedy vlády provedením stejného druhu „speciální politické operace“, jaká byla dříve provedena v Moskvě v roce 2008. Ale Nikol Pašinjan s plnou podporou davu tento pokus o převrat zmařil. Z tohoto důvodu bylo nové arménské vedení Kremlem velmi neoblíbené. Moskva ale věřila, že má zemi pevně ve své sféře vlivu, slibovala jí ochranu, zajišťovala dodávky levné energie a investovala do klíčových sektorů arménské ekonomiky. Postoj Ruska během dvou karabašských válek, které vedly k tomu, že Ázerbájdžán znovu získal plnou kontrolu nad územími, o která přišel v 90. letech, však zničil obraz Moskvy jako ochránce – a Pašinjan, kterému se podařilo udržet se u moci, ztratil veškerou motivaci k podlézání Putinovi. Od té chvíle se Arménie opět začala přiklánět k Evropě a postoj Ruska se začal zpřísňovat. Ruský tlak na Arménii V předvečer voleb podnikla Moskva řadu drastických kroků: společně se svými partnery z EAEU začala tlačit na Jerevan, aby uspořádal referendum o své evropské volbě; odvolala svého velvyslance „na konzultace“; zakázala dovoz desítek arménských výrobků do Ruska; a – jako obvykle – pohrozila zvýšením cen plynu a dokonce i přerušením dodávek. Údajně Kreml nařídil, aby bylo do Arménie vysláno až 100 tisíc arménských občanů žijících v Rusku, aby jejich hlasy „převážily misky vah“ ve prospěch proruského kandidáta Samvela Karapetjana – miliardáře arménského původu, který své jmění vybudoval v Rusku a byl vybrán proto, že kopíruje cestu gruzínského Bidziny Ivanišviliho. Ruský tisk nešetřil chválou na adresu arménské opozice. Nakonec však volby přinesly jen malé změny. Na jedné straně ukázaly, že většina voličů je připravena rozloučit se s minulostí – s uctivým postojem k bývalé metropoli, s nadějemi na znovusjednocení Karabachu, se starými ideologickými dogmaty – a zkusit štěstí s nejistou evropskou budoucností. Na druhé straně však společnost zůstává rozdělena a ekonomicky i kulturně extrémně závislá na Rusku; Pašinjanovi se nepodařilo získat ústavní většinu, která by poskytla základ pro formální vzdání se územních nároků a pro legitimizaci ostrého obratu směrem na Západ. To, co začalo, nevypadá ani tak jako triumfální Drang nach Westen (touha po cestě na Západ – pozn. red.), jako spíše pomalé tahání za již tak napnuté lano. Za fasádou vítězství – a Pašinjanovým důrazem na to, že získal podporu od ještě většího absolutního počtu voličů než v roce 2021 – se skrývá nová realita. Moskevská „pátá kolona“ v podobě strany „Silná Arménie“ nyní zasedá v parlamentu a je oficiální politickou silou, která může legálně a otevřeně prosazovat agendu Kremlu. Moskva odhalila taktiku pohrdavého zacházení s premiérem a vsadila na podkopání jeho politického kurzu: státní média v Rusku zdůrazňují, že „Občanská smlouva“ nezískala plnou většinu (její konečná podpora činila 49,81 % hlasů); že volby byly plné porušení; že úřady ignorovaly názor diaspory a tak dále. Kreml utratil desítky milionů dolarů na podporu Pašinjanových oponentů a tím to nekončí: před dvěma lety jsem popsal, jak silně arménská ekonomika závisí na Rusku a jak obtížné by pro Evropu bylo ji přesměrovat, tato analýza zůstává plně relevantní. Arménie v nové realitě Po skončení volební kampaně se Arménie do jisté míry ocitla v nové realitě – realitě, kdy se nachází v první linii zuřivé geopolitické konfrontace. V letech, které uplynuly od doby, kdy země přišla o ázerbájdžánská území, která si na počátku 90. let de facto připojila, se v regionu vyprofilovaly nové mocenské linie – některé v důsledku mírových snah Donalda Trumpa, jiné jako výsledek politiky partnerství EU a další v důsledku vzniku turecko-ázerbájdžánské aliance. Nadcházející roky budou těžké – i když je Rusko oslabené válkou na Ukrajině a ocitlo se v mezinárodní izolaci, Putin není připraven nechat Jerevan odejít. Pro Kreml je Arménie roku 2026 novou Ukrajinou roku 2014 a byl bych rád, kdyby euforie z evropské volby neustoupila hrůzám vnitřního rozkolu a vnějšího vojenského tlaku. Na závěr bych rád vyzval evropské politiky, aby neopakovali chyby, které udělali v minulosti a které se ukázaly jako extrémně nákladné jak pro Ukrajinu, tak pro samotnou Evropu. Především je třeba si uvědomit, že při vstupu do konfrontace s Moskvou ohledně jedné z jejích bývalých kolonií se nelze omezit na řeči o partnerství osladěné almužnami. Padesát milionů eur, které Brusel zatím hodlá Arménii poskytnout, neznamená nic ve srovnání s prostředky, které mohou být zapotřebí například na dodávky plynu za průměrné evropské ceny: rozdíl mezi nimi a současnou cenou ruského paliva, při výpočtu na základě 2,3 miliardy kubických metrů dodaných v roce 2025, činí přibližně 1 miliardu dolarů ročně. Otázkou také je, zda Evropa ochotně odkoupí všechny arménské zemědělské produkty, které se již léta vyvážejí do Ruska (Pašinjan již oznámil, že Brusel je k takovému kroku připraven): ani Ukrajina dosud na takový režim nedosáhla. Udržení Arménie je pro Kreml životně důležité Moskva je pravděpodobně připravena vést proti Arménii plnohodnotnou ekonomickou válku – udržení Arménie v EAEU je nyní pro Kreml životně důležité, protože jakmile se jeho obchodní blok začne rozpadat, dlouho nevydrží, a bylo do něj vloženo velké úsilí. Zda je Evropa připravena přijmout tuto výzvu a důsledně podporovat nejednotnou volbu arménských voličů, je dnes nejdůležitější otázkou, na kterou zatím nikdo nezná odpověď. Mohlo by vás zajímat: Vzdát se koňaku nebo být v EU? To je jedno z dilemat, které o víkendu Arméni řešili. Celý rozhovor s politologem Mikaelem Zoljanem si můžete přečíst zde. Bývalý olympionik byl obviněn z poškození zrcadlového jezírka ve Washingtonu Bývalý olympijský kanoista David Hearn byl dnes obviněn z poškození zrcadlového jezírka u Lincolnova památníku ve Washingtonu. Dno jezírka nedávno nechal prezident Donald Trump natřít bazénovou barvou v odstínu modři na americké vlajce. Následné problémy s odlupováním barvy připsal vandalismu. ŽIVĚ Ukrajinský dron zasáhl civilní autobus, tvrdí Rusko. Seděli v něm zahraniční turisté Ruské noční útoky v Kyjevě zničily velký sklad Ukrajinského červeného kříže s uloženým vybavením a humanitární pomocí v hodnotě 79 milionů hřiven (37 milionů Kč). Údery, které byly podle primátora hlavního města Vitalije Klička největší, jaké kdy ruské síly na metropoli podnikly, si podle poslední bilance vyžádaly nejméně 21 mrtvých a desítky zraněných. Maďarská vláda zrušila status uprchlíka polskému exministrovi, uvedla Varšava Nová maďarská vláda zrušila status uprchlíka bývalému polskému ministrovi spravedlnosti Zbigniewu Ziobrovi, jeho manželce a někdejšímu náměstkovi Marcinu Romanowskému. Varšava na dvojici politiků z nyní opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS) vydala zatykač mimo jiné kvůli obviněním ze zpronevěry. Oba pobývali dříve v Maďarsku, nyní je Ziobro zřejmě ve Spojených státech. USA sdělily Mezinárodnímu trestnímu soudu, že neuznávají jeho jurisdikci Americké ministerstvo spravedlnosti sdělilo Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC), že Spojené státy nebudou s tribunálem spolupracovat při žádném vyšetřování a odmítají, že by tento soud měl jakoukoliv jurisdikci nad Američany. Ministerstvo spravedlnosti to oznámilo na svém webu s tím, že USA nejsou smluvní stranou Římského statutu, kterým byl soud zřízen, a nikdy s autoritou ICC nesouhlasily. Úřady v souvislosti s útokem na oligarchu v Monaku pátrají po ženě Úřady v souvislosti s pondělním výbuchem v Monaku, který zranil oligarchu a někdejšího ukrajinského občana Vadyma Jermolajeva a další dva lidi, pátrají po ženě. Podle serveru Le Figaro a stanice Bfm-TV vyšetřovatelé nyní nevylučují, že za útokem stála cizí mocnost. Bfm-TV také tvrdí, že úřadům se podařilo vypátrat místo, kde se nachází podezřelá. Je to evropská země mimo Monako a Francii.