Čtrnáctibodové memorandum o porozumění, jež ve středu večer na dálku podepsali Donald Trump na pozadí imperiálního lesku paláce ve Versailles a íránský prezident Masúd Pezeškján v Teheránu, je jedním z nejpochybnějších dokumentů v historii světové diplomacie. Obsahuje závazky, které jsou z principu nesplnitelné, cíle, které jsou neuskutečnitelné, a očekávání, která jsou nerealistická. Podepsané memorandum tak jako již mnohokrát v minulosti dokazuje, jak chabé je americké porozumění jiným národům a kulturám a jak nereálné jsou předpoklady, s nimiž Trumpova administrativa přistupuje k vyjednávání. Již po několikáté v krátké době též demonstruje, k jak katastrofálním důsledkům může vést diplomatické vyjednávání vedené diletanty pod vedením politika přesvědčeného o své neomylnosti a historickém poslání. Jednou ze standardních metod diplomacie je takzvaná konstruktivní neurčitost. Ve snaze ponechat otevřenou cestu k dohodě jsou diplomaté přeborníky v označování nepříjemných skutečností líbivými jmény a v zamlčování strmých nákladů křehkých kompromisů. Mají sklon převlékat strategické porážky za taktická vítězství. Jakkoli je to pochopitelné a někdy i prospěšné, k strategickému umu státníků a diplomatů patří i schopnost v pravý čas pozřít do očí nelítostné pravdě. Tou je skutečnost, že memorandum o porozumění (které je sice porozumění na hony vzdáleno, ale pořád je přiléhavější název než „dohoda“) představuje jednu z největších blamáží a nejosudovějších porážek v právě se dovršující 250leté historii americké zahraniční politiky. Porovnáme-li 14 bodů memoranda s cíli vytyčenými prezidentem Trumpem před téměř čtyřmi měsíci, kdy americko-izraelská operace proti Íránu začala, jeví se obrysy fiaska naprosto jasně: Íránský jaderný program definitivně neskončil. Teherán se sice již poněkolikáté zavázal, že si jadernou zbraň nepořídí a nevyrobí, ale více než 400 kilogramů vysoce obohaceného uranu zůstává na jeho území. Za podmínky ukončení všech jednostranných a mezinárodních sankcí proti Íránu má být pak tento uran „minimálně naředěn“ pod dohledem Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAAE). Člověk nemusí být jaderný fyzik, aby si domyslel, že co je naředěno, může být zase poměrně snadno zahuštěno. O likvidaci technologie, kterou Írán k obohacování disponuje, se v memorandu nehovoří. Odvoz uranu z vlastního území kategoricky odmítá. Íránský balistický program, tvořící druhý element strategické hrozby okolním zemím a celému světu a druhý hlavní cíl americko-izraelské operace, se v memorandu nezmiňuje ani jedním slovem. Teherán bude moci dál podle své libosti budovat dalekonosné střely, kterými dokáže ohrožovat své sousedy a které lze hypoteticky osadit nukleární hlavicí. O změně režimu se v memorandu pochopitelně nemluví. Není zřejmé, zda to vůbec někdy představovalo jasný a uskutečnitelný cíl celé operace. Íránský režim je ovšem na jejím konci silnější než na začátku. Strategie Teheránu podléhá vetu radikálních frakcí íránských revolučních gard, národní hrdost triumfuje a opozice je zahnána do podzemí. Memorandum současně přináší ukončení sankcí, obnovení íránského exportu ropy a uvolnění zmrazených íránských aktiv. A navíc i příslib masivní ekonomické pomoci. Možná největší americké fiasko se ale skrývá v pátém bodě memoranda, v němž Írán slibuje projevit „co nejlepší vůli“ k umožnění bezpečné a volné plavby Hormuzskou úžinou, i když pouze po dobu 60 dnů. Ve stejném paragrafu ovšem Írán dává jasně najevo, že se společně s Ománem hodlá v budoucnosti podílet na správě Hormuzské úžiny, která byla až do vypuknutí celé krize mezinárodní vodní cestou těšící se úplné svobodě plavby. Tím se zásadně změní regionální postavení Íránu, který bude nyní schopen vydírat všechny státy Perského zálivu a používat ropnou zbraň vůči svým protivníkům na celém světě. Názorně to Teherán předvedl znovuuzavřením průlivu ještě před nedělním začátkem mírových rozhovorů ve Švýcarsku. Samotná mírová dohoda vznikne jen v případě, že principy a závazky memoranda o porozumění budou ve stanovené lhůtě, tj. do 16. srpna 2026, naplněny. Něco takového je ovšem nanejvýš nepravděpodobné. Jelikož obnova exportu ropy, ukončení sankcí a odsun amerických vojenských sil z oblasti předchází všem ostatním plánovaným krokům, není v memorandu nic, co by Írán nutilo s naplňováním svých závazků pospíchat. Opět se tu osvědčuje známá pravda, že zatímco v mezinárodní politice obecně platí, že dohoda završuje a ukončuje proces vyjednávání, na Blízkém východě obvykle dohodou proces vyjednávání teprve začíná. A vzhledem k blížícím se listopadovým volbám budou Spojené státy v čím dál nevýhodnější pozici. Memorandum přitom počítá s tím, že jednání se mohou prodlužovat ad libitum. Některé body memoranda zavazují v duchu principu „o nás bez nás“ i třetí spojenecké země a mezinárodní instituce včetně Rady bezpečnosti OSN a IAAE. Na rozdíl od předešlého izraelsko-libanonského příměří sjednaného USA a předpokládajícího odzbrojení Hizballáhu je poslední příměří mezi tímto šíitským hnutím a Izraelem další ranou suverenitě Libanonu a těžko bude mít dlouhé trvání. Již v této chvíli je také zdrojem napětí mezi USA a Izraelem, který se bez záruk bezpečnosti severní části své země z jižního Libanonu nestáhne. Milovníkovi historie se neodbytně vnucuje otázka, zda Trumpovo 14bodové memorandum, podepsané v místě, kde Versailleskou smlouvou skončila první světová válka, nemělo být odkazem na Čtrnáct bodů prezidenta Woodrowa Wilsona, které slibovaly Evropě a světu trvalý mír a bezpečnost – ale nedokázaly zabránit vypuknutí ještě ničivější války o 20 let později. Bezbřehý idealismus a velikášský blud mohou někdy vést k podobným koncům. Mohlo by vás zajímat: Nikdo jiný by to nedokázal, chlubil se Trump. Doma ale schytal studenou sprchu Bývalý olympionik byl obviněn z poškození zrcadlového jezírka ve Washingtonu Bývalý olympijský kanoista David Hearn byl dnes obviněn z poškození zrcadlového jezírka u Lincolnova památníku ve Washingtonu. Dno jezírka nedávno nechal prezident Donald Trump natřít bazénovou barvou v odstínu modři na americké vlajce. Následné problémy s odlupováním barvy připsal vandalismu. ŽIVĚ Ukrajinský dron zasáhl civilní autobus, tvrdí Rusko. Seděli v něm zahraniční turisté Ruské noční útoky v Kyjevě zničily velký sklad Ukrajinského červeného kříže s uloženým vybavením a humanitární pomocí v hodnotě 79 milionů hřiven (37 milionů Kč). Údery, které byly podle primátora hlavního města Vitalije Klička největší, jaké kdy ruské síly na metropoli podnikly, si podle poslední bilance vyžádaly nejméně 21 mrtvých a desítky zraněných. Maďarská vláda zrušila status uprchlíka polskému exministrovi, uvedla Varšava Nová maďarská vláda zrušila status uprchlíka bývalému polskému ministrovi spravedlnosti Zbigniewu Ziobrovi, jeho manželce a někdejšímu náměstkovi Marcinu Romanowskému. Varšava na dvojici politiků z nyní opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS) vydala zatykač mimo jiné kvůli obviněním ze zpronevěry. Oba pobývali dříve v Maďarsku, nyní je Ziobro zřejmě ve Spojených státech. USA sdělily Mezinárodnímu trestnímu soudu, že neuznávají jeho jurisdikci Americké ministerstvo spravedlnosti sdělilo Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC), že Spojené státy nebudou s tribunálem spolupracovat při žádném vyšetřování a odmítají, že by tento soud měl jakoukoliv jurisdikci nad Američany. Ministerstvo spravedlnosti to oznámilo na svém webu s tím, že USA nejsou smluvní stranou Římského statutu, kterým byl soud zřízen, a nikdy s autoritou ICC nesouhlasily. Úřady v souvislosti s útokem na oligarchu v Monaku pátrají po ženě Úřady v souvislosti s pondělním výbuchem v Monaku, který zranil oligarchu a někdejšího ukrajinského občana Vadyma Jermolajeva a další dva lidi, pátrají po ženě. Podle serveru Le Figaro a stanice Bfm-TV vyšetřovatelé nyní nevylučují, že za útokem stála cizí mocnost. Bfm-TV také tvrdí, že úřadům se podařilo vypátrat místo, kde se nachází podezřelá. Je to evropská země mimo Monako a Francii.