Ministr sportu, zdraví a prevence Boris Šťastný se od ostatních Motoristů liší minimálně v tom, že není v politice nováčkem – má za sebou účinkování v ODS po boku expremiérů Václava Klause či Mirka Topolánka. V rozhovoru pro Aktuálně.cz se vyjadřuje ke kontroverznímu stylu vystupování svých spolustraníků i k tomu, jako to vlastně myslel s tím odebráním dotací festivalu ve Strážnici. Tak co vaše hrozba o odebrání státních dotací folklornímu festivalu ve Strážnici, kde o víkendu diváci vypískali vaše stranické kolegy Otu Klempíře a následně Petra Macinku? Prosím vás, něco takového je úplná kachna. Já jsem nikdy nemluvil o odebrání dotací tomuto festivalu, já jsem to řečnicky napsal v příspěvku, který byl součástí dlouhého vlákna příspěvků jiných lidí. No ale faktem je, že o víkendu jste v debatě, která se týkala negativních reakcí diváků na vystoupení pana Klempíře ve Strážnici, napsal: „Tak když čtu tu debatu, dávám ke zvážení následující odpověď na položenou otázku: Zrušit dotace, nechat tržní vstupné a nechodit tam.“ Ale já bych nikdy nenavrhoval zrušení dotací Strážnici už jen proto, že jednak na to nemám žádný vliv, a hlavně tento festival žádné dotace nemá. Je autonomní, funguje fakticky na principu tržního vstupného. Byla to skutečně kachna, která žije svým životem, jak to tak bývá v létě. Ale určitě by mě nenapadlo nějakému festivalu říkat, že mu máme něco vzít jen proto, že tam pískají na naše politiky. Ale nebylo to tak, že jste psal příspěvek v určitých emocích, nevěděl jste v té chvíli, že dotace nedostává, ale když jste viděl mohutnou kritiku svého vyjádření, tak jste přišel s tvrzením o kachně? Ne. Já jsem věděl velmi dobře, že dotace nemá, je to státní příspěvková organizace ministerstva kultury. Opakuji: to, že Boris Šťastný říkal ‚vezměte dotace folklorní Strážnici‘ je úplná blbost, úplný nesmysl! Ale jak jste to tedy myslel, když jste doslova psal: Zrušit dotace, nechodit tam? Nezní to jako trest pro tento festival, jestliže právě ten to zrovna od vašich příznivců schytával za to, jak nelibě reagoval na vašeho ministra za Motoristy? Bylo to myšleno opravdu obecně jako polemika pravicového člověka, protože je na debatu, kde jsou akce, které má smysl dotovat, a kde jsou naopak dotace zbytečné, jestliže už mají slušné příjmy ze vstupného nebo třeba od sponzorů nebo z reklamy. A jestliže jste viděl vstupné ve Strážnici, tak letos tam bylo už podle mě tržní, poměrně vysoké... Bez ohledu na to, jak jste to myslel, je zřejmé, že určitou část společnosti vystupování Motoristů sobě čím dál více štve. Nepřeháníte to už někdy? Já jsem zažil mnoho situací, kdy někdo někoho vypískal. Zažíváme každý rok protesty na Národní třídě při výročí listopadu 1989. Tam už slyšeli negativní reakce politici různých stran. V Čechách jsou občané k politikům často kritičtí a to je dobře. Tak ať si každý zapíská – pokud někomu sprostě nenadává nebo nevyhrožuje. Každý má na to právo. Ale tady šlo mimo jiné o vašeho ministra kultury Otu Klempíře, který je terčem kritiky i celé řady odborníků ze širokého spektra kultury... Myslím, že ve Strážnici dostal bídu trošku neprávem, řekl bych, že to bylo za to, že pracuje na změně financování České televize a Českého rozhlasu. Já vím, že on se do Strážnice velmi těšil a bylo mu strašně líto, když viděl ty reakce, navíc nadávali i jeho ženě, se kterou tam byl. Ovšem nakonec to schytal i váš předseda Petr Macinka, který se zpětně za své vystoupení festivalu omluvil. Nebylo to přiznání chyby? Ne, je to stejné jako u Oty: pro Petra Macinku to je rodný kraj, jeho rodiče tam v minulosti vystupovali, on tam trávil dětství. Je to nafouknutá bublina, reakce určité části diváků, kteří s námi jako Motoristy nesouhlasí. Ale nepřikládal bych tomu větší důležitost. Nechci nikoho z Motoristů předělávat Nepodceňujete atmosféru v naší zemi? Nemáte pocit, že se jako Motoristé chováte takovým zvláštním způsobem… Hrozní jsme, že? Ano, třeba zrovna tohle. Když se Motoristů někdo na něco kriticky zeptám, tak místo odpovědi slyší: Hrozní jsme. Ale neprovokujete tím fakticky lidi? Podívejte, já se snažím s novináři a celkově s lidmi hodně komunikovat, často odpovídám na otázky. A respektuji to, že každý z nás Motoristů má jiný způsob komunikace, protože každý jsme z nějakého těsta. Já se většinou nevyjadřuji nijak kontroverzně, nemám to prostě ve zvyku. Podle mě je navíc pro naše voliče nejdůležitější to, jaké hájíme hodnoty. A my prostě hájíme konzervativní, pravicové hodnoty. Ale co ten způsob vystupování? Nepotkáváte občas i ve svém okolí lidi, kteří řeknou, že se jim to nelíbí? Ano, já si uvědomuji, že Motoristé občas provokují, že se to občas někomu nelíbí. A ano, potkávám občas i kritiky, kteří se ptají, proč se někdo z Motoristů tak či onak vyjádřil. A někdy se i já musím v naší straně zeptat, proč někdo něco nějak říkal. A snažíte se třeba o to, abyste se v tomto změnili? Ale já nechci nikoho u Motoristů předělávat jen proto, že v některých věcech používají vtip, nadsázku a možná někdy i trošku hejtování. Chci, aby každý zůstal autentický, počínaje našim předsedou Petrem Macinkou. Proč ho mám někam tlačit? Je přece dospělý člověk, vicepremiér vlády, on přece ví, co má dělat, co má jak říkat. Nejde ovšem „jen“ o vystupování. Vezměte si, že pan Klempíř připravuje největší změnu placení veřejnoprávních médií, ale téměř s nikým o tom nediskutoval, on se spíš odborníkům i novinářům vyhýbá... Znám Otu velmi dobře: je to citlivý, introvertní člověk, který se snaží co nejlépe splnit vládní zadání ohledně těchto médií. Nedovedete si představit, v jak těžké situaci je a co za útoky, mnohdy osobní, musí strpět. Nezlobte se na něj, každý jsme jiný... Já půjdu a nechám si nandat. A Filip Turek, ten ještě naschvál udělá něco, aby mu nandali. O panu Turkovi, který je možná faktickým šéfem životního prostředí, bychom mohli mluvit celé hodiny. Stejně jako o vašem kolegovi Igoru Červeném, který je ministrem úředně. Zažili jsme už někdy tak podivný způsob politiky, jaký předvádí oni dva? Pro mě je nesmírně důležité, že toto ministerstvo má šikovného, schopného a pracovitého ministra. A to koho? Igora Červeného. Je to fundovaný člověk. Slušný, pracovitý, vzdělaný, s jasným ideovým směřováním. Který se dokáže domluvit s Filipem Turkem. Vidíte za nimi výsledky práce. To by asi bylo na samostatný rozhovor… Vezměte si například jen výběr jeho spolupracovníků: média píší o tom, že jde v některých případech o vaše spolustraníky či podporovatele s nedostatečným vzděláním. Když hledáte spolupracovníky, vezmete si ty, které znáte. Víc toto nechci komentovat, protože pro mě je skutečně nejdůležitější, že tam je ministr, který se snaží fungovat co nejlépe. Ale není spíš jen „figurkou“, „fíkovým listem“, který zakrývá ne úplně jasné aktivity Filipa Turka? Ale já Igora vidím pracovat na vládě, ve sněmovně, vidím jeho výstupy v médiích i jinde, mluvím s ním. Takže vím, že se věnuje naplno práci ministra. On funguje naprosto autonomně. A pan Turek? Ten funguje vedle něj. Účastní se řady důležitých jednání u nás i ve světě, teď se například vrátil ze setkání na téma budoucnosti automobilového průmyslu. A tomu rozumí úplně dokonale. Není pro vás Filip Turek určitým „prokletím“? Na jednu stranu sběrač mnoha voličských hlasů Motoristů, na druhou stranu i sběrač silných, negativních a emotivních hlasů proti vaší straně. Jak ho znáte vy? Já vlastně nevím, jestli ho dobře znám. Filip Turek je prostě Filip Turek. Počkejte, co tím chce říct? On je fenomén české politiky. Není spíš virtuální fenomén? Ne. Dokázal získat obrovské množství reálných, skutečných příznivců. A ano, také velké množství odpůrců. Prostě je to fenomén, který se tady zrodil a předvedl to ve volbách. Rozhodují hlasy, zbytek je konverzace: dokázal získat nejvíc preferenčních hlasů v evropských volbách. Ale jaký je v osobním kontaktu? Se mnou coby novinářem téměř nemluví, je to v tomto směru podobný případ jako Oto Klempíř - nepříliš vstřícný, nepříliš čitelný, zvláštní. Má v sobě určitě spoustu tajemství, je to typ, které v politice moc nepotkáváte. Když přijde do místnosti, lidé ztichnou. Jak jsem řekl, fenomén, který nemá v naší zemi dvojníka. Ale je pro naši zemi užitečný? Pracovitý? Odborně zdatný? Určitě ano. Je to politický Red Bull. Buď vás nakopne, nebo z něho máte bušení srdce. Přijde mi, že teď má hodně lidí bušení srdce z Petra Macinky. Není jeho chování k prezidentovi až příliš ostré? Počínaje tím, že nechtěl, aby letěl do Turecka, až po komplikace ohledně zařizování jeho pobytu a stanovení mandátu? Neztratíte i na tomto sympatie části společnosti? Je to ostrý politický střet. Není to nic osobního. Pan prezident hraje tvrdou politickou hru, se kterou ale začal on sám. Je to jeho hra o znovuzvolení a jeho vciťování se do role lídra opozice. Do které se nasměroval, nebo byl svým okolím nasměrován. Babiš by mohl žít krásný život bez politiky A co premiér a předseda ANO Andrej Babiš? Toho znáte mnoho let, když ještě nebyl v politice... Teď ho hlavně poznávám vlastně jako svého nadřízeného ve vládě. On je ze všeho nejvíce nesmírně efektivní člověk. Má obrovský dar, že ve složitých tématech dokáže vypíchnout to nejdůležitější během pár vteřin. Ze složitého, deset centimetrů tlustého spisu dokáže vytáhnout velmi rychle to nejdůležitější a formulovat, co je třeba vyřešit. Je ale jeho styl efektivní? Není tato jeho rychlost na úkor kvality, odbornosti? Nechci mu pochlebovat, ale on fakt pracuje velmi efektivně. Já to vidím na vládě, na každého má velké nároky, chce od každého rychlé reakce, musíte znát data, čísla, garanty úkolů. Tedy, kdo za co odpovídá. Nechci jmenovat, ale ne každý z ministrů dokázal tento jeho styl práce okamžitě pochopit. Mně je to ale velmi blízké. Sám ale víte, že ho kritici označují spíše za chaota, k čemuž přispívá i to, že je schopný odbíhat během řeči k různorodým tématům... Tak to není. On dokáže získávat obrovské množství informací, protože jde do hloubky, chodí do provozů, mluví s lidmi, kteří jsou z praxe. Už se nechci vracet k minulé vládě Petra Fialy (ODS), je to za námi, ale ten jako akademik vůbec nebyl schopný něco takového dělat. Andreje Babiše jsem například zažil při jednání s kuchařkami o stravovací vyhlášce nebo s lidmi z center drogových závislostí, se sestřičkami v nemocnicích. On takto navnímá problémy a hned se soustředí na jejich řešení. Není ale výsledkem, to, že je totálně zahlcený vším možným a nic potom pořádně nevyřeší? Nesouhlasím. Normální člověk by byl skutečně zahlcený, ale jak jsem vám říkal, on dokáže vytáhnout v krátké chvíli podstatu problému, jemu se tohle neděje. To je hrozně důležité i v byznysu – a je to skvělé i v politice, při řízení země. A on po nás chce, abychom pracovali podobně jako on. Ale jistě by vám mnozí oponenti namítli, že mu jde přece jenom o Agrofert a další jeho byznys. Co když je toto skutečně jeho priorita? To je úplný nesmysl. Z mého pohledu je od svého byznysu zcela oddělený. Opět by šlo debatovat nad tím, jak tenká či tlustá je zeď, která ho od jeho byznysu dělí… On ale mohl přece žít krásný život bez politiky, vždyť je to jeden z nejbohatších lidí u nás i v Evropě. Já mu rozumím, když viděl, kolik věcí v naší zemi nefunguje, tak to chtěl změnit. Narážím na bafuňáře a byrokracii Vy jste člověk z byznysu podobně jako Andrej Babiš. Řekněte mi, proč jste se vy vrátil do politiky? Vždyť jste měl mimo jiné velkou firmu s Pentou, byl jste vlastníkem a předsedou správní rady sítě ústavů Alzheimer Home. To je pravda, rozhodl jsem se ale v určitou chvíli, že svůj podíl prodám. Předal jsem postupně i řízení firmy a shodou náhod se tehdy ozval Petr Macinka. Prostě se to tak sešlo. Ale proč se to tak sešlo? Nechce se mi věřit, že jste nechtěl dál podnikat, když už jste v roce 2013 odešel z ODS a politiky... Ale já budu dál podnikat, až skončím v politice. Chtěl jsem se do ní načas vrátit, protože mi v ní vadila strašně spousta věcí. Hlavně co? Úplná absence pravicové politiky. Na čemž jsme se s Petrem Macinkou dokonale shodli, protože idea Motoristů je pravicová, konzervativní strana. To se mi strašně moc líbilo. Já jsem znal Petra řadu let z Hradu a později z Institutu Václava Klause, pravidelně jsem se s ním potkával na nedělních sezeních v hospodě, kam chodí kromě něho i Václav Klaus a další kamarádi. Líbilo se mi, že postavil úspěšný projekt pro evropské volby. Ale hrál roli nějaký projekt, pravicovost, nebylo to bylo prostě o populární tváři Filipa Turka? Petr vybudoval v rekordně krátké době stranu, kterou dostal do sněmovny i do vlády. Ať se o nás říká, co chce, jak jsme hrozní, tak on je geniální politický stratég. Málokomu se něco takového podaří. Přitom jsme kampaň dělali fakticky ve třech: Petr jako stratég, Oto Klempíř, kterého jsme přizvali na kreativitu, a já jsem se to snažil kočírovat manažersky. Když se dnes podíváte na Motoristy, co jste podle vás vytvořili? Nejste jen „spolek“, který pomáhá držet u moci Andreje Babiše a jeho lidi? Určitě ne. Prosazujeme naši vizi, ze které neuhýbáme. Nejsme populisté, nepřizpůsobujeme naši politiku mainstreamu. Spíš se zdá, že se v kritice mainstreamu vyžíváte… Vnímám mnohdy silnou kritiku třeba ze strany médií a části společnosti, ale často ji považuji za nespravedlivou. Nebo zkratkovitou. Jistě, někdy k tomu můžeme přispívat i my, vnímám, že jsme jako Motoristé někdy svérázní v komunikaci, ale beru to tak, že každý oslovuje určitou část. Někoho Petr Macinka, někoho Filip Turek, někoho já nebo další naši politici. Ale co jste reálně prosadili? Určitě to nevypadá, že hlídáte Babiše, jak jste slibovali v kampani… Podívejte se do programového prohlášení vlády. Samozřejmě, chtěli jsme tam toho dostat ještě víc, ale to bychom museli získat daleko více hlasů ve volbách. Což ale souvisí s tím, že jako autentická pravice to máme u voličů obtížnější než nějaké středové strany. Znovu se zeptám: co jste prosadili? Odmítnutí zelených ideologií, migračního paktu, posilování národní hrdosti a identity, zachování české koruny jako národní měny, snahu nepřesunovat kompetence do Bruselu, debyrokratizaci, úspory. A také realistickou zahraniční politiku, jakou jsme tu neměli desetiletí. Jaké úspory myslíte? Pochopitelně bychom nechtěli takový velký schodek státního rozpočtu, ale určitě víte, v jakém stavu nechala veřejné finance minulá vláda. Takže postupně tlačíme a budeme tlačit na úspory a snižování schodku. Tímto tuto vládu tlačíme doprava. Pojďme dál, abychom po se ještě dostali k vašemu postu ministra pro sport, zdraví a prevenci. Tedy k ministerstvu, které někteří označují za zbytečné... Musel jsem s tímto bojovat od nástupu do své funkce a asi s tím budu bojovat po zbytek svého mandátu. Je to motivační! Ale není opravdu zbytečné? Co skutečně hmatatelného se vám podařilo? Hmatatelná věc například je, že se snažíme dostat sport mezi obyčejné lidi. Opravdu v tomto děláme hodně. Letos finančně podpoříme čtyřikrát více nových nebo zrekonstruovaných sportovišť, než tomu bylo v loňském roce, konkrétně přes dvě stovky hřišť, hal a dalších sportovních zařízení. Zaměřil jsem se na to, abych Národní sportovní agenturu přeměnil na co nejlépe fungující instituci. Aby se peníze rozdělovaly účelně a transparentně, podle jasných a spravedlivých kritérií. Skutečně ale prochází agentura nějakou proměnou? Využívám hodně své zkušenosti z podnikání. Když jsem řídil velkou síť sociálních služeb a zdravotnických zařízení, snažil jsem se seznámit detailně s jejich fungováním, navnímal jsem si všechny provozy, všude mě zajímala data, stovky různých čísel. A teď postupuji podobně. A nejde „jen“ o zmiňovanou agenturu, já chci, aby i sportovní svazy a kluby fungovaly efektivně a většinu peněz dávaly do sportu, ne na provoz. Bohužel, často stále člověk naráží na byrokracii a bafuňářství. Jakým způsobem? Mnozí lidé ve sportu byli zvyklí, že někomu zavolali a dotace přišly. Tak to ale už nebude fungovat. Tak jak prošla proměnou celá naše společnost po roce 1989, tak musí projít proměnou i sportovní prostředí - zbavit se klientelismu. Bude to ale chvíli trvat. Jak dlouho? Zásadní roli sehrají i zmiňovaná data. Od rána do večera pracujeme na tom, abychom měli do konce příštího roku perfektní čísla. Abychom například věděli, kolik peněz jde reálně sportovcům, trenérům a podobně, a kolik na byrokracii, administrativu a ty bafuňáře. Už teď vidíme, jak se liší některé sportovní organizace v tom, kolik peněz se jakoby ztratí, než se dostanou k těm, kteří sportují. Potřebujeme, aby se přeměnily na efektivnější instituce. Teď se v souvislosti se sportem nejvíce debatuje o fiasku českého fotbalu. Máte ambici v tomto nějak zasáhnout? Zrovna do tohoto já mluvit nechci. Navíc nesouhlasím s takto příkrým hodnocením. Český fotbal prochází v posledním období velice pozitivní proměnou a skutečnost, že jsme vypadli v základní skupině na mistrovství světa, na tom – alespoň doufám – nic nezmění. Já chci mluvit do toho, jestli se peníze, které stát dává do fotbalu a dalších sportů, tam dostávají transparentně a jestli se účelně vynakládají. Řekl bych, že nejvíc vás „proslavila“ propagace chození do schodů. V tom ještě něco děláte? Skutečnost, že se jako novináři na to pořád ptáte a naši političtí oponenti to bagatelizují, je pro mne vítězství – přesně to jsem potřeboval. Je to přesně ten typ kampaně, která vůbec nic nestála a obrovské množství lidí zasáhla. My potřebujeme, aby se lidé v běžném životě pohybovali, chodili víc pěšky, chodili do schodů a méně seděli! Mimochodem, vy se nějak hýbete? Tipoval bych, že se věnujete tenisu jako váš vzor Václav Klaus... Já od dětství potřebuji ke sportu míč jakékoli velikosti. Hrál jsem závodně basketbal, chvíli fotbal, slušně si zahraji tenis, squash, golf, nově i padel. V zimě lyžuji, žádný snowboard. Ten označoval Václav Klaus za levicový… Já ho za levicový nepokládám. Ale lyže jsou prostě lyže.