Málo dobrých zpráv chodí z českého průmyslu. Jedna nadějná je z Plzně. Škoda JS (dříve Jaderné strojírenství) byla vybrána jako jeden ze dvou strategických dodavatelů vybraných komponent pro jaderný ostrov malých modulárních reaktorů britské společnosti Rolls-Royce. Škoda JS jako jeden z už mála evropských (kontinentálních) podniků přečkala tažení ekologistů, pacifistů a zelených aktivistů proti jaderné energetice. Udržela a dokázala rozvíjet jedinečné a dnes již vzácné znalosti z oboru jaderného strojírenství a teď se chopí možnosti v tom pokračovat a vydělávat na tom. Na podzim 2024 mateřská skupina ČEZ, do níž nyní Škoda JS patří, koupila podíl 20 % v britské společnosti Rolls-Royce SMR se záměrem společně vyvíjet a vyrábět malé modulární reaktory. A letos na jaře Škoda JS získala příslušný certifikát. Zatím je jedinou středo- či východoevropskou firmou, která je držitelem tohoto certifikátu pro jadernou energetiku. To jí umožňuje dodávat celosvětově svá zařízení pro primární okruhy jaderných elektráren finálním kontraktorům. Ač to nebylo záměrem, stalo se tak takřka v předvečer 15. výročí zkázy jaderné energetiky v Německu. Kancléřka Angela Merkelová 30. května 2011 oznámila urychlené ukončení provozu 17 spolehlivých elektrárenských reaktorů. Poslední byl odstaven roku 2023. V zemi, která plánovala výstavbu 50 jaderných reaktorů, jež měly krýt polovinu spotřeby elektřiny, se teď rozřezávají a rozebírají turbíny, parogenerátory, potrubí a další zařízení. Německo nebylo samo. Od jaderné energie odstoupilo Irsko, Itálie, Belgie, Švédsko a Dánsko. Nejznámější případ je Rakousko, které postavilo zcela funkční jadernou elektrárnu Zwentendorf. V referendu v roce 1978 bylo těsnou většinou 50,5 % její spuštění odmítnuto. Elektrárna nikdy nebyla zavezena palivem, dnes se tam vodí turisté. Je to jediná jaderná elektrárna, která zavírá v pátek ve tři. Stačí dvojí pokání? Letos v březnu na jaderném summitu v Paříži předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová prohlásila: „Věřím, že byla strategická chyba, když se Evropa otočila zády ke spolehlivému a cenově dostupnému zdroji nízkouhlíkové energie.“ Upozornila, že v roce 1990 pocházela z jádra třetina evropské elektřiny, nyní je to 15 procent. „Tento pokles podílu jádra byl volbou,“ řekla. Nebyl volbou ani strategickou chybou. Byl vynucen ideologickým a politickým nátlakem. Leyenová byla v roce 2011 ministryní práce a sociálních věcí za CDU ve spolkové vládě kancléřky Angely Merkelové. V německém případě má tento omyl nevratné důsledky, jimž nezabránilo ani opatrné přiznání na prvním velkém jaderném summitu v Bruselu v roce 2024, kde Leyenová připustila, že jádro má v čisté energetice své místo. Dánsko a Belgie v roce následujícím zrušily zákazy stavby jaderných elektráren, svůj přístup přehodnotilo i Švédsko. Záměry vybudovat nové bloky ohlásila Francie a trochu překvapivě také Polsko, které dosud jadernou energetiku neprovozuje. Také Česko se znovu pustilo do přípravy nových jaderných bloků, nejprve v elektrárně Dukovany, výhledově snad i v Temelíně. A to měla namále, ekologové (Martin Bursík a Bedřich Moldan) se v roce 2006 zásadně podíleli na zabránění dostavby dvou bloků v Temelíně, kde pracují bloky dva, ale měly být čtyři. O zastavení bloků již funkčních se u nás naštěstí neuvažovalo. Naopak, jejich provozovatel ČEZ je průběžně modernizoval a vylepšoval. I díky tomu se podařilo odborné jaderné strojírenství udržet nejen při životě, ale i při vývoji. Dvojí pokání Ursuly von der Leyenové ale ještě nic neznamená. Stále platí pravidla Evropské komise, jimiž obdařila i záměr prvního z obmýšlených nových bloků v JE Dukovany, jak a kdy smí elektrárna elektřinu vyrábět, aby nekonkurovala obnovitelným zdrojům, komu a za kolik ji smí prodávat. Atomovou elektrárnu tak staví na úroveň paroplynového bloku. A pak je zde taxonomie, která určuje, jaké zdroje banky smějí úvěrovat a pojišťovny pojišťovat. Europoslanec ODS Alexandr Vondra v roce 2024 řekl: „Naprosto šílená legislativa, která vycházela z toho, že systémem různých regulací, doporučení a tlaků donutíme finanční instituce typu bank a pojišťoven k tomu, aby neručily finančně nebo neúvěrovaly činnosti, které jsou považovány za škodlivé z hlediska ekologie. Zelení a socialisti tehdy mohutně tlačili na to, aby jádro bylo označeno za špinavé, tudíž škodlivé. Musíme znovu otevřít tuto legislativu a zrovnoprávnit jádro s obnovitelnými zdroji typu soláry a větrníky. Jenom pěkné řeči nepomůžou, pokud nebudou mít dostatečnou volnost finanční instituce, aby tyhle projekty úvěrovaly, a pojišťovny, aby je pojišťovaly.“ Cesta k jádru ve Velké Británii je otevřena, tam ale nejsme v EU. Cesta k jádru na kontinentu, jak říkají Britové, byť třeba přes malé modulární reaktory, je stále zarubaná. Ony ty malé reaktory zase tak malé nejsou, uvažuje se o výkonu 450 MW, ty v Dukovanech, které už pracují, mají kapacitu 440 MW, po modernizaci už trošku vyšší. Tak držme palce Škodě JS a mnohým dalším tuzemským společnostem, které bývaly v jaderném programu zapojeny, že jim to vyjde alespoň v té Velké Británii, která už v EU není.