Do vody, ba dokonce pod vodu stahuje ve své novince i česká spisovatelka s vyvdaným alžírským příjmením Iva Hadj Moussa. Stejnojmenná hrdinka její Mořské Evy totiž u sebe nečekaně objeví úžasnou schopnost: dýchat pod hladinou. Může se tudíž ochlazovat, ráchat, potápět a utíkat před horkem do aleluja. Především jí ale její superskill po chvilce přešlapování vynese balík a učiní z ní zámožnou celebritu. Což se jí po životě plném rodinných komplikací a životních ran celkem hodí. Vážná k smíchu To si snad dělá legraci – říká si milovník Jiráska, Kundery a Jáchyma Topola. Inu… dělá. Trochu. A trochu zase ne. Kdo zná třeba autorčiny kreslené vtipy, které pod přezdívkou „Iva k smíchu“ vydává na sítích, zná něco z jejího pohledu na svět, ve kterém přímočarý, až primitivně blboučký humor odhaluje vždycky i některou dost neveselou pravdu o světě, ve kterém žijeme, a lidech, jimiž jsme. Třeba hned nedávný člověk zachycený coby tvor „na vrcholu potravinového řetězce“ – tedy stojící na střeše Tesca, s pitomým výrazem v tuctové tváři. I ten pes u vchodu má inteligentnější pohled. A s tou Evou je to v lecčems podobné. První část knihy je vlastně dost smutná, hrdinka vychovává dvě děti po zemřelém partnerovi, sdílí domov s jejich pubertálními výlevy, partnerovou matkou Pavlínou a psicí Roxy a její životní vyhlídky oscilují mezi málo výdělečnou prodejnou s ezooděvy a ještě méně přitažlivým sousedem. Málo atraktivní, ale jakž takž uspokojivý život (“pořád je to jedinej svět, kterej máme,“ padne příležitostně Pavlínina věta) náhle přetrhne Pavlínina smrt. Tou se dosavadní Evin svět úplně rozsype. O dům přijde, odeberou jí děti, obchod neprosperuje a soused taky nic moc. Kdybych se snažila o vznosné literárněkritické gesto, vzpomenu tu biblického Joba, jak i pod všemi ranami osudu blahořečí Hospodina, až tomu se ho zželí a dá mu „všeho dvojnásob“, počínaje ovcemi a kozami, konče oslicemi, dcerami a syny jeho synů. Jobovky máti Evy Spíš se ale zamýšlím, nakolik se tu Hadj Moussa inspirovala setkáními, při kterých poskytuje psychoterapii svým klientům a klientkám: to je totiž profese, která ji živí, protože psaním se u nás uživí vážně málokdo. Mimochodem i ze svého oboru má nedávno na kontě knížku, Velké starosti malých lidí. Vychází z jejího podcastu, kam si zve kolegy terapeuty, psychology, psychiatry, vztahové poradce a vůbec kdekoho, kdo se umí postarat o lidskou duši. Je inspirativní. Ale zpátky k Evě. Její jobovky nepřetne Hospodin, ale opilá kamarádka Vilma. Když spolu ženy jdou z posezení nikoli terapeutického, vrhne se Vilma do vody a začne se topit. A právě při pokusu – naštěstí pro další děj úspěšném – přítelkyni zachránit Eva zjistí, že pod hladinou Vltavy dýchá stejně jako na souši. Neuvěřitelné! Autorka nechává pár stránek hrdinku tápat, zda je nemocná, hříčka přírody, zrůda nebo prostě ojedinělý fenomén. Nechává ji prozkoumávat nově objevenou dovednost i možnosti a fantazie, které přináší. Konečně povolává zpět na stránky Vilmu, aby se ujala role Eviny manažerky a z novodobé mořské panny učinila superstar. Od vzpoury ke kolečku navíc Takže ne, o ten příběh ve skutečnosti nejde. Zachytila jsem už feministickou interpretaci knihy, kdy je Mořská Eva vzpourou proti normám, do kterých ženy tlačí patriarchát. Já ji čtu jako letní hříčku o tom, jaké by to bylo, kdyby člověku zahnanému do krajnosti prostě přeplo. Jasně, nejpravděpodobněji bychom skončili na práškách a u nějaké terapeutky, třeba u Ivy Hadj Moussa. Ale taky bychom se mohli stát mořskými pannami, ne? Autorka umí zachytit běžné životní situace, výměny i nároky jako mimořádně trefnou grotesku, takže máte pocit, že se na Evin, respektive svůj vlastní život díváte jako na Laurela a Hardyho se vší jejich trapností a dojemností. Jakožto člověk vystavený příležitostně reklamě a šoubyznysu jsem se pak zvláště bavila nad pasážemi, kde se Hadj Moussa právě těmto prostředím a jejich fungování velmi elegantně pošklebuje. Jako s tím vrcholem potravinového řetězce, tušíte, co myslím. Nakonec všechny její postavy a situace jsou trefně vystiženými groteskami a parodiemi. Nic objevného nebo nečekaného v knize není a nebude, je to pohádka. Legrační pohádka o chudé dívce, která se stala královnou. A pohádky mají svá závazná schémata. A co má být? Vy snad pohádky neradi? Můžete polemizovat. Ale možná se brzo stanu mořskou pannou, tak prosím rychle.