Spor mezi vládou a prezidentem se vede o interpretaci odstavců (1) a (3) článku 63 Ústavy ČR: Čl. 63 (1) Prezident republiky dále (uvádím jen relevantní písmena - pozn. J. Ch.) a) zastupuje stát navenek, b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, d) přijímá vedoucí zastupitelských misí, e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, (3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Pan prezident kategoricky tvrdí, že podle písmene a) odstavce (1) bude na summitu NATO zastupovat ČR on, bez ohledu na názor vlády. Já osobně si myslím, že podle odstavce (3) toto rozhodnutí podléhá spolupodpisu premiéra. Pan prezident by nám měl proto sdělit, zda si myslí, že podle písmene b) může o své vůli a proti vůli vlády také sjednávat mezinárodní smlouvy. Co znamená zastupování „navenek“? Jestliže ani v tak triviální otázce, jako je zastupování ČR „navenek“, naše ústava nedává jednoznačnou a jasnou odpověď, podívejme se, jak je stejná záležitost upravena v ústavách našich nejbližších sousedů, Německa a Rakouska. V Německu, jehož prezident je volen Spolkovým sněmem, je záležitost upravena jednoduše a jednoznačně. Článek 59 Ústavy Spolkové republiky Německo zní takto: 1. Spolkový prezident zastupuje Spolkovou republiku ve věcech mezinárodního práva (“völkerrechtlich“ v německém originále) a uzavírá jejím jménem smlouvy se zahraničními státy, akredituje a přijímá vyslance. Tedy žádné vágní „navenek“, ale jen to, co je uvedeno v písmenech b) a d) naší ústavy. V Německu tedy otázka, zda má spolkový prezident právo zastupovat Spolkovou republiku na summitu NATO, vůbec nemůže vzniknout a Německo na summitech NATO zastupuje vždy kancléř. V Rakousku, kde je prezident jako u nás volen přímo, je v odstavci 1. článku 65 rakouské ústavy formulace téměř doslova stejná jako obsah písmen a), b), d) a e) odstavce (1) článku 63 naší ústavy, včetně slova „navenek“, ale vše je součástí jedné věty, což naznačuje, co zastupování „navenek“ znamená. Tím, že v naší ústavě je písmeno a) uvedeno samostatně, vzniká dojem, že jeho obsah je jiný než obsah písmen b), d) a e). Nicméně aby bylo zcela jasné, za jakých okolností rakouský prezident uvedené kompetence vykonává, je v článku 67, odstavci 1. uvedeno: Pokud není v ústavě uvedeno jinak, všechny oficiální úkony federálního prezidenta se konají na základě návrhu (podnětu) federální vlády nebo federálního ministra pověřeného vládou. Takže rakouský prezident může podle ústavy zastupovat Rakousko třeba na zasedání VS OSN (Rakousko není v NATO), ale jen pokud to navrhne vláda. To je v parlamentní demokracii přirozené, a tak by měly být chápány i odstavce (1) a (3) článku 63 naší ústavy.