Začněme první otázkou. Komentátoři a analytici tvrdí, že potíž je v tom, že si obě strany nevěří a tak zvané Memorandum o porozumění, které mělo přinést klid zbraní, je v některých směrech velmi vágní. A nejasná pravidla podporují vznik konfliktů. Zároveň ale není jasné, proč je to většinou právě Írán, který začne novou přestřelku a proč jsou jeho odpovědi na americké protiútoky tak razantní. Podle normální logiky by přece měl Teherán zachovávat co největší zdrženlivost, protože Spojené státy jsou vojensky mnohem silnější a íránský režim by se měl bát tvrdé odplaty. Jenže to je nepochopení. Íránci vědí, že Amerika je silnější, ale testují meze toho, co si ještě mohou dovolit. Neustálé ohrožení lodí v Hormuzu Matthew Hennessey, komentátor amerického konzervativního deníku The Wall Street Journal, to přirovnal k chování zlobivého dítěte, které neustále vyvádí malé lotroviny a tím hledá hranice toho, kam až může zajít. A protože vymáhat dodržování pravidel v případě malého přestupku je pro rodiče těžké a nákladné, často mu to projde. Íránci dělají to samé. Vědí, že Spojené státy jako odpověď nezničí íránskou civilní infrastrukturu, protože by je odsoudil celý svět. Vědí, že rozsáhlé údery proti íránským vojenským cílům, které by musely trvat dlouho, by pro Trumpa představovaly nákladné řešení s nejistým výsledkem. A že k takové operaci dá Trump svolení až jako k poslední možnosti. Pozemní invaze do Íránu a svržení tamního režimu, což je pro íránský režim největší hrozba, pak už teď vůbec nepřichází v úvahu. Íránci tedy mohou napínat strunu americké trpělivosti, co to jde. Znamená to neustálé ohrožení proplouvajících lodí v Hormuzu a tudíž menší objem dopravy, vyšší pojištění a dražší ropu a plyn. Trump jim to svým chováním umožnil. „Vychoval“ svými útoky a pak ucouvnutím z Íránu „zpovykané dítě“, které není schopen kontrolovat. Dal Íráncům volnou ruku k provokacím. Pod kontrolou Teheránu Co je ale konečným cílem íránského režimu? Zřejmě změna statutu Hormuzu. Pokoušejí se zařídit, aby tam tankery pluly přes íránské vody, aby je Írán mohl kontrolovat a povoloval či zakazoval tam průjezd lodí podle libosti. A tím přes hrozbu omezení dodávek ropy a plynu vydírat svět. Je možné a dokonce pravděpodobné, že Trump nakonec Teheránu i v otázce Hormuzu nějakým způsobem ustoupí. Výsledek války tak není pro Ameriku nic moc. Na druhou stranu, americkým a izraelským bombardováním byl zle poničen íránský raketový a jaderný program a Írán se v nich vrátil o měsíce či léta zpět. Ovšem pokud konflikt skončí silný íránským vlivem v Hormuzu, pak bude těžké neptat se, zda nebyla původní dohoda o omezení íránského jaderného programu, kterou Trump roztrhal, lepším řešením než válka.