Hned jak Péter Magyar vystřídal svého předchůdce Viktora Orbána a vyrazil do tamní televize, aby přednesl svůj vítězný projev, zaznamenala jsem jeho poznámku k tamním zaměstnancům, ať se pomalu koukají pakovat. Pakovat se má, pokud vím, i maďarský prezident a také nejvýznamnější soudci, neboť ti všichni se Magyarovi jeví jako Orbánovy loutky. No, asi to půjde, koneckonců má nová vláda v parlamentu ústavní většinu, takže měnit kde co nebude nemožné. Zároveň se nezdá, že by to evropský či náš mainstream nějak pohoršovalo. Člověka nemůže nenapadnout, jak by asi reagoval, kdyby s něčím, podobným přišel premiér Babiš. Vlastně mě ta otázka bleskla hlavou už skoro před třemi lety v případě Polska, když tamní ministr kultury hned po nástupu Tuskovy vlády odvolal ředitele státní televize, rozhlasu a tiskové agentury a jmenoval nové dozorčí rady, které odvolaly celá vedení institucí. Prý proto, že to předchozí vláda udělala podobně. Čekala jsem tenkrát něco jako pozdvihnutá obočí českých nebo evropských komentátorů, ale jako by si nevšimli. Náš tatínek měl pro takové případy po ruce jednu průpovídku. „Co je dovoleno Jovovi,“ říkal, „není dovoleno volovi“. Nevím, proč jsem se jako nedospělá domnívala, že myslí Joba, který má něco společného s Jobovou zvěstí a překládala jsem si to tak, že když se ten biblický chlápek nezatrvrdil ani po zprávě, že přišel o stáda i potomky, má nadále nárok na jistou toleranci. Jenže výrok údajně nepochází z Bible, nýbrž ze starořímského latinského moudra. Odkazuje k antické mytologii, kde Jupiter (Jove) jako nejvyšší bůh stojí nad pravidly, zatímco obyčejný tvor symbolizovaný tažným volem musí dodržovat striktní řád. Jde tedy o variantu rčení „když dva dělají totéž, není to totéž“, v přeneseném významu se pak jedná o existenci dvojího metru a o poučení, že co je povoleno mocným a významným osobám, není tolerováno běžným lidem. (Do širšího povědomí mělo podobenství vstoupit zejména díky románu Ze života darmošlapa z roku 1826.) Průpovídka se tak úplně nehodí pro mudrování o přístupu k politikům, už proto, že ti jsou sami mocní (a spojovat některého z nich s volem by bylo laciné). Pokud ale sledujete mainstreamová média, zejména ta veřejnoprávní, asi jste si všimli, jak v tom bruslí. Povinné cviky provádějí, to ne že ne, ale celkový (umělecký) dojem odpovídá světonázoru převažujícímu v newsroomech. S tím nikdo nic nenadělá. Leda by prosadil, aby se lidi do veřejnoprávních médií taky volili. Stejně jako poslanci.