Takovou dikci mají rádi mnozí u nás i u sousedů. Zkuste si to představit sami. Slova „Nikdo a nikdy nám nebude přikazovat, jak máme žít, jak máme mluvit, koho máme milovat…“ by mohl klidně pronést lídr Česka (Babiš), Polska (dříve Morawiecki, nyní Tusk), Slovenska (Fico) či Maďarska (bývalý Orbán, ale v tom či onom i současný Magyar). Zní to dobře, kdyby nešlo o banderovce Tak by mohli mluvit – a občas i skutečně mluví – na adresu různých politik EU. Třeba Green Dealu nebo migračního paktu, k unijní pozici k výměně soudců (Polsko), k mediální politice (Slovensko a možná už i Česko a tak dále. A mezi svými voliči by našli pochopení. Ale pozor. Ukrajinský případ se liší. A sice v tom, že hrdinové, které ukrajinští voliči oslavují, jsou pro voliče v Polsku, Česku či Maďarsku přinejlepším sporní, ba i zcela nepřijatelní. To na Ukrajině pojmenovali speciální vojenskou jednotku „Hrdinové Ukrajinské povstalecké armády (UPA)“. Tedy po oddílech, které sice bojovaly proti Sovětům, ale též systematicky – především na Volyni v letech 1943 až 1944 – likvidovaly i Poláky, Čechy, Židy i příslušníky jiných skupin. Proto je z toho v Polsku emočně vyhrocené téma. Proto polský prezident Nawrocki odebral nejvyšší řád prezidentu Zelenskému. Proto emočně reagovala i Ukrajina, když Zelenskyj – ale i jeho předchůdci Kučma a Juščenko – vrátili polské řády demonstrativně sami. Proto se k té věci přidala Okamurova SPD. V úterý ve Sněmovně sdělila, že navrhne koaliční radě, aby stát odebral Zelenskému Řád Bílého lva, který mu v říjnu 2022 udělil prezident Zeman. Ano, to celé je fakt zpropadená situace. Ale má se řešit ceremoniálním odebíráním řádů? Finsko se tím nahlas nechlubí Ukrajina se přes čtyři roky brání ruské invazi. Dělá přitom – jak se děje v každé válce – věci hrdinné i nepěkné. K nepěkným patří třeba gangsterské metody při vojenských odvodech, ale také čerpání národní vzpruhy i z tradic zavánějících nacismem (pro leckoho z tradic přímo nacistických). Historické příklady najdeme i jinde. Například ve Finsku po sovětské invazi na podzim 1939 a v následujících letitých bojích. Lze tam najít takové unikáty jako válečné hřbitovy, kde leží vedle sebe židovští vojáci Finska a vojáci německého wehrmachtu. Finsko tehdy vojensky spolupracovalo s třetí říší, jinak by se Sovětům neubránilo, ale své židovské občany nacistům nevydalo. Místo toho bojovali. Je to málo známé, leč pochopitelné. Nicméně Finsko se touto tradicí nahlas moc nechlubí. Na Ukrajině to bylo vyhrocenější před 85 lety i teď. I proto jsou teď hrdí na něco, co by na západ od Ukrajiny působilo absurdně. Někdo by se ale mohl ptát, proč SPD nepřipomínala volyňské Čechy zavražděné ukrajinskými nacionalisty už dříve. Proč k tomu hovoří až kvůli odebrání řádu Zelenskému. Inu proto, že odebrání řádu je mediálně vděčnější, že. Dnes se raději moc nepřipomíná, že v roce 1926, právě před sto lety, dostal z rukou TGM Řád Bílého lva i Benito Mussolini. Proč? Za kladný postoj k husitství, podporu našich legií v Itálii a za to, že Itálie uznala nové Československo jako jeden z prvních států. Samozřejmě, že dnes se k tomu nikdo nehlásí, ani u nás, ani v Itálii. Patří to spíše do rubriky bizar. Zásadnější je, jak se budou Polsko, Česko, Slovensko či Maďarsko chovat ke Kyjevu mimo žánr „odebírání státních vyznamenání“. Čistě hypoteticky a s nadsázkou by jejich lídři mohli po vzoru Zelenského říci: „Ukrajina si může ctít koho chce, třeba banderovce. Ale nám pak nebude nikdo přikazovat, že jí musíme platit Starlink (Polsko), musíme ručit za unijní půjčky pro Kyjev (Česko), musíme dodávat zbraně a munici (Slovensko), musíme přijímat narušení ropovodu Družba jako fakt (Maďarsko).“ Okamura podle vyššího principu mravního Stojí tu proti sobě dva principy. Na jedné straně princip geostrategický, na druhé straně vyšší princip mravní, známý z literatury. Který z nich stojí v případě Ukrajiny výše? Zásada pomoci napadenému, ať je jakýkoliv? Tu zásadu uplatnil Západ (prosadil zákon o půjčce a pronájmu a ve velkém začal vozit pomoc), když Hitler v roce 1941 napadl Sovětský svaz. Bez ohledu na to, že v Sovětském svazu fungoval gulag. I dnes v případě Ukrajiny jde o to, aby Kyjev válku drtivě neprohrál. Proti němu pak stojí vyšší princip mravní. Vždyť jsme léta školeni, že Západ se musí opírat o férovost a spravedlnost. Že nelze čerpat inspiraci od jednotek, jež se kdysi zapletly s nacisty. Okamura si teď vyšší princip mravní vypůjčil, i když právě od něj to působí všelijak. Uvidíme, k čemu se přikloní celá koalice, celá Visegrádská skupina, EU. Zkušenost napovídá, že v těchto věcech se premiér Babiš nechce okatě vymykat z hlavního proudu. Tak uvidíme.