V pondělí předstoupil Andy Burnham před vybrané členy Labouristické strany a novináře, aby představil svoji vizi vládnutí. Symbolicky tak učinil v Manchesteru, v budově People’s History Museum (Muzea historie lidu). Jako labourista si nemohl vybrat více symbolické místo. Muzeum, zřízené v budově někdejší hydraulické čerpací stanice, které prezentuje nejen historii práce ve Velké Británii, ale i dvě stě let boje za práva pracujících i žen. Před publikum vystoupil v saku a ve svém už téměř legendárním černém (Burnham tvrdí, že v tmavě modrém) tričku, za které už si vysloužil kritiku lídryně konzervativců. Co se Britové dozvěděli? Kouzlo Manchesteru Andy Burnham stojí v čele Manchesteru od roku 2017 a v postu starosty se mu opravdu daří. Město a celá aglomerace se pod jeho vedením řadí k nejrychleji rostoucím regionům Velké Británie. Ekonomika tam roste dvakrát rychleji než ve zbytku země. Místní startupy se rodí jako houby po dešti a jsou úspěšné. Ve městě se Burnham těší velké popularitě, což potvrdily i nedávné doplňovací parlamentní volby, ve kterých své protikandidáty drtivě porazil. Ne nadarmo je přezdíván králem severu. Klíč k úspěchu nazývá manchesterismem a hodlá ho uplatnit v celé zemi. V čem spočívá? Především v decentralizaci. Moc chce Burnham symbolicky přesunout z Londýna do regionů, včetně kontroly nad daněmi nebo investicemi(faktem je, že Británie je jednou z finančně nejcentralizovanějších zemí rozvinutého světa, což prohloubilo nerovnost mezi Londýnem a zbytkem země). Změna britské finanční architektury má dát komunitám přímou kontrolu nad věcmi, které formují jejich každodenní život: bydlením, veřejnými službami, dopravou a vzděláváním. Burnham také slibuje posílit postavení zemí Spojeného království: Skotska, Walesu a Severního Irska. Přesun moci na sever Anglie ale nemá být jen symbolický. Do Manchesteru chce dokonce převést část vládní agendy, která má mít na starost právě restart celé země. O této kanceláři mluví Burnham jako o Downing Street 10 sever. V Manchesteru hodlá Burnham dokonce částečně i úřadovat a není vyloučeno, že i bydlet. To by byla novinka. Poslední britský premiér, který nežil v tradičním sídle v Downing Street, byl labourista Harold Wilson, jenž ve svém druhém funkčním období žil ve vlastním domě. Pravda, vzdáleném pár minut od parlamentu. Za předsedou vlády, který žil trvale mimo Londýn, bychom se museli vydat až do 19. století. Lord Salisbury žil na svém panství v hrabství Hertfordshire. Burnham žádné panství nemá, ale i on zvažuje, že se do Londýna natrvalo stěhovat nebude. Jisté je, že do někdejší kolébky průmyslové revoluce, chce přestěhovat část výkonné moci. To, že to s diverzifikací moci myslí vážně, potvrzuje nepatrná poznámka v jeho pondělním projevu: „Politický směr, který jsem stanovil, nebude předmětem vyjednávání!“ Specifická situace Už v průběh pondělního projevu působil Burnham, jako by už britským premiérem skutečně byl. Není, i když pravděpodobně bude. Keir Starmer oznámil svůj odchod i cestovní mapu střídání v postu. Tomu by měla předcházet volba nového lídra Labouristické strany. Tento proces trvá zpravidla týdny a představuje souboj vizí a idejí. Tentokrát ale čeká Británii poněkud specifická situace. Vypadá to, že se Labouristická strana semkla za manchesterským starostou. Ten nejspíš nebude mít protikandidáta a během tří týdnů by se skutečně mohl stát ministerským předsedou. Jako by v Labouristické straně nebyl nikdo jiný, kdo by ji mohl vést. Podle průzkumu organizace More in Common se ovšem 59 procent Britů domnívá, že novopečený poslanec z Makerfieldu na nejvyšší post v zemi připravený není. Mírně nadpoloviční počet dotázaných pak, že by Burhnam měl vypsat nové parlamentní volby a své vize a plány nechat projít všelidovým hlasováním. K něčemu takovému se ale dozajista neschyluje. Burnham zdědí po Keiru Starmerovi v parlamentu velmi pohodlnou většinu. Obliba Labouristické strany dnes není nejvyšší a nové volby by v této situaci připustil leda šílenec. A tím Burnham není. Vzpomeňme Theresu Mayovou, která v roce 2017 vypsala předčasné volby, aby posílala svoji pozici před vyjednáváním o podmínkách brexitu, ale ztratila část poslanců a byla nucena vstoupit do koalice, která jí silně svazovala ruce a nakonec zlomila vaz. V politice není prostor pro hrdinství, což praktik Burnham ví. K tomu, aby se stal premiérem, nové parlamentní volby nepotřebuje. Stačí, když vyhraje vnitrostranické. Stará politika v novém balení Předpokládejme, že se proti Burnhamovi v boji o lídra strany nikdo nepostaví, případně plebiscit mezi členy strany vyhraje a stane se předsedou britské vlády. Bude výrazně jiný, než Keir Starmer? Na první pohled ano. Na rozdíl od Starmera, který si vysloužil přezdívku „robot“ je člověkem z masa a kostí. Mluví s velkým nasazením, přirozeně, s lehkým severoanglickým přízvukem. Není to londýnský právník jako Keir Starmer. Je to ale dost? Podíváme-li se na konkrétní sliby a vize, od Starmera se příliš neliší. Burnham slíbil největší program výstavby obecních domů za uplynulých 50 let. Obří bytovou výstavbu sliboval i současný lídr labouristů. Burnham plánuje větší kontrola veřejných služeb, jako jsou dodávky vody, bydlení nebo doprava. Slíbil též pomoc při řešení krize životních nákladů. To vše ale navrhoval už Starmer a například s opětovným zestátňováním železnic už začal. Oba politici také mluví o desetiletí národní obnovy, jako by snad Labouristická strana měla jisté vítězství i v příštích parlamentních volbách. Když nahlédneme pod povrch, zjistíme, že Britové dostanou s novým premiérem prakticky totéž, co už mají. Jen to bude zabaleno v poněkud líbivějším obalu.