Zákonem je chce zrušit ministr kultury Oto Klempíř a premiér Andrej Babiš. Televizi a rozhlas chtějí financovat ze státního rozpočtu. Mají být veřejnoprávní média financována z poplatků občanů, nebo ze státního rozpočtu? Tento spor se podává trochu jako boj dobra se zlem, kdy zlem jsou Klempíř a Babiš, kteří chtějí ČT a ČRo ovládnout, a dobrem lidé, kteří chtějí nezávislá média zachránit. Můžeme mít důvodné podezření, že Babiš chce zejména televizi ovládnout a denně tam volat, co bude ve zprávách. Ale lze ho z toho obviňovat předem? A může to dělat Česká televize, pokud chce být korektní? Představa, že premiér ovládne médium, které je dnes tak protibabišovsky naladěné, je naivní. Vytratila se tak podstata sporu, a tou je nespravedlnost při placení koncesionářských poplatků, kterou určitě nevnímají jen voliči ANO, SPD a Motoristů. Českou televizi soustavně nesleduji a nikdy jsem soustavně nesledoval. Těch pár jednotlivých pořadů (Modrá krev či Skryté skvosty), úhrnem půl hodiny měsíčně, bych si klidně zaplatil a koupil zvlášť, nebo si je odepřel, ale přesto musím platit, už jen proto, že mám chytrý telefon. Musím také platit Český rozhlas, protože mám autorádio, ačkoli jeho stanice také neposlouchám. Jako novinář deníku MF DNES a serveru iDNES.cz si dokonce platím nedobrovolně vlastní konkurenci, což je ještě absurdnější, protože i veřejnoprávní média jsou vlastně do jisté míry naše konkurence v boji o pozornost čtenáře či diváka. Už jsem to psal několikrát: kdyby Česká televize měla pocit, že jí tento druh poplatků za digitální média uniká, může nějak zakódovat své iVysílání, aby se k němu dostali jen registrovaní platiči. Jenže Česká televize chce daně ode všech. Je to, jako kdyby dálniční známku platili povinně i ti, kteří mají jen koloběžku. Možná se tak odrazí, že jim to pojede 130 km/h, ale spíš ne. Nejde tolik o ty peníze, jde o princip. A také o to, že se šetří všude a šetří i jiné firmy. Zaměstnanci ČT sice říkají, že nechtějí být pod „státní rozpočtovou kapitolou“, ale to už přece nepřímo jsou – i zvýšení koncesionářských poplatků (a přeneseně rozpočtu instituce) bylo za minulé vlády politickým rozhodnutím, stejně jako to nynější. V České televizi pracují určitě mnozí skvělí novináři, respektuji je a Česká televize je jistě užitečná a dobrá, stejně jako iDNES.cz je skvělý a MF DNES také, Prima odvádí dobrou práci, i Seznam a další média, ale… ... ale Česká televize není nad nimi. Není něco víc, není podle mě nějaký klenot, který by si zasloužil bezmála zakotvení v ústavě. Ano, pokud namítnete, že bych snad měl vědět, co znamená být veřejnoprávní, tak to samozřejmě vím, ale pořád si trochu myslím, že to není tak, že bez ČT tady uchvátí moc nějaký autoritář. Kontrola politiků ze strany médií probíhá prostě tak, že médií je hodně, každé odhalí nějakou kauzu, každé má nějakého vlastníka i zájmy – a dohromady tvoří demokratický celek. Jsem bytostně přesvědčen, že kdyby Česká televize zůstala v režimu před současným zákonem, který prosadila Fialova vláda (včetně placení za mobily a notebooky), nebyl by to takový příslovečný červený hadr. Andrej Babiš by ho nezvedl a poplatky by nerušil. A já bych dál posílal čestné prohlášení, že televizi nemám. A nejspíš by ČT a ČRo ty poplatky zůstaly. Pokud mi televizi a rádio ti metaforičtí zloději z plakátu ukradnou (tedy zákon o konci poplatků projde) a nebudu ji muset platit, když ji nesleduji, tím lépe…