Americký deník The Wall Street Journal (WSJ) si rád utahuje z ideologických výmyslů, zejména pokud pochází od Demokratické strany nebo z Evropy, údajné bašty liberalismu. Tentokrát mu náležitou munici poskytli Francouzi, kteří mají tradiční odpor proti instalování klimatizací ve veřejných budovách i v domácnostech. Podle korejského serveru Seoul Economic Daily disponuje klimatizací jen sedm procent francouzských domů. Podobně jsou na tom ve školách, na nádražích či v dopravních prostředcích. Na vině je na jedné straně francouzská kultura, která klimatizace tradičně prezentuje jako nepřirozený import z Ameriky, na druhé klimatická politika, která je považuje za krátkodobé řešení osobního komfortu, ale zároveň za škůdce v dlouhodobém boji proti oteplování planety. Klimatizace totiž vedou k vysoké spotřebě elektřiny a v případě poruchy z nich mohou unikat chladicí látky obsahující skleníkové plyny. Doporučení jak od Švejka WSJ se pase na oficiálních instrukcích francouzské vlády a klimatických neziskových organizací, které lidem radí, jak zvládat teploty kolem čtyřiceti stupňů Celsia. A občas jsou to skutečně doporučení jak od dobrého vojáka Švejka. „Vlhčete si tělo (alespoň obličej a podpaží) několikrát denně,“ radí například oficiální informační server francouzské vlády info.gouv.fr. Žádoucí je také zakrývat si okna – pokud nelze jinak, pak zlepšováky domácí výroby z rozřezaných krabic. O možnosti elektrické klimatizace tam nepadne ani slovo. Francouzský deník Le Parisien zase cituje případ důchodkyně, která si ve snaze uniknout vedru každý den zahradní hadicí kropí stěny domu. Už přitom údajně i horkem omdlela. O koupi klimatizace ale neuvažuje. Když si k tomu člověk přičte zprávu agentury AP z dnešního rána, která tvrdí, že ve Francii v minulém týdnu kvůli horku zemřelo o tisíc lidí víc než průměrně, celé to dostává tragikomický rozměr. Nechceme zde vůbec spekulovat o příčinách vedra a jsme docela spokojeni s vysvětlením, že klimatická krize k němu zásadním způsobem přispívá. Reagovat na to ale radami typu „vlhčete si obličej“ připomíná středověké zvonění na bouřku, tedy zvyk z doby, kdy se věřilo, že hluk odhání mraky.