SPOR: Proč je třeba zákon o zastupování státu navenek Spor mezi prezidentem a vládou o zahraniční reprezentaci státu ukázal jednu slabinu českého ústavního systému. Ústava říká, že prezident zastupuje stát navenek. Současně ale vláda jako vrcholný orgán výkonné moci odpovídá za zahraniční politiku. Pokud se obě tyto role dostanou do kolize, samotný text Ústavy neposkytuje dostatečně přesný postup, jak takovou situaci řešit. Nejde přitom o to prezidentovu pravomoc zrušit nebo vyprázdnit. Prezident jako hlava státu nepochybně Českou republiku navenek zastupuje. Problém je v tom, co přesně tato věta znamená. Neznamená totiž, že prezident má výlučné právo účastnit se každého mezinárodního jednání, ani že může sám určovat zahraniční politiku státu. Znamená, že má ústavní způsobilost vystupovat navenek jako hlava státu. Dobře to ukazuje analogie s funkcí prezidenta jako vrchního velitele ozbrojených sil. Ústava tuto roli prezidentovi svěřuje. Parlament ale už dávno zákonem vymezil, jak se tato prezidentova role promítá do skutečného řízení obrany státu a ozbrojených sil. Z ústavního titulu „vrchní velitel“ se proto nevyvozuje, že prezident osobně řídí armádu, určuje vojenskou strategii, vydává operační rozkazy nebo nahrazuje vládu, ministra obrany a Generální štáb. Prezidentova ústavní role zůstává zachována, ale její praktický výkon je zasazen do zákonného rámce a do celého systému odpovědnosti výkonné moci. Právě tento model je inspirativní i pro zastupování státu navenek. Jestliže Parlament dokázal zákonem vymezit praktický výkon prezidentovy role nejvyššího velitele ozbrojených sil, měl by obdobně vymezit i praktický výkon prezidentovy pravomoci zastupovat stát navenek. Ne proto, aby prezidenta o tuto pravomoc připravil, ale proto, aby bylo zřejmé, kdy jedná jako hlava státu a kdy jde o vládou řízené zahraničněpolitické jednání s konkrétním mandátem. Stejně je třeba chápat i pravomoc prezidenta zastupovat stát navenek. Je to významná pravomoc, nikoli monopol na celou zahraniční reprezentaci České republiky. V zahraniční politice totiž jedná stát nejen prostřednictvím prezidenta, ale také prostřednictvím vlády, premiéra, ministrů, diplomatické služby a vládou určených delegací. A protože vláda za zahraniční politiku politicky odpovídá, musí mít možnost v určitých případech určit mandát delegace a zabránit tomu, aby Česká republika vystupovala navenek dvojím nebo rozporným hlasem. Právě proto má smysl přijmout zákon o součinnosti při zastupování České republiky navenek. Jeho cílem není podřídit prezidenta vládě. Cílem je rozlišit dvě věci: samostatné hlavově-státní zastupování prezidenta a vládou vyhrazené mezinárodní jednání, při němž stát vystupuje prostřednictvím vládou určené delegace s vládou schváleným mandátem. Takový zákon by zároveň omezil riziko, že celou věc bude muset tvořit až Ústavní soud. Ústavní soud má chránit Ústavu, nikoli za Parlament psát podrobná pravidla soužití prezidenta a vlády. Pokud zákonodárce tuto otázku neupraví, bude Ústavní soud při každém dalším sporu nucen doplňovat mezery ústavního systému sám. To není ideální ani z hlediska dělby moci, ani z hlediska politické odpovědnosti. Lepší je, aby pravidla předem stanovil Parlament. Ústavní soud by pak případně neposuzoval prázdný prostor, ale konkrétní zákonnou úpravu. Mohl by říci, zda zákon respektuje ústavní postavení prezidenta, vlády a Parlamentu. Nemusel by však sám vytvářet celý režim zahraniční reprezentace státu. Tím by Poslanecká sněmovna a Parlament jako celek udržely vztahy mezi prezidentem a vládou pod demokratickou kontrolou. Nešlo by o vítězství vlády nad prezidentem ani prezidenta nad vládou. Šlo by o to, aby stát navenek vystupoval jednotně a aby ústavní konflikty nebyly řešeny improvizací, nýbrž předem známými pravidly. Návrh ZÁKON ze dne ……… 2026 o součinnosti při zastupování České republiky navenek Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ § 1 Předmět zákona (1) Tento zákon upravuje součinnost prezidenta republiky, vlády, předsedy vlády, členů vlády, ministerstev a dalších státních orgánů při zastupování České republiky navenek. (2) Tento zákon upravuje zejména a) garance řádného výkonu pravomoci prezidenta republiky zastupovat Českou republiku navenek, b) součinnost vlády, ministerstev a dalších státních orgánů s prezidentem republiky při zahraniční reprezentaci státu, c) postup vlády při vyhrazení mezinárodního jednání, při němž Českou republiku zastupuje vláda, předseda vlády, člen vlády nebo vládou určená delegace, d) pravidla pro zamezení dvojího nebo rozporného vystupování České republiky navenek. (3) Tento zákon se nevztahuje na běžnou diplomatickou, konzulární, úřední, expertní nebo technickou komunikaci, nejde-li současně o jednání, při němž se jménem České republiky sděluje nebo utváří politické stanovisko státu anebo přijímá politický, právní či jiný mezinárodní závazek České republiky. § 2 Účel zákona Účelem tohoto zákona je zajistit, aby Česká republika vystupovala navenek jednotně, důstojně a ústavně odpovědně, při zachování a) postavení prezidenta republiky jako hlavy státu při zastupování České republiky navenek, b) odpovědnosti vlády za výkon výkonné moci, včetně zahraniční politiky České republiky, c) práva prezidenta republiky na informace, konzultaci a součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jeho ústavní funkce, d) možnosti vlády zastupovat Českou republiku přímo v záležitostech, které spadají do její ústavní odpovědnosti. § 3 Základní zásady (1) Prezident republiky zastupuje Českou republiku navenek jako hlava státu. (2) Pravomoc prezidenta republiky zastupovat Českou republiku navenek nezakládá výlučné oprávnění prezidenta republiky vykonávat celou zahraniční reprezentaci České republiky ani určovat zahraniční politiku České republiky. (3) Vláda zastupuje Českou republiku navenek přímo, předsedou vlády, členem vlády nebo vládou určenou delegací v záležitostech, které spadají do její odpovědnosti za výkon výkonné moci, včetně zahraniční politiky České republiky. (4) Předseda vlády ani jiný člen vlády nevykonává hlavově-státní zastupování České republiky v postavení hlavy státu. Tím není dotčeno oprávnění vlády, předsedy vlády a členů vlády zastupovat Českou republiku navenek v záležitostech spadajících do odpovědnosti vlády. (5) Prezident republiky, vláda, předseda vlády, členové vlády, ministerstva a další státní orgány postupují při zastupování České republiky navenek tak, aby Česká republika vystupovala jednotně a aby nedocházelo k dvojímu, nekoordinovanému nebo rozpornému vystupování státu. (6) Tento zákon nesmí být vykládán tak, že prezidentu republiky odnímá jeho ústavní pravomoc zastupovat Českou republiku navenek. (7) Tento zákon nesmí být vykládán ani tak, že pravomoc prezidenta republiky zastupovat Českou republiku navenek brání vládě, aby Českou republiku zastupovala přímo v záležitostech, za které ústavně odpovídá. § 4 Vymezení pojmů Pro účely tohoto zákona se rozumí a) zastupováním České republiky navenek jednání, vystoupení nebo účast osoby oprávněné jednat jménem České republiky vůči jinému státu, mezinárodní organizaci, orgánu mezinárodní organizace nebo jinému zahraničnímu veřejnému subjektu, nejde-li o komunikaci vyloučenou podle § 1 odst. 3, b) hlavově-státním zastupováním zastupování České republiky prezidentem republiky jako hlavou státu, zejména při státních návštěvách, přijetí hlav států, ceremoniálních aktech, protokolárních aktech a vystoupeních vyjadřujících kontinuitu, důstojnost a jednotu České republiky, c) vládním zastupováním zastupování České republiky vládou, předsedou vlády, členem vlády nebo vládou určenou delegací v záležitostech spadajících do odpovědnosti vlády, d) mezinárodním jednáním summit, konference, zasedání orgánu mezinárodní organizace, bilaterální nebo multilaterální jednání nebo jiná obdobná událost, při níž Česká republika vystupuje jako stát, e) vládou vyhrazeným jednáním konkrétní mezinárodní jednání, u něhož vláda usnesením rozhodla, že při něm Českou republiku zastupuje vláda, předseda vlády, člen vlády nebo vládou určená delegace, f) delegací České republiky osoba nebo skupina osob určená k účasti na mezinárodním jednání jménem České republiky, g) mandátem delegace vládou schválené vymezení účelu jednání, stanovisek České republiky, rozsahu oprávnění, mezí jednání a případných závazků, které mohou být při mezinárodním jednání jménem České republiky sděleny, přijaty nebo podpořeny. ČÁST DRUHÁ PREZIDENT REPUBLIKY PŘI ZASTUPOVÁNÍ ČESKÉ REPUBLIKY NAVENEK § 5 Hlavově-státní zastupování (1) Prezident republiky vykonává hlavově-státní zastupování České republiky zejména a) při státních návštěvách a oficiálních návštěvách hlav států, b) při přijetí hlav států a jejich zvláštních vyslanců, c) při ceremoniálních a protokolárních aktech mezinárodního významu, d) při vystoupeních vyjadřujících kontinuitu, důstojnost a jednotu České republiky, e) při dalších jednáních a aktech, jejichž povaha odpovídá postavení prezidenta republiky jako hlavy státu. (2) Předseda vlády ani jiný člen vlády nevykonává hlavově-státní zastupování České republiky v postavení hlavy státu. Tím není dotčeno jejich oprávnění zastupovat Českou republiku navenek v záležitostech spadajících do odpovědnosti vlády ani možnost vykonat za Českou republiku konkrétní protokolární nebo ceremoniální úkon, vyplývá-li to z povahy věci, diplomatického protokolu, mezinárodního práva, ústavního pořádku nebo dohody prezidenta republiky a vlády. (3) Při hlavově-státním zastupování prezident republiky nevykonává pravomoc vlády určovat zahraniční politiku České republiky. (4) Vyžaduje-li hlavově-státní zastupování sdělení stanoviska České republiky v otázce spadající do odpovědnosti vlády, vychází prezident republiky ze stanoviska vlády, bylo-li mu toto stanovisko včas sděleno a nebylo-li mezi prezidentem republiky a vládou dohodnuto jinak. (5) Samostatné hlavově-státní, ceremoniální nebo protokolární zastupování prezidentem republiky nepodléhá režimu vládou vyhrazeného jednání podle tohoto zákona, nejde-li současně o vystupování jménem České republiky v otázce zahrnuté do mandátu tohoto jednání. § 6 Garance výkonu funkce prezidenta republiky (1) Vláda, ministerstva a další státní orgány poskytují prezidentu republiky součinnost nezbytnou k řádnému a důstojnému výkonu jeho pravomoci zastupovat Českou republiku navenek. (2) Součinnost podle odstavce 1 zahrnuje zejména a) poskytnutí informací potřebných k výkonu hlavově-státního zastupování, b) diplomatickou, protokolární, organizační a bezpečnostní podporu, c) přípravu podkladů pro jednání a vystoupení prezidenta republiky, d) součinnost zastupitelských úřadů České republiky, e) poskytnutí podkladů o zahraničněpolitických stanoviscích České republiky a součinnost při jejich zohlednění ve vystoupeních prezidenta republiky. (3) Součinnost podle odstavce 1 lze omezit pouze v nezbytném rozsahu, jestliže je to nutné k ochraně bezpečnostního zájmu České republiky, k dodržení mezinárodního závazku České republiky, k ochraně utajovaných informací nebo k zajištění jednotného vystupování České republiky při vládou vyhrazeném jednání. (4) Součinnost nelze omezit, lze-li sledovaného účelu dosáhnout mírnějším způsobem. (5) Omezením součinnosti nesmí být dotčeno nezbytné bezpečnostní, protokolární a organizační zajištění výkonu funkce prezidenta republiky, ledaže tomu brání závažný bezpečnostní důvod nebo pravidla mezinárodní organizace. (6) O omezení součinnosti podle odstavce 3 musí být prezident republiky bez zbytečného odkladu informován. Informace musí obsahovat důvod omezení, nebrání-li tomu ochrana utajovaných informací nebo jiný závažný veřejný zájem. § 7 Právo prezidenta republiky na informace a konzultaci (1) Vláda informuje prezidenta republiky o zásadních otázkách zahraniční politiky, bezpečnostní politiky, obranné politiky, evropské politiky a vztahů České republiky k mezinárodním organizacím. (2) Prezident republiky má právo požádat vládu, předsedu vlády nebo příslušného člena vlády o konzultaci k otázce, která souvisí s jeho pravomocí zastupovat Českou republiku navenek. (3) Konzultace podle odstavce 2 se poskytne bez zbytečného odkladu, vyžaduje-li to povaha věci. (4) Tímto ustanovením nejsou dotčena práva prezidenta republiky podle ústavního pořádku vyžadovat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s nimi otázky, které patří do jejich působnosti. § 8 Návrh prezidenta republiky na účast při vládou vyhrazeném jednání (1) Má-li jít o vládou vyhrazené jednání, může prezident republiky vládě navrhnout, aby byl zařazen do delegace České republiky nebo aby byl vymezen rozsah jeho vystupování jménem České republiky v otázkách zahrnutých do mandátu delegace. (2) Návrh podle odstavce 1 obsahuje zejména a) označení mezinárodního jednání, b) důvod účasti prezidenta republiky, c) předpokládaný rozsah vystupování prezidenta republiky jménem České republiky, d) případné stanovisko, které prezident republiky hodlá při jednání sdělit. (3) Vláda návrh prezidenta republiky projedná bez zbytečného odkladu. (4) Nevyhoví-li vláda návrhu prezidenta republiky podle odstavce 1 nebo mu vyhoví pouze zčásti, postupuje podle § 17 a zváží jinou vhodnou formu součinnosti, zejména konzultaci před jednáním, společné stanovisko, písemné poselství, protokolární účast nebo následné informování o výsledku jednání. (5) Tímto ustanovením není dotčeno právo prezidenta republiky vykonávat samostatné hlavově-státní, ceremoniální nebo protokolární zastupování České republiky mimo rozsah vládou vyhrazeného jednání podle § 10 a režimu podle § 12. ČÁST TŘETÍ VLÁDNÍ ZASTUPOVÁNÍ ČESKÉ REPUBLIKY NAVENEK § 9 Zastupování České republiky vládou (1) Vláda zastupuje Českou republiku navenek přímo, předsedou vlády, členem vlády nebo vládou určenou delegací v záležitostech, které spadají do její odpovědnosti. (2) Vláda zejména a) určuje stanoviska České republiky pro mezinárodní jednání v oblasti své působnosti, b) schvaluje mandát delegace České republiky pro mezinárodní jednání zvláštního významu, c) určuje vedoucího a členy delegace České republiky, d) rozhoduje o tom, zda Českou republiku při konkrétním jednání zastupuje předseda vlády, člen vlády, jiná osoba nebo delegace České republiky, e) koordinuje vystupování České republiky v mezinárodních organizacích. (3) Předseda vlády zastupuje Českou republiku navenek zejména při jednáních, jejichž předmětem je výkon zahraniční, bezpečnostní, evropské, obranné nebo jiné politiky vlády. (4) Člen vlády zastupuje Českou republiku navenek v rozsahu své působnosti, na základě zákona, usnesení vlády nebo pověření předsedy vlády. § 10 Vládou vyhrazené jednání (1) Vláda může usnesením určit, že určité mezinárodní jednání je vládou vyhrazeným jednáním. (2) Vláda může postupovat podle odstavce 1 zejména tehdy, jde-li o mezinárodní jednání a) zvláštního zahraničněpolitického významu, b) zvláštního bezpečnostního nebo obranného významu, c) týkající se evropské politiky České republiky, d) týkající se členství České republiky v mezinárodní organizaci, e) při němž může být vytvářen, sdělován nebo přijímán politický, bezpečnostní, hospodářský nebo právní závazek České republiky, f) při němž je nezbytné, aby Česká republika vystupovala prostřednictvím osoby nebo delegace odpovědné vládě. (3) Usnesení vlády podle odstavce 1 obsahuje zejména a) označení mezinárodního jednání, b) důvod vyhrazení jednání vládou, c) určení vedoucího delegace České republiky, lze-li jej již určit, d) určení členů delegace České republiky, lze-li je již určit, e) mandát delegace České republiky, lze-li jej již schválit, f) určení člena vlády odpovědného za přípravu a koordinaci účasti České republiky. (4) Nelze-li některou z náležitostí podle odstavce 3 písm. c) až e) určit nebo schválit již v usnesení podle odstavce 1, určí ji nebo schválí vláda v navazujícím usnesení. (5) Vláda o usnesení podle odstavce 1 informuje prezidenta republiky bez zbytečného odkladu. (6) Je-li to vzhledem k povaze a naléhavosti věci možné, vláda před přijetím usnesení, jímž má být rozhodnuto o zařazení prezidenta republiky do delegace České republiky nebo o vymezení rozsahu jeho vystupování jménem České republiky, umožní prezidentu republiky vyjádřit se k této otázce. (7) Vláda nemůže podle odstavce 1 vyhradit neurčitý okruh mezinárodních jednání ani použít vyhrazení k obecnému omezení hlavově-státního zastupování prezidenta republiky. Vyhrazení musí být vztaženo ke konkrétnímu mezinárodnímu jednání a odůvodněno povahou jeho předmětu. § 11 Mandát delegace České republiky (1) Delegace České republiky při vládou vyhrazeném jednání postupuje podle mandátu schváleného vládou. (2) Mandát delegace může určit zejména a) stanoviska České republiky, b) rozsah oprávnění k jednání, c) meze možných politických, právních nebo jiných závazků, d) způsob komunikace se zahraničními partnery, e) pravidla pro veřejná vystoupení členů delegace, f) postup při nutnosti změnit nebo doplnit mandát v průběhu jednání. (3) Člen delegace České republiky nesmí při vládou vyhrazeném jednání překročit mandát delegace. (4) Vystupuje-li prezident republiky při vládou vyhrazeném jednání jménem České republiky v rozsahu určeném vládou podle § 12, nesmí se v otázkách zahrnutých do mandátu delegace od tohoto mandátu odchýlit, nebylo-li mezi prezidentem republiky a vládou dohodnuto jinak. (5) Odstavec 4 se nedotýká postavení prezidenta republiky jako hlavy státu ani jeho hlavově-státního, ceremoniálního nebo protokolárního zastupování České republiky, nejde-li o vystupování jménem České republiky v otázkách zahrnutých do mandátu delegace. ČÁST ČTVRTÁ KOLIZNÍ PRAVIDLA § 12 Účast a vystupování prezidenta republiky při vládou vyhrazeném jednání (1) Je-li mezinárodní jednání vládou vyhrazeným jednáním, může vláda v usnesení podle § 10 nebo v navazujícím usnesení určit, zda má být prezident republiky členem delegace České republiky nebo zda a v jakém rozsahu má při tomto jednání vystupovat jménem České republiky v otázkách zahrnutých do mandátu delegace. (2) Určení podle odstavce 1 může být provedeno a) pro celé jednání, b) pro určitou část jednání, c) pro určité vystoupení, d) pro protokolární nebo ceremoniální část jednání, e) s vymezením rozsahu, v němž prezident republiky vystupuje jménem České republiky. (3) Vláda může určení podle odstavce 1 spojit s dodržením mandátu delegace, pravidel mezinárodní organizace, diplomatického protokolu nebo jiných konkrétních podmínek nezbytných k jednotnému vystupování České republiky při daném vládou vyhrazeném jednání. (4) Neurčí-li vláda podle odstavce 1 jinak, prezident republiky není členem delegace České republiky pro dané vládou vyhrazené jednání a při tomto jednání nevystupuje jménem České republiky v rozsahu mandátu delegace. (5) Odstavce 1 až 4 se nepoužijí na samostatné hlavově-státní, ceremoniální nebo protokolární akty prezidenta republiky, které nejsou součástí vládou vyhrazeného jednání a při nichž prezident republiky nesděluje ani nepřebírá stanovisko České republiky v otázce zahrnuté do mandátu delegace. (6) Samostatné hlavově-státní, ceremoniální nebo protokolární zastupování České republiky prezidentem republiky mimo rozsah vládou vyhrazeného jednání nepodléhá režimu podle tohoto ustanovení. § 13 Zákaz dvojího politického zastupování (1) Při vládou vyhrazeném jednání nesmí Česká republika v rozsahu mandátu delegace vystupovat prostřednictvím dvou nebo více vzájemně nekoordinovaných zástupců nebo delegací. (2) Vznikne-li riziko dvojího politického zastupování České republiky při vládou vyhrazeném jednání, vláda v mezích mandátu delegace a případného určení podle § 12 stanoví, kdo při tomto jednání vystupuje jménem České republiky a v jakém rozsahu. (3) Rozhodnutí podle odstavce 2 musí být vykládáno jen v rozsahu nezbytném k zajištění jednotného vystupování České republiky při konkrétním vládou vyhrazeném jednání. (4) Rozhodnutí podle odstavce 2 nesmí být použito k obecnému omezení hlavově-státního zastupování prezidenta republiky. § 14 Veřejná vystoupení (1) Osoba zastupující Českou republiku navenek nesmí činit prohlášení, přísliby nebo sdělení, která mohou být důvodně chápána jako stanovisko České republiky, pokud k tomu nemá příslušné ústavní, zákonné nebo jinak stanovené oprávnění. (2) Při vládou vyhrazeném jednání vycházejí veřejná vystoupení členů delegace České republiky z mandátu delegace. (3) Vystupuje-li prezident republiky při vládou vyhrazeném jednání jménem České republiky v rozsahu určeném vládou podle § 12, nesmí se v otázkách zahrnutých do mandátu delegace od tohoto mandátu odchýlit, nebylo-li mezi prezidentem republiky a vládou dohodnuto jinak. (4) Tím není dotčeno právo prezidenta republiky, předsedy vlády nebo člena vlády vyjadřovat vlastní politický názor, pokud tak nečiní při výkonu zastupování České republiky navenek a je-li z okolností zřejmé, že nejde o stanovisko České republiky. ČÁST PÁTÁ SOUČINNOST A ŘEŠENÍ ROZDÍLNÝCH STANOVISEK § 15 Koordinace zahraniční reprezentace (1) Ministerstvo zahraničních věcí koordinuje přípravu zahraniční reprezentace České republiky v rozsahu své působnosti. (2) Ministerstvo zahraničních věcí zejména a) vede přehled významných mezinárodních jednání, jichž se má Česká republika účastnit, b) připravuje podklady pro rozhodnutí vlády o vládou vyhrazeném jednání, c) zajišťuje součinnost s Kanceláří prezidenta republiky při zahraničních cestách prezidenta republiky, d) poskytuje prezidentu republiky a Kanceláři prezidenta republiky podklady o zahraničněpolitických stanoviscích České republiky pro účely hlavově-státního zastupování, e) zabezpečuje komunikaci se zastupitelskými úřady České republiky. (3) Kancelář prezidenta republiky poskytuje Ministerstvu zahraničních věcí informace nezbytné k zajištění součinnosti podle tohoto zákona. § 16 Konzultace při rozdílném stanovisku (1) Vznikne-li mezi prezidentem republiky a vládou rozdílný názor na účast prezidenta republiky při vládou vyhrazeném jednání, nabídne předseda vlády prezidentu republiky konzultaci před případným rozhodnutím vlády podle § 12, umožňuje-li to povaha věci. (2) Konzultace podle odstavce 1 se uskuteční bez zbytečného odkladu. (3) Při konzultaci se projedná zejména a) povaha vládou vyhrazeného jednání, b) ústavní role prezidenta republiky při daném jednání, c) odpovědnost vlády za předmět jednání, d) mandát delegace České republiky, e) možnost společného nebo jinak koordinovaného vystoupení České republiky. (4) Nedojde-li ke shodě, rozhodne vláda v rozsahu své odpovědnosti. Tím není dotčeno právo prezidenta republiky domáhat se ochrany svých ústavních pravomocí způsobem stanoveným právním řádem. § 17 Odůvodnění rozhodnutí vlády o návrhu prezidenta republiky (1) Rozhodnutí vlády, jímž vláda nevyhoví návrhu prezidenta republiky podle § 8 nebo mu vyhoví pouze zčásti, musí být odůvodněno. (2) Odůvodnění podle odstavce 1 obsahuje zejména uvedení, zda vláda takto rozhodla z důvodu a) povahy vládou vyhrazeného jednání, b) potřeby jednotného mandátu České republiky, c) bezpečnostního, obranného nebo jiného významného veřejného zájmu České republiky, d) rizika, že by rozdílné stanovisko prezidenta republiky a vlády k předmětu vládou vyhrazeného jednání vedlo k dvojímu nebo rozpornému vystupování České republiky, e) pravidel mezinárodní organizace nebo diplomatického protokolu, f) jiného závažného důvodu. (3) Odůvodnění se prezidentu republiky sdělí bez zbytečného odkladu. (4) Skutečnosti podléhající ochraně podle jiného právního předpisu se v odůvodnění uvedou pouze v rozsahu slučitelném s jejich ochranou. § 18 Naléhavé případy (1) V naléhavém případě může předseda vlády předběžně zajistit organizační nebo protokolární součinnost ve vztahu k účasti prezidenta republiky na vládou vyhrazeném jednání. (2) Postup podle odstavce 1 neopravňuje prezidenta republiky vystupovat jménem České republiky při vládou vyhrazeném jednání v otázkách zahrnutých do mandátu delegace, nebyl-li k tomu určen vládou podle § 12. (3) Předseda vlády předloží věc vládě bez zbytečného odkladu, vyžaduje-li povaha věci rozhodnutí vlády. ČÁST ŠESTÁ VZTAH K JINÝM PRAVOMOCEM A PŘEDPISŮM § 19 Zachování jiných ústavních pravomocí (1) Tímto zákonem není dotčena pravomoc prezidenta republiky sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy podle ústavního pořádku. (2) Tímto zákonem není dotčena pravomoc prezidenta republiky přijímat vedoucí zastupitelských misí ani pověřovat a odvolávat vedoucí zastupitelských misí podle ústavního pořádku. (3) Tímto zákonem nejsou dotčena práva prezidenta republiky účastnit se schůzí Parlamentu, jeho komor, výborů a komisí, účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou a jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti. (4) Tímto zákonem nejsou dotčeny pravomoci Parlamentu České republiky. § 20 Zahraniční služba a zastupitelské úřady (1) Tímto zákonem není dotčena právní úprava zahraniční služby. (2) Zastupitelské úřady České republiky poskytují součinnost prezidentu republiky, vládě, předsedovi vlády, členům vlády a delegacím České republiky při zastupování České republiky navenek. (3) Součinnost podle odstavce 2 se poskytuje v souladu s ústavním pořádkem, zákony, usneseními vlády, pokyny Ministerstva zahraničních věcí a mandátem delegace České republiky, je-li pro dané jednání stanoven. § 21 Mezinárodní právo a pravidla mezinárodních organizací (1) Tímto zákonem nejsou dotčeny závazky České republiky podle mezinárodního práva. (2) Vyžadují-li pravidla mezinárodní organizace, diplomatický protokol nebo povaha jednání určitý způsob zastoupení České republiky, postupují prezident republiky, vláda a Ministerstvo zahraničních věcí tak, aby byl tento způsob zastoupení slučitelný s ústavním pořádkem České republiky a s odpovědností vlády za výkon výkonné moci, včetně zahraniční politiky České republiky. (3) Nelze-li při vládou vyhrazeném jednání dosáhnout současně účasti prezidenta republiky a vládou určeného zástupce České republiky, rozhodne vláda o složení delegace České republiky v rozsahu své odpovědnosti. Tím není dotčeno právo prezidenta republiky vykonat jinou formu hlavově-státního, ceremoniálního nebo protokolárního zastupování České republiky, nebrání-li tomu povaha věci nebo pravidla mezinárodní organizace. § 22 Výkladové ustanovení (1) Tento zákon pro účely své úpravy vychází z toho, že pravomoc prezidenta republiky zastupovat Českou republiku navenek je ústavní způsobilostí prezidenta republiky vystupovat navenek jako hlava státu, nikoli výlučnou pravomocí prezidenta republiky vykonávat celou zahraniční reprezentaci České republiky. (2) Tento zákon pro účely své úpravy vychází z toho, že pravomoc vlády, předsedy vlády, členů vlády a vládou určených delegací zastupovat Českou republiku navenek je výkonem odpovědnosti vlády za výkon výkonné moci, včetně zahraniční politiky České republiky, nikoli obecným nahrazením prezidenta republiky v jeho hlavově-státní funkci. (3) Při výkladu a použití tohoto zákona je třeba zachovat jak důstojnost a reálný výkon funkce prezidenta republiky jako hlavy státu, tak odpovědnost vlády za výkon výkonné moci, včetně zahraniční politiky České republiky, a jednotné vystupování České republiky navenek. ČÁST SEDMÁ ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ § 23 Společné ustanovení (1) Tam, kde tento zákon vyžaduje rozhodnutí vlády, nelze je nahradit rozhodnutím předsedy vlády, člena vlády ani ministerstva. (2) Rozhodnutí vlády podle tohoto zákona se přijímá usnesením vlády. (3) Usnesení vlády podle tohoto zákona se prezidentu republiky sdělí bez zbytečného odkladu, týká-li se výkonu jeho pravomoci zastupovat Českou republiku navenek. § 24 Přechodné ustanovení U zastupování České republiky navenek při mezinárodním jednání, jehož příprava byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle tohoto zákona, umožňuje-li to stav přípravy jednání a nebrání-li tomu již učiněné mezinárodněprávní, diplomatické nebo organizační kroky. § 25 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.