K případům, které je možné považovat za nejzásadnější, patří třeba kauzy podnikatele Mariana Kočnera, jehož policie považuje za klíčového hráče v pozadí vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Anebo také případ Dušana Kováčika, bývalého šéfa slovenské speciální prokuratury, jejímž úkolem je vyšetřovat závažnou trestnou činnost, včetně korupce. Právě kvůli tomu a ještě vyzrazení utajených informací byl v roce 2022 odsouzen k osmiletému nepodmíněnému trestu a zaplacení 100 tisíc eur (skoro 2,5 milionu korun). Bývalý speciální prokurátor nikdy vinu nepřiznal a se soudem nespolupracoval. Když se stal Robert Fico počtvrté premiérem, jedním z prvních kroků jeho vlády bylo, že ministr spravedlnosti Boris Susko nejprve rozhodl o přerušení výkonu Kováčikova trestu. Nakonec senát Nejvyššího soudu rozsudek úplně zrušil. Je ovšem možné, že to nebylo procedurálně čisté. To tvrdí v rozhovoru pro slovenský deník Postoj.sk soudce Nejvyššího soudu Juraj Kliment. Podle něj došlo ke změně v dovolacím senátu, která nebyla oficiálně zdůvodněna. On i jeho kolegové mají pochybnosti, jestli senát rozhodoval v zákonném složení. Kromě toho Kliment hovoří o silném nátlaku, který vládní představitelé vyvíjejí na jeho osobu. Třeba když ho premiér Robert Fico veřejně vyzval, „aby si sbalil věci a odešel z Nejvyššího soudu“. Nebo když na něj zmiňovaný ministr Susko podal disciplinární žalobu s cílem zbavit ho taláru. Kováčikovi pomohla na svobodu politická změna, k níž došlo po volbách v roce 2023. Volební vítěz Robert Fico se už předtím netajil tím, že jeho cílem po návratu do čela bude pomoct „našim lidem“ a dostat je z věznic. *** Jak dopadnou volby, které by se měly na Slovensku uskutečnit na podzim 2027, nevíme. Něco naznačují průzkumy. Na zvláštní výsledky jednoho z nich upozornil web Aktuality.sk. Šlo o sondáž agentury Infostat, patřící pod Statistický úřad SR, v jehož čele stojí bývalý poslanec za vládní stranu SMER Martin Nemky. Podle Infostatu vede v podpoře voličů Ficova strana s necelými 20 procenty a druhé je opoziční Progresívne Slovensko s 18,6 procenta. Levicově liberální progresivci si oproti předchozímu průzkumu této agentury výrazně pohoršili. Naopak ostatní slovenské agentury vidí progresivce stále v čele. Těžko říct, zda se mohou metodiky jednotlivých společností lišit tak, že výsledkem jsou výrazné rozdíly v číslech. U Progresívného Slovenska mohla sehrát roli aféra okolo rodiny jejího předsedy Michala Šimečky, v níž šlo – řečeno představiteli dnešní vlády – o odsávání státních peněz do neziskového sektoru. Podle této logiky by se pak ale u některého z dalších průzkumů měla do výsledků Smeru propsat kauza premiérova syna, který vede agenturu blízkou vládní straně, jež od státu dostala desítky tisíc eur. *** A ať už volby dopadnou jakkoli, i příští vláda bude muset řešit klíčový problém: totiž že Slovensko ekonomicky upadá. V deníku Sme.sk k tomu vyšel článek s titulkem „Češi dohoní EU za deset let, my ani za padesát. Největšího žolíka jsme už minuli“. Vedoucí oddělení Makroekonomických analýz a prognóz Rady pro rozpočtovou odpovědnost Zuzana Múčka upozorňuje na dva klíčové faktory: produktivitu a demografii. Jestliže se česká ekonomika za posledních dvacet let posunula na 76 procent unijního průměru, slovenská na 60 procent, přičemž se v posledních letech přibližování Slovenska k Česku ještě zpomalilo. Jedním z hlavních zdrojů ekonomického růstu jsou kvalitní lidské zdroje a ty Slovensku chybí. Priority jakékoli vlády by proto měly být jasné: investovat do kvality vzdělání, rozvíjet talenty a usilovat o návrat těch, kdo z nejrůznějších důvodů ze země odešli. To by z dlouhodobého hlediska změnilo charakter ekonomiky, která stále ještě příliš sází na práci s nízkou přidanou hodnotou – jinými slovy klasickou pásovou výrobu. To je ale něco, co přesahuje rámec jednoho čtyřletého volebního období, je zapotřebí kontinuita, aby každá nová vláda hned nerušila, co předchozí schválila. Na podpoře vzdělanosti se oficiálně shodnou všichni. Co zkusit uzavřít něco jako „pakt o vzdělání“, který by zahrnoval vládní i opoziční strany a přinesl by s sebou strategii pro budoucnost země? Z pohledu dnešního polarizovaného Slovenska se to může jevit jako fantazie, z hlediska potřeb státu ale jako nutnost.