Loni byly emise skleníkových plynů vyšší než kdy dřív (41 miliard tun oxidu uhličitého, o jedno procento vyšší než v roce 2024). Lidstvo spálilo víc fosilních paliv než kdy předtím. Globální spotřeba ropy, zemního plynu i uhlí dosáhla rekordních hodnot. Ale pozor. Jiná čísla v téže publikaci ukazují obrat k lepšímu. Napovídají, že globální růst emisí pomalu končí. Ale… Je-li to důvod k radosti, tak ne v Evropě, ale v Číně. Kdo by si snad myslel, že růst emisí se zpomaluje, ba končí díky Zelenému údělu EU (Green Deal), mýlil by se. Ano, říkalo se, že EU sice vytváří jen 6,5 procenta globálních emisí, takže jejich globální bilanci přímo moc neovlivní. Ale prý ji může ovlivnit silou příkladu. Tím, že ji ostatní budou následovat. Stalo se to? Ne. Čína se podle zprávy blíží momentu, kdy její emise začnou klesat. Loni z Pekingu zaznělo, že zlom může přijít už v roce 2025. Puntičkářsky vzato, sice nepřišel, ale protože loňský nárůst čínských emisí činil jen 0,3 procenta, lze zhruba říci, že „Peking loni nekecal“. Je to důvod k radosti? Jak pro koho. Pro ty, kteří se radují z každého poklesu emisí, to důvod k radosti jistě je. Ale pro ty, kteří snili o tom, že Čína vyrazí ve stopách Zeleného údělu EU, nikoliv. Bezemisně, nebo obnovitelně? Pro ilustraci uveďme pár čísel z citovaného dokumentu. Mimochodem, za pozornost stojí už toto. Zpráva sleduje vývoj emisí. Jeden by proto očekával, že se bude zabývat bezemisními (nízkoemisními) technologiemi včetně jaderné. Jenže ta je zmíněna jen velmi okrajově. Zato je text prošpikován slovy „obnovitelný“. Z toho plyne: je-li hlavním cílem snížení emisí, ale zpráva se místo na „bezemisní“ technologie soustředí na ty „obnovitelné“, sděluje to cosi o ideologické předpojatosti. Ale to už se táhne léta, že. Proto zpráva říká, že globální produkce energie z obnovitelných zdrojů (slunce, vítr, voda) se loni zvýšila na 52 exajoulů (EJ), ale celková výroba energie stoupla na 600 EJ. Pro srovnání. Německo spotřebuje za rok 10 EJ energie a datová centra na světě dohromady asi 2,8 EJ (což za rok znamenalo nárůst o 20 procent). I proto se globálně spotřebuje víc energie než dříve. Proto loni rostla celková spotřeba ropy (o 1,3 procenta), zemního plynu (1,6 procenta) a uhlí (0,7 procenta). Tyto tři zdroje loni pokryly 86 procent globální produkce energie. Obnovitelné zdroje pak necelých devět a jaderné přes pět procent. Snížit emise a uchovat průmysl? Ale pozor. Za tímto trendem se rýsuje jiný, méně nápadný, ale zásadnější. Globální výroba energie z obnovitelných zdrojů loni poprvé rostla rychleji než u jakéhokoliv druhu fosilního paliva. Na výrobě elektřiny se obnovitelné zdroje podílely víc než třetinou. A podíl elektřiny na celkové energetické bilanci stoupá i kvůli elektroautům a sílící IT branži. A tady jsme u zásadního sdělení: „To je jeden z důvodů, proč emise oxidu uhličitého z Číny, největšího světového producenta skleníkových plynů, stouply jen o 0,3 procenta.“ Čína neprosazovala ideologický Zelený úděl (Green Deal), a už vůbec ne deindustrializaci po vzoru EU. Do „zeleného průmyslu“ sama investovala, a to za podpory „strany a vlády“. Jen proto, že v Pekingu vyčíhli, že to bude velký a výdělečný byznysový vývar. Výsledek? Zpočátku nic moc, ale loni už byl hmatatelný. Letitý nárůst emisí klesl k nule (i když jejich absolutní zátěž zůstává). Průmysl dále běží a vydělává. Čína tak zajišťuje víc než polovinu světové kapacity solární energie, téměř polovinu větrných turbín ve světě. Zprovozňuje víc jaderných elektráren než jakýkoliv jiný stát. A to ve zprávě ještě není řeč o čínské dominanci na trhu elektrických aut. Evropa: ropa z USA, soláry a větrníky z Číny Z těchto důvodů zpráva z Londýna označuje Čínu za „elektrárenský stát“. Což v době zvýšené poptávky po energii něco znamená. Pak není divu, že před jarní cestou prezidenta Trumpa do Pekingu se objevily novinové titulky: „Ropný baron Trump se setká se solárním baronem Si Ťin-pchingem – a je na tom hůř“. I proto je v přehledu přiřazeno Evropě poněkud nelichotivé místo mezi dvěma energetickými velmocemi: „Ropu a plyn dováží ve velkém z USA, solární panely a větrné turbíny z Číny.“ Bohužel, je to reálný obraz.