Víte, co je to mansplaining? Teď nevím, jak ho popsat, aniž bych se ho zároveň nedopouštěl. Do češtiny by se to asi dalo otrocky převést jako „mužská vášeň vysvětlovat všem kolem, jak se věci mají, i když jde o naprostou banalitu, a dotyční o to možná vůbec nestojí“. Jeho terčem bývaly tradičně ženy, dnes je však vícegenderový. Hledat jednoslovný český ekvivalent je asi zbytečné. Anglické pojmy dnes do češtiny pronikají v jen lehce počeštěném originále už v mateřské školce, a to nejpozději ve fázi, kdy její frekventanti přestupují ze skupiny „Mravenečci“ do skupiny „Delfínci“. Každopádně, za tvůrkyni slova mansplaining je považována americká esejistka a spisovatelka Rebecca Solnitová, která v roce 2008 napsala esej Men Explain Things to Me. Popisovala v ní historku, jak jí na jednom večírku hostitel začal vyprávět o úžasné knížce o fotografovi a vynálezci Muybridgeovi, kterou by si určitě měla přečíst. Chtěla mu říct, že tu knihu napsala ona, ale nepustil ji ke slovu a její přítelkyně jej zastavila až na čtvrtý pokus. Prý nejprve zbledl, ale pak ze šlamastiky vybruslil s vysvětlením, že o knize jen četl v New York Times Review of Books, tak jak má vědět, že ji napsala zrovna ona. Půvabné je, že slovo mansplaining v eseji vůbec nenajdete. Vzniklo anonymně až během následné internetové diskuse, jejíž účastníci/e líčili vlastní zážitky s mansplainingem. I já sám jsem kdysi s převahou dobře informovaného muže jedné sympatické dámě vysvětloval, co je to imunosuprese (dělal jsem předtím rozhovor o transplantacích pro časopis Věda a technika mládeži, tudíž jsem soudil, že o tématu vím dost, abych mohl jeho úskalí osvětlovat nezasvěceným). Teprve potom nás někdo představil, a já se dozvěděl, že dáma je významná česká imunoložka. Nejspíš jsem rovněž zbledl. Taky by se dalo připomenout, že jeden z průkopníků mansplainingu pochází z Rakouska-Uherska a nalézt jej lze v Haškových Osudech dobrého vojáka Švejka. Jmenuje se plukovník Kraus von Zillergut a rád na potkání vysvětluje absolutní pitomosti. Zde je ukázka jeho průkopnické fáze mansplainingu: „Kniha je, pánové, více různě nařezaných čtvrtek papíru, různého formátu, který jest potištěn a sestaven dohromady, svázán a sklížen. Ano. Víte, pánové, co je to klih? Klih jest lepidlo.“ Nejhorší je, že mansplaining je návykový. Ač o něm vím, občas podlehnu pokušení a pokusím se někomu, nemusí to nutně být žena, srozumitelně vysvětlit nějaké téma, aby se v něm orientoval/a i on/a, byť neoplývá takovou zkušeností a erudicí jako já. Takže tu umělou inteligenci chápu.