Před 13 000 lety se svět ohříval a uvolňoval se ze sevření ledových dob. Klimatický trend, který člověku otevřel cestu k zemědělství a k vytvoření civilizace, se ale před 12 900 lety zadrhl, když značná část severního Atlantiku sklouzla zpět do teplotních poměrů glaciálu. Během jediného století poklesly letní teploty v Evropě o 4 až 8 °C, v Grónsku se ochladilo dokonce o 10 °C. Jižní okraj stálého polárního ledového příkrovu sahal v Atlantickém oceánu až k Shetlandám, na Skotské vysočině se začaly formovat ledovce. V zimě zavládly v Evropě třeskuté mrazy. Na atlantickém pobřeží Kanady ale teploty o 4 až 5 °C stouply. Studie upozorňuje na anomální hromadění chladné vody v severním Atlantiku. Má to signalizovat slábnutí proudů. Kolaps tak prý může nastat už kolem roku 2057. Tato razantní klimatická změna, označovaná jako mladší dryas, trvala 1100 let a projevila se i v oblastech mimo Atlantický oceán. Oslabily například pravidelné monzuny v Asii a Africe. Čeká náš ohřívající se svět v nejbližších desetiletích něco podobného? Oslabená AMOC V nedávné studii došel tým vedený Davidem Thornalleym z londýnské University College k závěru, že ochlazení mladšího dryasu padá na vrub posunu Golfského proudu o stovky kilometrů na sever. Jeho teplé vody pak chyběly Evropě a ohřívaly klima na pobřeží Kanady. Příčinu změny v pohybu vodních mas vidí Thornalley a spol. v oslabení celého systému mořských proudů známých jako atlantická meridionální cirkulace, zkráceně AMOC (z anglického Atlantic Meridional Overturning Circulation). Populární Golfský proud je jen jednou, zato velmi významnou částí AMOC. AMOC sbírá vodu ohřátou v tropickém Atlantiku a žene ji na severovýchod. Omývá břehy Británie, kde dovoluje růst některým subtropickým rostlinám, a ve Skandinávii brání zamrznutí norských přístavů. S tím, jak se posouvá k severu, voda AMOC chladne. Zároveň nabírá soli, které se do ní vyloučí, když na hladině zmrzne a vytváří mořský led. Voda AMOC ochlazením a solemi zhoustne natolik, že se jako těžší začne propadat do hlubiny oceánu. Tam pak podél dna zamíří zpět k jihu, kde proniká až do blízkosti Antarktidy. Hlavní hybnou silou AMOC je propad husté vody do hlubin v severním Atlantiku. Mnozí klimatologové se obávají, že s globálním oteplením se tento motor cirkulace „zadře“. Zaledněných ploch Severního ledového oceánu valem ubývá a chybí z nich vymrzlá sůl. Slanou mořskou vodu navíc ředí sladká voda z rychle tajících grónských ledovců. Voda AMOC se také stále víc prohřívá. To vše snižuje její hustotu a komplikuje její propad do hlubin v severním Atlantiku. Někteří vědci jsou přesvědčeni, že v minulosti docházelo při výrazných otepleních klimatu k náhlému kolapsu systému proudů AMOC a k následnému ochlazení, jaké známe třeba z období mladšího dryasu. Vyvolají současné změny klimatu v nejbližších desetiletích kolaps AMOC? Bude Evropa navzdory globálnímu oteplení mrznout? Do potíží by se dostaly i další části světa, východní pobřeží Ameriky by čelilo prudkému vzestupu mořské hladiny a tropické kraje by se potýkaly s vážnými změnami srážkových poměrů. „Hrozí nám opravdu těžké dopady,“ řekl pro vědecký časopis Science klimatolog Stefan Rahmstorf z univerzity v německé Postupimi, který patří k předním zastáncům kolapsu AMOC. Představy kolapsu Rahmstorf nedávno přispěl do diskuse o osudu AMOC studií, ve které upozorňuje na anomální hromadění chladné vody v severním Atlantiku. Je to jedno z mála míst planety, kde navzdory globálnímu oteplení dochází k poklesu teplot. Má to signalizovat slábnutí AMOC, která už nepřináší do této oblasti dost teplé vody z jihu. V roce 2023 vyvodili dánští vědci Peter a Susanne Ditlevsenovi z měření teploty povrchových vod v Atlantiku, že kolaps může nastat už kolem roku 2057. Mnoho vědců ale tuto alarmující zvěst odmítlo s odkazem na nízkou vypovídací hodnotu teplot na mořské hladině. Stav AMOC lze objektivně posoudit jen na základě dlouhodobých měření v různých hloubkách od hladiny až ke dnu. Většina vědců je přesvědčena, že AMOC je vůči dopadům globálního oteplení podstatně odolnější, než si zastánci katastrofických scénářů představují. Představy o kolapsu AMOC se zrodily v 80. letech minulého století, kdy se o jejich popularizaci významnou měrou přičinil americký geochemik Wallace Broecker z newyorské Kolumbijské univerzity. Právě jemu se přisuzuje přirovnání systému proudů v Atlantiku k velkému oceánskému dopravníkovému pásu, který při hladině transportuje teplou vodu na sever a u dna ji pak ochlazenou vrací zpátky na jih. Broecker zpopularizoval i katastrofickou vizi, ve které se pohyb „velkého oceánského dopravníkového pásu“ zastaví v důsledku přílivu sladké vody z roztátých ledovců. Z výzkumu ledovců a usazenin na mořském dně někteří vědci vyvodili, že k takovému kolapsu AMOC došlo na konci doby ledové, a to zřejmě několikrát. S varováním přišli i klimatologové, kteří na základě počítačových modelů dospěli k závěru, že AMOC může zkolabovat především v důsledku celkového ohřátí oceánu, které sníží hustotu mořské vody. Nepotvrzené předpoklady Z nejnovějších výzkumů vyplývá, že v minulosti AMOC během oteplení sice oslabila, ale nikdy nezkolabovala. Valná část odborníků se shoduje na tom, že na cirkulaci vod v Atlantiku zatím nejsou patrné známky vážného narušení. Navíc vědci odhalují procesy, které případné oslabení AMOC kompenzují. Vše nasvědčuje tomu, že ani současné oteplení planety kolaps AMOC nevyvolá. Vědci se opírají o data naměřená v rámci projektu OSNAP (Overturning in the Subpolar North Atlantic Program) systémem senzorů, které jsou napevno ukotveny ke dnu oceánu v různých hloubkách nebo je nesou autonomní „mořské drony“. Mapují pohyb i parametry vodních mas v prostoru mezi jižním Labradorem a jihozápadním pobřežím Grónska a dále pak mezi jihovýchodním pobřežím Grónska a Skotskem. Další podobný systém monitorování pohybu vodních mas, označovaný jako RAPID (plným názvem Rapid Climate Change-Meridional Overturning Circulation and Heatflux Array), přetíná Atlantik na linii běžící přibližně podél 26. rovnoběžky. „Považovali jsme za samozřejmé, že když se severní Atlantik ohřeje a dostane se do něj větší množství sladké vody z roztátých ledovců, hustota vody tam klesne a AMOC zpomalí,“ říká oceánoložka Susan Lozierová z Georgia Institute of Technology. „Tenhle předpoklad se ale nepotvrzuje.“ Otázka Golfského proudu Golfský proud je vůči kolapsu odolnější než AMOC, protože ho nepohání rozdíly v hustotě vody, ale převládající větry spolu se silami vznikajícími v důsledku rotace Země kolem své osy. V západním Atlantiku teče souběžně se systémem AMOC, ale je podstatně silnější. Zjednodušeně řečeno, jestliže AMOC prožene západním Atlantikem každou sekundu 17 sverdrupů (tj. 17 milionů kubických metrů vody za sekundu), pak Golfský proud má u pobřeží Floridy sílu 32 sverdrupů, což je 30krát více, než kolik protéká všemi řekami světa. Postupně nabírá na mohutnosti a dosahuje toku 150 sverdrupů. Značná část se z něj ale oddělí a zamíří k břehům Afriky a pak dále na jih. Na sever z něj pokračuje zhruba 30 sverdrupů, které se následně opět dělí: dvě třetiny míří na západ a jen třetina teče podél norského pobřeží do Severního ledového oceánu. Měření systémy OSNAP a RAPID běží jen pár desetiletí, ale už stačilo odhalit omyly dřívějších modelů simulujících osudy AMOC. Vědce překvapilo zjištění, že AMOC netvoří jediný oceánský dopravníkový pás, ale systém mnoha různých „pásů“, které se chovají s významnou mírou autonomie. Pokud jeden z nich oslabí, jiné mohou zesílit a výpadek tak nahradí. Měli jsme za jistotu, že když se severní Atlantik ohřeje a tím se do něj dostane větší množství sladké vody z roztátých ledovců, hustota vody tam klesne a proudy zpomalí. Mylná se ukázala i představa o „bodu obrátky“, kde se voda noří do hlubin a u dna se obrací zpět k jihu. Ten se nachází o dost dál na sever, než předvídaly počítačové modely. S tím, jak se s globálním oteplením zmenšuje rozsah polárního zalednění, se posouvá ještě dál na sever. I to přispívá k vyšší odolnosti AMOC vůči kolapsu v důsledku globálního oteplení. Kompenzační mechanismy mají samozřejmě své limity, ale jsou poměrně silné. Nebude tak zle Klimatické modely zatím vydávají o osudu AMOC rozporuplná svědectví. Například oceánolog René van Westen z univerzity v Utrechtu došel na jejich základě k přesvědčení, že hustota mořské vody klesne v severním Atlantiku už v roce 2063 natolik, že se tato voda nebude nořit do hlubin. Bude k tomu stačit ohřátí o 2,5 °C. Van Westenovi kritici ale namítají, že pro takový zvrat by se muselo dostat do severního Atlantiku mnohem více sladké vody, než kolik jí tam může přitéct z roztátých grónských ledovců. Jiné modely, které počítají s realističtějšími poměry tání grónských ledovců, nepředvídají kolaps AMOC ani v případě, že lidstvo neomezí emise oxidu uhličitého a voda se ohřeje o 7 °C. Ze své současné síly ztratí AMOC 40 %, ale vydrží. A dokonce i katastrofický model, počítající se zvýšením koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře na čtyřnásobek, končí oslabením AMOC o 40 % během pouhých 20 let, ale následně předvídá jeho opětovné zesílení. Rozpor mezi výsledky novějších a starších modelování osudu AMOC vědci vysvětlují faktem, že novější modely pracují s podstatně vyšším rozlišením, a jsou proto přesnější. Nejistá budoucnost Podobně vědci přehodnocují interpretaci výsledků dřívějších výzkumů ledovců a usazenin mořského dna. Ty naznačovaly, že na konci ledových dob AMOC zcela zkolabovala. Novější studie ale nenacházejí pro kolaps přesvědčivé důkazy. Docházelo k určitým změnám, ale ty měly ke kolapsu daleko. Neznamená to, že klima neprodělávalo citelné výkyvy. David Thornalley a jeho kolegové se podívali do vzdálenější historie a zkoumali sedimenty usazené na mořském dně před 400 000 roky. Tehdy bylo klima jen o málo teplejší než dnes a Grónské ledovce masově tály. S přispěním sladké vody z roztátého ledu oslabil AMOC o 30 %. Vody severního Atlantiku to ale ochladilo o 7 °C. Měření systémy RAPID a OSNAP odhalila v posledních dvaceti letech kolísání síly AMOC. V letech 2005 až 2010 slábl, pak až do roku 2017 sílil a od té doby opět oslabuje. Celkový trend naznačuje možnost mírného oslabování celkem asi o 2 sverdrupy, ale tím si vědci zdaleka nejsou jistí. Golfského proudu se to však netýká, ten na síle neztrácí. A tak největší nejistota panuje nad budoucností měření síly AMOC. Systém RAPID má zajištěno financování Velkou Británií do roku 2029. Budoucnost systému OSNAP ale vzbuzuje obavy, protože ho financovaly Spojené státy a ty s tím od ledna 2027 kvůli škrtům Trumpovy administrativy zřejmě skončí.