Ročenka české architektury mapuje stav tohoto odvětví už od roku 1999, je tak nejdéle kontinuálně vydávanou publikací o současné architektuře. Letos má sice nového nakladatele, Archizoom Books, jinak se v jejím konceptu ale nezměnilo nic: stále tu najdeme desítky nejlepších staveb za uplynulé dva roky i esej editora. Ten se každý rok mění, letos se o obsah postaral architekt Jan Schindler ze známého českého ateliéru Schindler Seko architekti. Podobný model bývá k vidění v zahraničí, kde se vstupuje do ložnicové části a sestupuje o patro níž do té obývací. Proto auto parkuje na střeše, kde je i vstupní prostor. Schindler vybíral stavby z let 2024 a 2025 a ústředním tématem se staly Pomalé stavby, jež odráží délku stavění v Česku. „Z našich osobních setkání s architekty, investory a uživateli vybraných staveb bylo zřejmé, že každý projekt mohl vzniknout jen díky enormnímu nadšení a iniciativě všech zúčastněných aktérů, a to u většiny případů až po mnohaletých peripetiích,“ píše v ročence Schindler. Architekt vybral do ročenky hned několik staveb, které už jsme v rámci této rubriky v minulosti představili. Je to například Horácká aréna v Jihlavě, Panelárna, Expo 2025, Nuselský pivovar, základní škola Šeberov, kaple v Nesvačilce nebo projekt rekonstrukce někdejšího hotelu Intercontinental, dnes známého pod značkou Fairmont. Následující stavby jsou příkladem Schindlerova výběru zaměřeného na různé typy staveb – od bydlení přes administrativu po školy nebo třeba parkování. Obytný soubor Dolina Stavělo se na okraji Prahy. To v mnoha případech znamená vznik nového satelitu – lokality odstrčené od původní zástavby, bez potřebné vybavenosti. Taková výstavba vede většinou k velké zátěži pro velká města v jejím okolí, většina lidí totiž dojíždí právě do centra metropolí, přináší s sebou ale také zajímavý fenomén zelených vdov. Jde o ženy, jež zůstávají po odjezdu manžela v satelitu samy s dětmi, kolem dokola je vytoužená zeleň a zázemí malého domku, většinou tu ale žena zůstává sama, bez kontaktů. Obytný soubor Dolina je přesný opak. Projekt developerské společnosti Landia vznikl na severozápadním okraji městské části Lysolaje, která tvoří jednu ze svébytných čtvrtí na okraji Prahy, jejíž je součástí. Obec, tedy Praha 6, na projektu spolupracovala. Třetím partnerem bylo architektonické studio Knesl Kynčl architekti. Díky tomu vznikla kvalitní zástavba s veřejnou vybaveností, pro kterou ve staré zástavbě nebylo místo. Nová čtvrť je hned ve čtyřech místech napojená na stávající zástavbu. Má tvar přírodního amfiteátru a srdcem lokality je náměstí a park. Obojí obklopují právě veřejné služby. Na náměstí se nachází komunitní centrum Sokolovna s multifunkčním sálem, restaurací a posilovnou. Je tu také bytový dům s obecními byty a centrum služeb, v němž se nachází ordinace lékaře, mateřské centrum a obchod s potravinami, dále jednopodlažní dům s atriovými byty. Park na druhé straně sousedí s mateřskou školou a rodinnými domy. Celkem jich v Lysolajích vyrostlo 57, kopírují zdejší terén a mají různou typologii. Někde jde o řadovou, jinde samostatně stojící vilu. Architektům se na relativně malých pozemcích podařilo zachovat co největší soukromí. Domy mají navíc výhled na Hradčany. Zajímavým momentem je ještě jedna věc: veřejné budovy jsou provedené v cihle, zatímco bytové domy jsou bíle omítnuté. Dolina získala cenu Urbanistický projekt roku 2024 a také cenu v soutěži Stavba roku hlavního města za rok 2024 za urbanistické pojetí obytného souboru. Architekti k tomu dodávají, že obytný soubor je zároveň smutnou zprávou o stavu českého stavebnictví. „Protože obec musela každý objekt tendrovat samostatně, vyskytovalo se v určitou chvíli na staveništi až sedm stavebních firem. Jen jedna byla výborná, dvě byly fajn a výkon ostatních byl špatný. I přes výše uvedené stojí za zmínku, že od počátku projektování až do poslední kolaudace uběhlo osm let,“ popisuje ateliér. Bytové domy Žďár Koncept dostupného bydlení je v českém kontextu relativně nový, v posledních letech se tu ale objevilo hned několik projektů. V zásadě jde o byty se zvýhodněným nájmem, obce díky nim mohou saturovat svoje potřeby a nabídnout je třeba učitelům, lékařům, zdravotním sestrám či hasičům. V hlavním městě vznikla za účelem stavby městských dostupných bytů Pražská developerská společnost, zároveň je staví i soukromé společnosti. Největším průkopníkem je Česká spořitelna, jež na stejném konceptu pracuje už desítky let ve Vídni. Právě společnost Dostupné bydlení České spořitelny stojí i za bytovými domy ve Žďáru nad Sázavou, zároveň se opět podílelo i samo město. Revoluční je tento dům v mnoha směrech. Nejenže řeší potřeby města a vytváří ono dostupné bydlení, je to ale navíc jeden z prvních vícepodlažních bytových domů ze dřeva, který v Česku vznikl. Za návrhem stojí architektonické studio Kuba & Pilař architekti. Uspořádání bytových domů vychází z principu tradičního městského bloku, ve kterém jsou veřejné plochy, polosoukromý vnitroblok i soukromé předzahrádky. Čtyřpodlažní domy jsou tvořené příčnými nosnými stěnami, mezi které jsou dovnitř vložené lodžie s dřevěnými okenicemi, jež jsou orientované do vnitrobloku. Architekti ale pracovali také s dřevěnými pavlačemi. Konstrukce stavby byly předem vyrobené, ale také montované na stavbě, přičemž jejich převážná většina je ze dřeva. Zatímco stěny a stropní desky jsou z CLT panelů, konstrukce vznikla z lepených dřevěných vazníků. Jádro s výtahy a schodišti, stejně jako opěrné stěny pak vznikly z železobetonových prefabrikátů. „Domy jsou stavebnice z dřevěných dílů, přesně vyrobených na CNC strojích, které se snadno smontují. Vše musí být vymyšlené a nakreslené na sto procent. Na nic se nesmí zapomenout, protože dřevěné konstrukce jsou pohledové a nelze do nich bez viditelného poškození zasahovat,“ uvádějí architekti. Konverze Žitný mlýn Boršov V západních metropolích patří konverze budov, které už dosloužily, k hlavnímu proudu. Průkopníkem je například Polsko, kde na místo bourání starých objektů preferují přestavbu, jež stavbu upraví pro současné potřeby. V Česku je takovým příkladem konverze bývalého Žitného mlýna v Boršově nad Vltavou. „Když jsme v roce 2019 poprvé vstoupili do areálu bývalého Žitného mlýna, fascinoval nás především silný příběh tohoto místa. Téměř dvě století se zde mísila energie Vltavy s vůní obilí a rytmem průmyslových strojů. To není něco, co se dá jednoduše přestavět. To se musí číst,“ popisují mar.s architects. Cílem bylo ponechat maximum industriálních prvků a doplnit je o jasně čitelné současné zásahy. Původní mlýnské kolo poháněl náhon, který v počátcích 20. století nahradily dvě Francisovy turbíny, vyrábějící elektřinu. Dominantou komplexu je pětipodlažní cihlové silo z konce 19. století a správní budova. Stojí tu ale také barokní zámeček ze 17. století. Tohle všechno mělo doplnit současné bydlení. Pětipodlažní silo dostalo okna s replikami industriálních ocelových výplní, přibyly také ocelové balkony, transformovala se i správní budova. V obou vzniklo 83 bytů s rozmanitou nabídkou co do velikosti, zároveň také unikátní mezonetový byt v původní budově mlýna. Přibyly ale i novostavby. Objekty získaly kvalitní parter, vzniklo zde náměstí se stromořadím a širokým schodištěm, jež propojuje jednotlivé části areálu. A právě sem architekti umístili také zmiňovanou původní Francisovu turbínu, artefakt, který byl vyzvednut ze zasypaného náhonu. Mimochodem, i zasypaný náhon se podařilo obnovit a doplněn byl zároveň o nový most. Vila v Jevanech Je to vskutku netradiční rodinný dům. Vznikl na pozemku ve středočeských Jevanech, který je unikátní tím, že je schovaný před zraky jiných lidí, než jsou sami majitelé. Na jedné straně kolem něj probíhá málo frekventovaná silnice, na té druhé je rybník. Podobných pozemků už kolem Prahy moc není. Architekt David Kraus sem umístil zářivě červený dům. „Dům je výsledkem otevřené, až umělecky laděné mysli klientů, vzájemné důvěry, konstruktivní spolupráce, která obě strany bavila, a také nadstandardní umíněné pečlivosti zhotovitele Radka Trojánka při výstavbě,“ uvádí architekt. Kraus využil rozdílu úrovní v terénu, a tak je dům shora od cesty poměrně malý, hlavní část se tedy nachází dole. „Takový model bývá k vidění v zahraničí, kde se vstupuje do ložnicové části a sestupuje o patro níž do té obývací. Výhoda je, že dům o sobě neřekne vše pro kolemjdoucího. Nešlo o to, ukázat, jak úžasný a velký dům klient na první pohled má,“ dodává architekt. Z tohoto konceptu vzniklo řešení, ve kterém se auto parkuje na střeše a je tu také vstupní prostor do domu. Shora pak člověk sestupuje směrem dolů, což je neobvyklý princip. I to je ale v tomto domě uměleckým zážitkem, ve kterém člověk pozoruje stromy, jež šumí, hýbou se a mění barvu. Mateřská škola Fulnek Budova mateřské školy stála na pozemku ve Fulneku už předtím. Šlo o stavbu ze 70. let, tvořenou boletickými panely, která v sobě ukrývala azbest. Nic moc v baráku, který má být zázemím pro nejmenší děti. Město se rozhodlo dům zbořit a na místo něj postavit novostavbu. Poslední bezstarostnou zastávku v důstojném provedení před cestou do školy, práce a k zodpovědnosti. Stojí za ní studio Xtopix architekti. Novostavbu s kapacitou čtyř tříd pro 112 dětí zasadil ateliér do rozsáhlé zahrady. Z druhé strany poskytuje budova průhledy na protilehlý zámek. Obojí podle ateliéru rozšiřuje vnímání dětí za hranice školky a jemně je seznamuje s kontextem města. Prostředí tak podporuje dětskou zvídavost, imaginaci i pocit sounáležitosti s místem, ve kterém vyrůstají. „Školka každé ráno vítá děti otevřenou náručí rozevírajících se atrií. Neustálý fyzický i vizuální kontakt se zahradou během dne přirozeně ukotvuje děti v místě, posiluje jejich vztah k přírodě a dává jim pocit jistoty i svobody zároveň,“ uvádějí architekti. Školka má podélný tvar, je nízká a má fasádu ze spečených borovicových prken. Kromě klasických tříd jsou tu i venkovní, ty současně tvoří vstupní prostory. V patře se nachází velká světlá místnost, jež slouží dětem ke společnému cvičení a besídkám. Odtud je výhled na historické centrum města a také na zámek. Místnost je navíc prodloužená o terasu se zelenou střechou. Ještě jedna věc pak děti k místu váže. Během výstavby vznikl workshop, který je zapojil do procesu. Společně s grafiky, typografy a streetartovým umělcem vytvořily svůj vlastní školkový font, který slouží pro orientaci v budově. Parkovací dům u stadionu Sportovní zápasy v hokejové aréně, stejně jako na fotbalovém stadionu v Pardubicích tradičně přilákají tisíce lidí. Problém je, když jedou autem. Ve dnech sportovních utkání tu tak auta postávala všude kolem, včetně trávníku. Město se to rozhodlo vyřešit parkovacím domem s kapacitou přes čtyři sta stání. Navrhlo ho architektonické studio Michal Palaščak dílna. Návrh stojí na kontrastu pevné obálky a otevřeného prostoru. Architekti přitom pracovali s dynamikou a vertikálním posunem jednotlivých podlaží. Vznikly tak přesahy parkovacích podlaží, jež slouží jako květníky s vysokou vrstvou zeminy. Fasáda vznikla z pozinkovaných ocelových plechů s jemnou perforací, betonová konstrukce je přiznaná, parter je prosklený. Právě ve spodním patře vznikl prostor určený k pronájmu, je tu také zázemí pro hokejovou akademii s rozběhovými drahami, střelnicí se syntetickým ledem a posilovnou. „Když jsem navrhl základní objem stavby, vyšla z toho banální bedna. To jsem nechtěl svému rodnému městu udělat, a proto jsem ji rozřezal na menší desky a ty vzájemně posunul, aby ve výsledku levitovaly,“ líčí architekt.