Průměrný ekonomický růst v letech 2021–2024: 3,78 procenta (v eurozóně jen 2,88 procenta). Průměrná míra nezaměstnanosti: 4,28 procenta (v eurozóně 6,88 procenta). Kdo že se může chlubit těmito impozantními hodnotami? Nějaký nový ekonomický tygr? Ale kdeže. Jsou to indikátory té zbídačené, zoufalé Británie, jejíž nadpoloviční většina obyvatel by chtěla zpátky do Evropské unie. Proč? Kromě jiných důvodů také prý kvůli slabé ekonomice. Ekonomika roste Líčení situace v Británii jako katastrofální v důsledku brexitu je trendy. Například Seznam Zprávy opakovaně zveřejňují text s informací, že brexit „snížil HDP na osobu v Británii o osm procent“. Jaká je skutečnost? Hrubý domácí produkt na osobu od roku 2021 (kdy začal platit brexitový režim po přechodném období, ve kterém platily podmínky jako při členství v EU) do roku 2024 rostl reálně průměrným ročním tempem 2,84 procenta. Eurozóna rostla průměrně o 2,57 procenta. Když nezapočítáme rok 2021, který byl rokem vysokého růstu kvůli předchozímu covidovému propadu, rostli Britové průměrně o 1,07 procenta a eurozóna o 1,30 procenta. Důkaz negativního vlivu brexitu? Ne. Britský růst byl v porovnání s eurozónou slabší dávno před brexitem. V letech 2006–2015 (tedy před referendem o brexitu, které se konalo v roce 2016) dosáhl britský průměrný růst 78 procent růstu eurozóny. V letech 2022–2024, tedy již v plném brexitovém režimu, se tento poměr zvýšil na 82 procent. Odkud se berou slova o hospodářském poklesu? Zřejmě jde o zavádějící interpretaci studie National Bureau of Economic Research (NBER). Autoři docházejí k závěru, že kvůli brexitu nashromáždil britský HDP za období od referenda (2016) do konce roku 2025 celkovou ztrátu 6 až 8 %. Jinými slovy, méně než jedno procento za rok. Při členství v Evropské unii by dle studie byl HDP o tato procenta vyšší. Problém je již v tom, že autoři neanalyzují období od začátku brexitového režimu, ale od samotného referenda. Po něm však nastalo období zmatečných a obtížných vyjednávání, které trvalo až do konce roku 2020. Je zřejmé, že v tomto období vysoké nejistoty byly negativně ovlivněny ekonomické ukazatele. I dle zmíněné studie ale od roku 2020 klesá tzv. index brexitové nejistoty. Vnitřní problémy Je tedy Británie zemí bez potíží? Rozhodně ne. Je ale třeba odlišovat statistická fakta od odhadů a dojmů, stejně jako problémy vzniklé z důvodu brexitu od problémů, které jsou zjevně důsledkem jiných skutečností. Zprávy o vězněných Britech za posty na sociálních sítích, o odstěhování hollywoodských hvězd z důvodu děsivé bezpečnostní situace v zemi ani o zónách, ve kterých jsou rodilí Britové napadáni neevropskými přistěhovalci, optimismu opravdu moc nepřidají. Zklamání voličů z nezvládnuté masové migrace zvláště v letech 2022 a 2023 je pochopitelné. Brexit ale Britům umožnil stanovit si vlastní imigrační politiku. Jestliže se dopustili chyb, je to přirozený důsledek svobody, kterou Británie znovu nabyla. Chaos v politice může volně souviset s brexitem. Když země není limitována notičkami z Bruselu, znamená to větší odpovědnost domácích politiků. Jejich sevřenost politickou hyperkorektností, která je ve Spojeném království nesrovnatelná i s kontinentální Evropou, může vést k mentální impotenci a neschopnosti řešit problémy racionálně. Pak se nelze divit, když část nejistoty z období brexitových vyjednávání přetrvává. Přestože Británie zůstává jedním z největších příjemců zahraničních investic, jistá zdrženlivost investorů je patrná. Je ale nesmysl brexit interpretovat jako katastrofu a jako příčinu aktuálních problémů. Švýcarsko má částečně srovnatelný model spolupráce s EU, a přesto si vede zcela příkladně. Opuštění EU se jeví spíše jako pověstné nastavení zrcadla: domácí politici se musí znovu naučit být politiky, nejen maňásky trapných mediálních her o umělých problémech. A to chce inteligenci, odvahu, a schopnost nejen papouškovat zaběhnuté floskule. Suverenita je hra na férovku. Není pro zbabělé a líné politické kariéristy. Autor je ekonom.