Podívejme se na stadia rozpadu vztahu. Prvním je popření a šok, když mozek odmítá uvěřit, že něco, co mělo být, navždy končí. Druhým pak vztek, smlouvání, hledání viníka, výčitky a snaha „úplatky“ vrátit věci. Následně přichází smutek a deprese, aby nakonec, pokud je to možné, přišla katarze a nový začátek v novém vztahu. NATO je momentálně, jak nedávno ukázal generální tajemník Rutte ve svém rozhovoru pro deník Financial Times, ve druhém stadiu. Rutte se snaží vzbudit zájem Trumpa o pokračování NATO. Po šoku, který způsobila snaha Trumpa získat Grónsko, a jeho výroku, že si Rusko může vzít země, které neplatí dost na obranu, se členové NATO zavázali, že budou platit víc. Navzdory tomu má Trump námitky. Navíc jej rozezlilo, že mu Evropané nepřispěchali na pomoc s Íránem. Rutte se teď snaží přesvědčit Trumpa k většímu zájmu o NATO tím, že evropské a kanadské nákupy amerických zbraní zajišťují USA zaměstnanost, až dvě stě tisíc pracovních míst. Doufá, že na to Trump uslyší. Má to ale háček. Američtí zbrojaři i kvůli vyčerpání amerických zásob po válce s Íránem nestíhají vyrábět. Deprese Jde to vlastně proti přání Donalda Trumpa, aby se Evropa v obraně postavila více na vlastní nohy. Proto je otázkou, zda to Trumpa uspokojí. Navíc, dříve či později přijde, pokud se něco výrazně nezmění, další stadium rozpadu „manželství“ Evropy a USA v NATO. Deprese kvůli poznání, že nejen že nebude nic jako dřív, ale že se situace v NATO zhoršuje rychleji, než se čekalo. A že Evropa se nemůže spoléhat nejen na nestabilního „génia“ Donalda Trumpa, ale ani na americké zbraně. Dojdou, kdo ví kdy, a USA je můžou přestat Evropanům modernizovat a udržovat. Je otázkou, zda to nezbrzdí posilování evropského obranného průmyslu. Možná by bylo lepší vrátit se k tomu, že Rutte bude Trumpovi opět lichotit a říkat mu jako dřív „tatínku“. To na rozdíl od nákupu zbraní Evropany nestojí ani korunu.