V rámci oslav budou vydány nové deseticenty, čtvrtdolary a půldolary s památeční ražbou, uspořádají se koncerty, ohňostroje a večírky, v Novém Yorku se uskuteční přehlídka námořnictva Spojených států a jejich spojenců (obávám se, že Česká republika nebude zastoupena, snad to naši američtí přátelé ale pochopí) a proběhne mnoho dalších akcí. Jak jsme zkrátka od současného vedení země již zvyklí (například ohňostroj ve Washingtonu bude „ten největší v dějinách“), bude to vůbec a jistojistě velikolepě velikolepé. K čemuž bych ještě – mimo věcnou, leč nikoliv mimo jazykovou souvislost – rád dodal, že mne znepokojuje, jak se po přelomu tisíciletí posunul význam slova „vůbec“. Namísto významu „obecně, všeobecně“, jak jej znám ze svých mladších let a také z literatury (například Karel Čapek píše v díle První parta „Já vám to vyložím ještě jednou, žáku Půlpáne, abyste byl lépe připraven pro postup do vyšších tříd a vůbec pro život“) se začalo používat v kontextech, kde bych já užil „vůbec ne“: jako příklad za mnohé bych uvedl výrok nejmenovaného veřejného činitele „takové údaje musí být zveřejněny buď kompletně, nebo vůbec“, kde mně – podobně jako v mnoha jiných případech, jazyk moderátorů a zpravodajů veřejnoprávních médií nevyjímaje – chybí právě to „ne“. Leč zpět ke kalendáři. Čtvrtého července bude teprve pozítří, ale možná stojí za puntičkářskou připomínku, že skutečným dnem dějinného rozhodnutí o nezávislosti severoamerických kolonií na britské koruně byl dnešek – míním samozřejmě 2. červenec před 250 lety. V ten den Druhý kontinentální kongres přijal Rezoluci o nezávislosti, jíž se třináct amerických kolonií rozhodlo vytvořit samostatné státy a odtrhnout se tím od Británie. Proto je za skutečný den, kdy Spojené státy nabyly nezávislosti, často považováno právě toto datum – ostatně John Adams, jeden z významných delegátů Kongresu, tehdy prohlásil, že dějiny budou připomínat právě toto datum (v čemž se, jak zřejmo, mýlil). Ihned po hlasování o přijetí této rezoluce začala diskuse o finální podobě dalšího dokumentu, jehož plný originální titul zní The unanimous Declaration of the thirteen united States of America – „Jednomyslná deklarace třinácti spojených států Ameriky“; za povšimnutí zde stojí malé „u“ ve slově „united“) a jemuž se dnes zkráceně říká Deklarace nezávislosti. Návrh textu tohoto dokumentu sepsal během předcházejícího měsíce Thomas Jefferson, finální podoba pak byla schválena 4. července 1776 – a výročí tohoto schválení (striktně vzato tedy nikoliv výročí samotného vyhlášení nezávislosti) se pak stalo státním svátkem. Kromě dvoustého padesátého výročí schválení Deklarace však stojí 4. červenec v souvislosti s dějinami USA za připomenutí i ještě z dalšího, byť spíše kuriózního důvodu. Výše zmínění pánové John Adams (státník z okruhu Founding Fathers – „otců zakladatelů“ USA, za vlády George Washingtona viceprezident a Washingtonův následovník v úřadě, tedy druhý prezident USA – jenž by neměl být zaměňován se svým synem Johnem Quincy Adamsem, šestým prezidentem) a Thomas Jefferson (rovněž otec zakladatel, ministr zahraničí ve Washingtonově administrativě, viceprezident Johna Adamse a jeho následovník v úřadě, tj. třetí prezident USA) zemřeli oba ve stejný den přesně po 50 letech od schválení Deklarace nezávislosti, pozítří před 200 lety, 4. července 1826.