Monografii i výstavě vévodí nevelká dřevěná plastika v monochromatické bílé barvě z roku 1966 nazvaná Dvě formy. Pavlů byl podle Víchové především sochařem, v plastikách podobně jako další konkretisté rozvíjel témata symetrie a asymetrie nebo řádu a jeho narušení. V černé plastice Mříž v roce 1967 Pavlů pracoval s nalezeným objektem. „Zajímal se o prohnutí a principy optických efektů. Je to statický objekt, který má kinetický potenciál,“ uvedla Víchová. Absolvent pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové Pavlů pobýval v Praze do roku 1968. V roce 1967 stál s Arsénem Pohribným a dalšími u zrodu Klubu konkretistů na pražské Kampě. O rok později byl jedním z umělců, které představila první tuzemská výstava konkretistů v Jihlavě. Následně se odstěhoval s rodinou do Liberce, v místním parku je jeho monumentální plastika Křídla. Pavlů svou tvorbou jako člen Svazu výtvarných umělců živil rodinu, má řadu realizací ve veřejném prostoru, například v památníků Ležáky. V 80. letech vytvořil také velkoformátovou keramickou mozaiku pro Závody průmyslové automatizace v Trutnově. Část své profesní dráhy Pavlů strávil v Hradci Králové. Museum Kampa se podle umělcovy dcery Zuzany začalo o tvorbu Pavlů zajímat asi před čtyřmi lety, kdy ji oslovil tehdejší šéf správní rady Jiří Pospíšil. Záhy se podařilo dohodnout výstavu, podle kurátorky Víchové byl Pavlů jedním z mála konkretistů, jehož muzeum dosud nepředstavilo. Splácí mu tak dluh. Pro výstavu bylo nutné některá díla zrestaurovat. „Byly to hlavně bílé plastiky. Samozřejmě během let zešedly. Některé věci jsme navíc objevili v nevyhovujících podmínkách ve sklepě,“ řekla ČTK Zuzana Pavlů. Z jedné plastiky zbylo podle ní torzo a restaurátoři Musea Kampa dokázali podle fotografií doplnit chybějící části. Pavlů je známý také jako medailér, navrhoval vzhled mincí i plaket. Od 90. let 20. století více rozvíjel své paralelní práce na papíře a s papírem. Experimentoval s ním, do kreseb řezal, později rozvíjel techniku alchymáže, při které umělec vymývá reprodukci chemickými rozpouštědly a vzniklý prostor naplní vlastním motivem. Podle Víchové se Pavlů nejvíce proslavil muchláží. „Může to být papírová hmota, kterou vrstvil na dřevěnou desku, potom modeloval, barvil,“ dodala kurátorka.