Postupně se na pódiu před Sagradou vystřídali i tři Češi. Ale zatímco Pavel Bittner už prožívá svůj druhý start na nejslavnějším závodě, pro Mathiase Vacka s Jakubem Otrubou jsou všechny zážitky nové. „Když jsme projížděli tou skoro kilometrovou uličkou na prezentaci, to byl moc hezký moment. Hodně mi zintenzivnil ten pocit, že jsem vážně tady, a že se to všechno fakt děje,“ líčí Otruba. A co s vámi dělalo to, že jste projížděl podél všech těch bannerů, které odmala sledujete v televizi? Na to jsem vlastně už zvyklý z Vuelty. Ale je pravda, že Tour je ve všem mnohem větší. Třeba i program před startem máme mnohem nabitější. Je vidět, že na Tour záleží úplně všem. Takže onen pověstný kolos jste stihl pocítit už i před startem? Rozhodně. Na hotelu s námi bydlí Alpecin, a ten tu má tři kamiony, autobus a dalších asi pět aut, což na běžných závodech vůbec nebývá. Takže to jiné měřítko je znát úplně všude. Je s blížím se startem v týmu znát rostoucí napětí? No jo, nejvíc je to vidět na Španělech. Pár jich bydlí třeba i někde v okolí, takže pro ně je start tady v podstatě vrchol kariéry. A co vy? Roste vám v krku z nervozity knedlík? Nejsem Pogačar nebo Evenepoel, aby se ode mě čekalo nějaké umístění. Jsem tu, abych pomohl týmu, takže nějakou extrémní nervozitu nepociťuju, jen takovou tu zdravou. Zvládli jste si s týmem projet trať sobotní týmové časovky? Časovku jsme trénovali ve středu kousek za Barcelonou, abychom si na sebe navykli a byli sehraní, ale přímo trať si projedeme až těsně před závodem. Je to určitě potřeba, protože je tam několik technických míst a k tomu ten výšlap, takže je důležité, to mít najeté. Kolik vám přišlo od pondělí gratulací ke startu? Fakt spousta a ještě pořád chodí. Jak se říká, že Tour zná úplně každý, tak to teď zažívám napřímo. Ozvali se mi třeba i lidé, se kterými jsem už nějakou dobu vůbec nebyl v kontaktu. I na té odezvě lidí je vidět, že Tour je oproti Vueltě úplně jiný závod.