Článek Hlavní problém prezidenta Petra Pavla je, že si vykládá Ústavu, jak chce. Řekl premiér Andrej Babiš v rozhovoru pro Deník.cz. Když vynecháme těžko uchopitelné spojení „hlavní problém“, dá se s tím vlastně souhlasit. Protože Ústavu si „jak chce“ vykládá každý. Od ústavních, ano, ústavních činitelů přes publicisty po voliče se zájmem o dění. Takže hlavní problém (ať už to znamená cokoli) je i to, že si Ústavu, jak chce, vykládá také Andrej Babiš. Vykládání si Ústavy je chvályhodná činnost. Protože aby jí byl někdo schopen, je podmínkou o Ústavě něco vědět, zajímat se, co v ní je a není, a podstoupit porovnávání psaného slova s historickou zkušeností a politickou realitou. Takové úsilí se počítá. Navíc, když je vedené přiměřeně poučeně a s přiměřeně čistými úmysly. Ústava se musí vykládat od rána do večera. Bez vykládání by to byl mrtvý text. Vykládat si Ústavu, jak kdo chce, je víceméně základním lidským právem a vyplývá z ústavního pořádku, z Listiny základních práv a svobod. Samozřejmě, je rozdíl, jestli si Ústavu vykládá vox populi, anebo dva nejvyšší představitelé výkonné moci. Na druhém případě záleží o něco víc. A proto stojí za to, pro jistotu, přibrat k němu ještě rozhodčího, který to bude pískat, soudcovat - a už jsme doma: soudce. Arbitr, „muž v černém“, se jmenuje výstižně: Ústavní soud. Takže když si „jak chce“ vykládá Ústavu prezident stejně jako vláda a je z toho zápas a v něm sporný moment, přichází ke slovu to, co známe z fotbalu: pomocný rozhodčí u videa, zkráceně VAR. A hlavní rozhodčí se jde podívat na videozáznam, načež odpíská, nebo neodpíská gól. Obdobou výzvy ke zhlédnutí videa je v ústavním systému takzvaná kompetenční žaloba. Ve sportu i v právu jde o to samé: o detailní prozkoumání problematické situace a verdikt ve prospěch buď jedné, nebo druhé strany. Když Petr Pavel odmítl jmenovat Filipa Turka, Andrej Babiš si videokonzultaci Ústavního soudu nevyžádal. Kompetenční žalobu nepodal. Rozhodčí byl tím pádem bez práce a fanoušci Ústavy se mohou dál svobodně hádat, jestli to byl, nebo nebyl ofsajd. Když vláda odmítla vzít prezidenta na summit NATO, Petr Pavel kompetenční žalobu podal. A rozhodčí - předběžně - zapískal. Fanoušci se sice mohou svobodně hádat i tak, ale poučeněji. A hlavně: blížíme se k okamžiku, kdy sudí foukne do píšťalky s konečnou platností. A oba soupeři to budou muset přijmout - doufejme. A jejich zápas bude pokračovat - pravděpodobně. Uznání autority rozhodčího nezbytně patří k zápasům ve fotbale i o Ústavu. Rozhodně k zápasům na vrcholné úrovni. Ano, už se stalo, že nějaké mužstvo na protest proti výroku sudího odešlo ze hřiště. Ale takový skandál si v případě výroku ústavních soudců nedokážeme a hlavně nechceme ani představit. Ústavní soud musí zůstat nezpochybnitelný. Když jedna strana vede řeči o ústavním puči a Ústavním soudu pana prezidenta, je to nebezpečné. Když se objeví podvržená fotka ústavního soudce s prezidentským poradcem jako důkaz údajné podjatosti a když ji dále šíří i poradce ministra zahraničí, je to snad ještě horší. Protože nikdo jiný než respektovaný ústavní rozhodčí nemůže pravidla vyložit. Bez něj na hřišti hrozí chaos. Jestli diváci vtrhnou na plochu, píská se konec.