„Byl to dlouhý zápas plný zvratů na obou stranách. Oba jsme začali trochu pomaleji, ale od druhého setu už jsme předváděli skvělý tenis,“ pokračoval v hodnocení při setkání s novináři. Ve více než tříhodinové bitvě proti o patnáct let staršímu soupeři mu nepomohlo ani 31 es. Doplatil na chabou úspěšnost při brejkbolech, proměnil jen dva z patnácti! „Je pravda, že jsem mohl hodně věcí udělat lépe, a jednou z nich byla celkově hra na returnu,“ uznal. V první sadě nevyužil tři setboly. Ve čtvrté, která se hrála už pod zataženou střechou, vedl 3:1. Zdálo se tedy, že může utkání dotáhnout do pátého dějství, jenže pak prohrál pět gamů za sebou. Právě v závěru oba soupeři předváděli pohledný tenis, který si zaplněný kurt číslo 1 vychutnával. Stejně tak si Dimitrov, bývalá světová trojka, vítězství nad mladým dravcem emotivně užíval. „Úroveň, kterou předvedl, byla neuvěřitelná – jako by byl ve svých nejlepších letech. Pro mě bylo strašně těžké s tím něco udělat. Sám jsem ve čtvrtém setu hrál nadprůměrný tenis, ale on byl bohužel lepší a šťastnější,“ popisoval Menšík. Charismatický Bulhar mu zatápěl jednoručným bekhendem, z nějž střídal údery se spodní rotací s nízkým odskokem a dělové rány. „Jeho herní styl trávě maximálně sedí,“ ocenil rodák z Prostějova. „Krátké čopované údery, navíc ve větru, jsou pro mě při mé výšce extrémně složité. Je těžké se dostat pod míč a něco z toho vytvořit.“ Po utkání se oba rivalové u sítě objali a prohodili pár slov. Menšík soupeři, s nímž ho pojí kamarádství, blahopřál. „Sportovně jsem uznal, že byl lepší. Tím, že jsme přátelé, jsme to brali s nadhledem.“ Přestože český mladík po třech a půl hodinách odcházel z dvorce zklamaný, s krátkým odstupem už dokázal na celkovém zážitku najít i veselejší věci. Cenil si, že dostal příležitost utkat se s tak výborným hráčem na druhém největším kurtu wimbledonského areálu. „Na zápas jsem se moc těšil. Byla to pro mě skvělá zkušenost, poprvé jsem si ve Wimbledonu vyzkoušel jiný dvorec. Atmosféra byla skvělá, a přestože vím o spoustě věcí, které jsem mohl udělat lépe, celkově to hodnotím pozitivně.“ Navzdory tomu, že v Londýně ani neobhájil loňské třetí kolo. Avšak co se týče herního projevu a pohybu na zelených dvorcích, byl spokojenější než před rokem. „Celkově se na trávě cítím mnohem pohodlněji než loni. Už v prvním kole jsem se adaptoval docela dobře. Udělám maximum pro to, abych se vrátil ještě silnější. Vím, že je v mé hře stále spousta aspektů, na kterých musím zapracovat.“ A že se mu ve Wimbledonu nepodařila podobná jízda jako nedávno na Roland Garros, kde postupem do semifinále přitáhl velkou pozornost? „Kdo má v tenise přehnaná očekávání, ten náš sport moc nezná,“ reagoval. „Pokaždé je to jiné – jinak se cítíte, hraje se na jiném povrchu a v jiném prostředí. Od Roland Garros neuplynulo moc času, nestihl jsem o tom ani pořádně popřemýšlet, natož se stoprocentně připravit na trávu.“ Prozradil, že týden před pařížským grandslamem, když na přípravném turnaji v Hamburku prohrál ve druhém kole, zabředl do neveselé nálady. „Byl jsem skleslý a říkal si, že potřebuji změnu, protože na tom nejsem nejlépe,“ vzpomínal. A z tohoto rozpoložení se pak paradoxně odrazil k parádnímu výsledku. „Takže člověk nikdy neví, tenis je nesmírně nepředvídatelný. Jde hlavně o to udržet herní momentum co nejdéle. Pokud nejste Alcaraz nebo Sinner, tak jeden týden můžete prohrát v prvním kole a další vyhrát celý turnaj.“