Článek Cena měla působit dojmem, jako kdyby existovala odpradávna. „Líbila se mi myšlenka, že ji jen někdo našel mezi starožitnostmi na půdě, oprášil a ona pak vstoupila do světa filmu,“ vzpomíná Tono Stano. Nová festivalová cena vznikla před jubilejním 35. ročníkem v roce 2000. Důvod byl prostý – původní ocenění se při slavnostních ceremoniích ukázalo jako nepraktické. Mělo podobu karlovarské oplatky zasazené do filmové krabice a ocenění často nevěděli, jak s ním naložit. „Když si herci a režiséři chtěli podat ruce nebo se obejmout, běžně si ji strkali do podpaží. Pak se stávalo, že jim vypadla, kutálela se po pódiu a lidé se ji snažili chytit. Docházelo tak k řadě komických situací, které však cenu dehonestovaly,“ usměje se Stano. Křišťálová koule, co otáčí svět O podobě nové ceny se diskutovalo v tvůrčím týmu kolem tehdejšího prezidenta festivalu Jiřího Bartošky. Vedle něj se na přípravách podíleli také Aleš Najbrt a bratři Michal a Šimon Cabanovi. Jediným zadáním bylo vytvořit ocenění, které bude důstojné a zároveň se bude dobře držet v ruce. Stano nejprve připravil kresby, podle nichž uspořádal fotografování modelky. Aby dosáhl správných proporcí, zavěsil ji hlavou dolů a do rukou jí vložil velký míč představující budoucí glóbus. Fotografie pak posloužily jako podklad pro trojrozměrný model, který následně dopracoval sochař Martin Krejzlík. Podle autora však nebyla důležitá jen forma, ale především význam celé sošky. „V kontextu filmové tvorby mě zajímalo, že se její tvůrci snaží v životě něco uchopit – něco velkého, částečně také abstraktního. To zde symbolizuje právě křišťálový glóbus,“ říká Stano. Právě materiál podle něj dodává ceně jedinečný charakter. „Sklo tu funguje velmi dobře – je to těžká hmota, ale současně působí velmi lehce. Křišťálová koule navíc opticky otáčí obraz a s ním i svět. Ženská figura je schopná jej obejmout, drží ho a on ji zároveň povznáší. Díky tomu cena evokuje radost a euforii.“ Odkaz na zrod kinematografie Stejně promyšlený byl i výtvarný styl. Soška záměrně odkazuje na secesi a art deco, tedy období spojené se zrodem kinematografie. „Chtěl jsem, aby cena do filmového světa vplula přirozeně. Je dobré, když evokuje něco, co už je známé z historie. Díky tomu si zachová průraznost i komunikační otevřenost,“ vysvětluje fotograf. Význam mají podle něj i zdánlivé drobnosti. Charakteristické mikádo postavy nebo opakující se zaoblené linie nejsou náhodné. „Každá socha by měla nést určité prvky komunikační kultury. Jedná se o jemné detaily, které nelze podceňovat,“ dodává. S odstupem více než dvou desetiletí by na svém návrhu změnil jediné. „Možná bych ji udělal o třetinu menší, aby nebyla tak těžká,“ přiznává. Právě z tohoto důvodu se v roce 2024 festival společně se sklárnou Moser rozhodl Křišťálový glóbus zmenšit. Zachoval si přitom svůj charakter i podobu. To nejdůležitější se ale podle autora podařilo už před čtvrt stoletím. Křišťálový glóbus dnes neodmyslitelně patří ke karlovarskému festivalu a málokdo si ještě vybaví jeho předchůdce. „Lidé novou cenu přijali a rázem získala popularitu,“ uzavírá Tono Stano. Srdce pro Václava Havla Moser se letos neomezuje pouze na glóby. Letošní festivalový ročník totiž nese silný podtext vzpomínky na Václava Havla, který by v roce 2026 oslavil své 90. narozeniny. Bývalý prezident festival miloval a bral ho jako most, který skrze kulturu spojuje lidi bez ohledu na hranice. Skláři proto jako poctu vytvořili unikátní autorskou vázu, jejíž hrdlo je vytvarované do podoby srdce – tedy symbolu, který Havel neodmyslitelně připojoval ke svému podpisu. Tento designový kousek, nesoucí jeho autentický podpis a limitované číslo, půjde přímo na festivalu do exkluzivní dražby.