„Trenér mládeže nemůže brát jako brigádník na stavbě." Gymnathlon vrátil ke sportu přes 20 tisíc dětí Jan Březina měl dobré místo v prosperující společnosti, přesto se s kamarádem vrhnul do nového dobrodružství: odpoutat děti od chytrých telefonů a počítačů a vrátit je ke sportu. Dnes Gymnathlon prostřednictvím svých kroužků zajišťuje všesportovní rozvoj více než 20 tisíc dětí po celém Česku. „Mám z toho husí kůži,“ přiznává jeden ze spoluzakladatelů mega úspěšného projektu. Bylo jim kolem třiceti. Oba měli malé děti, teplé místečko v obřím korporátu, ale uvnitř cítili, že jim něco schází. „S mým kamarádem, Martinem Jahodou, jsme si říkali: Máme nějaké kariéry, ale co smysluplnějšího bychom mohli dělat?“ načíná Březina nevšední příběh. Tehdy se v roce 2010 konala zimní olympiáda ve Vancouveru a v jejím rámci byl vysílán dokument o testování pohybových předpokladů dětí. „Když jsme přemýšleli, kam se vrhnout dál, vzpomněl jsem si na to a nadhodil: Tohle dělat u nás by bylo super! Vzápětí jsme oslovili kanadskou stranu. Pak jsme oslovili docenta Tomáše Periče z pražské Fakulty tělesné výchovy a sportu a nastavili jsme projekt Sport analytik. Ale když jsme ho rozjeli, slyšeli jsme od rodičů: Je dobré, že naše dítě je rychlé, a tudíž šikovné pro sport, který nám doporučujete, ale nejdřív potřebuje všestrannost. Ovšem u nás není kde ji získat. A když se podobné nářky rodičů kupily, rozhodli jsme se, že s tím zkusíme něco udělat,“ popisuje Březina. Nešlo to samozřejmě spustit ze dne na den. Začátku akce předcházela důkladná příprava. Cílem bylo vytvořit současné generaci co nejlepší zázemí a atraktivní program, který by děcka přitáhl jako magnet zpátky na hřiště a do tělocvičen. A zároveň byli do pohybu vtaženi i tátové a mámy. „Popsali jsme si všechny bolístky sportu a snažili se jich vyvarovat. Takže jsme chtěli výbornou péči o děti, výborné trenéry, výbornou metodiku, výbornou komunikaci, výborný systém vzdělávání trenérů. Řekli jsme si jasně, že v Gymnathlonu jsou na prvním místě děti, ale aby tomu tak mohlo být, musí to stát na skvělých a zapálených trenérech,“ upozorňuje Březina. V tuzemsku už řadu let z mnoha stran létá heslo: Nejlepší trenéři k mládeži! Jenže v praxi potom platí - skutek, utek. V tomhle případě však nezůstalo jen u hezkých slov. „Věděli jsme, že trenéry musíme pečlivě vybírat, že na ně musíme být nároční, a proto je musíme také dobře zaplatit,“ zdůrazňuje Březina. Co to znamená konkrétně? Na kolik si přijdou koučové v jejich sportovní organizaci? „Záleží na pozici. Hlavní trenér má u nás 800 až 900 korun na hodinu. V našem sportovním prostředí to byl velmi netradiční krok, ale nemůže mít trenér, který se hodinu perfektně stará o dvacet malých dětí, přece stejný plat jako třeba zedník na brigádě na stavbě. Na tomhle jsme celý projekt postavili a rodiče si toho váží. Díky tomu jsme byli schopní za deset let vyrůst na tohle obrovské množství dětí,“ zdůrazňuje Březina. Nevídaný vzlet vzhůru odstartoval pilotní kroužek na pražské Základní škole Nad Přehradou, kde slaví úspěch dodnes. Postupně přibývaly další a další pobočky. Dnes Gymnathlon nabízí kurzy pohybové všestrannosti pro děti od dvou a půl let do jedenácti ve více než 150 městech a zaměstnává na 600 trenérů! Dokonce již expandoval i do Evropy. „Jsme ve všech okolních zemích, ale také třeba v Anglii,“ upřesňuje Březina. I to je důkaz, že dnešní děti se chtějí hýbat. „Současné děti jsou úplně stejné, jako jsme byli my. Akorát my, dospělí, jsme jim takhle svět vytvořili. A my se jim snažíme ukázat, že by je sport mohl zase bavit,“ podotýká Jan Březina. Čím děti lákají k pohybu? Jakým způsobem pátrají po těch pravých trenérech? Jak zapojují do pohybových aktivit rodiče? V čem tkví kouzlo jejich metodiky? Co používají ke zvýšení motivace? Kdy je soutěžení zdravé a kdy už začíná spíš škodit? Čím by stát mohl doopravdy pomoci k probuzení sportování dětí? Odpovědi nejen na tohle se dozvíte v podcastu Generace bez pohybu. Podcast vznikl ve spolupráci s Gymnathlon.