Vrcholné sportovní události obvykle doprovází i dění na politické scéně. Je v tomto ohledu letošní MS ve fotbale v něčem odlišné? Určitě jde o angažmá amerického prezidenta Donalda Trumpa. V minulosti politik pořadatelské země vždycky vystupoval v nějaké mírnější fázi. Byl rád, že je vidět. A že se země může ukázat celému světu tím, jak dokáže zvládnout jednu z největších sportovních událostí na planetě. Trump to ale používá poměrně výrazně aktivistickým způsobem. I tím, jak do toho vstupuje FIFA především v osobě Gianniho Infantina, který s Trumpem dlouhodobě uzavírá silné politické partnerství. Nejen ohledně toho, že země pořádá šampionát, ale i přítomností Infantina při různých politických akcích. Ať už to byla inaugurace, setkávání v Bílém domě nebo na Mar-a-Lago na Floridě. V momentě, kdy prezident FIFA vystoupí na akci Trumpa s kšiltovkou MAGA, tak je to až na hranici porušení řádů FIFA o určité apolitičnosti této organizace. Co pro světový fotbal znamenají blízké vztahy Trumpa s Infantinem? Vzhledem k určité nevypočitatelnosti Donalda Trumpa, což můžeme sledovat na mezinárodní, ale i americké politické či společenské scéně, angažmá Infantina se dlouho interpretovalo tak, že mu nejde o nic jiného, než aby šampionát proběhl takříkajíc v pořádku. To znamená, že by do toho geopolitická situace a politika Donalda Trumpa vlastně příliš nezasáhla, což se nepodařilo. Proč? Protože jde o první světový šampionát, který pořádá země, která zároveň už před jeho konáním napadla jistého účastníka vojenskou silou. Když se podíváme na celou debatu i ohledně Ruska a Běloruska, tak je velmi problematické to, že Írán neměl stejné podmínky. Navíc musel jet hrát světový šampionát do země, která je vlastně agresorem, který napadl jeho zemi. Takže celá role Infantina vypadala tak, že se nějakým způsobem snaží tlumit vášně, aby šampionát proběhl. Jak lze hodnotit účast Íránu? Nepovedlo se omezování času výpravy v USA, ale na druhou stranu, když se na to podíváme v budoucnu, budeme mít pocit, že se šampionát povedl. Všechny zápasy se odehrály. Írán už je pryč, což oslavili i někteří američtí úředníci s tím, že už jim končí velké starosti ohledně víz. Takže z pohledu z Gianniho Infantina a světového fotbalu se vlastně nic neděje a je to další šampionát, který proběhl tak, jak má. Trošku zaspekulujme. Pokud by se Írán nakonec nezúčastnil, lze nalézt nějaké paralely s 80. léty, kdy západní svět bojkotoval letní olympiádu v Moskvě a posléze naopak? Z určitého hlediska ano, ale Írán je trochu osamocený, co se týká geopolitické situace. Olympiáda je specifická tím, že jsou tam zastoupeny všechny země, takže ji může bojkotovat velké množství zemí. Na šampionátu máte jen 48 účastníků, takže by se k Íránu musel přidat nějaký spojenec. Vzhledem k historii nemá příliš spojenců, což jsme viděli na útocích Íránu směrem k okolním zemím. Blíže by mohlo být třeba Maroko nebo Tunisko, které zastávají podobný pohled na to, co se děje v Palestině. Ale bavíme se o zemích, které s Íránem nemají tak silné geopolitické vazby, takže by Írán zůstal osamocen. FIFA se stará jen o peníze Vše o MS ve fotbale Program, jak hrála česká reprezentace či kde sledovat MS ve fotbale najdete zde. Když se vrátíme k osobě Donalda Trumpa. O čem vypovídá i nedávná iniciativa poslanců Evropského parlamentu, kteří chtějí vyšetřit okolnosti udělení Ceny míru FIFA z roku 2025? Problém ceny míru je v tom, že se vytvořila přímo pro tu příležitost, aby byl oceněn Donald Trump. Ona předtím vůbec neexistovala. Navíc odpovídá nějaké estetice, kterou Trump dlouhodobě vyznává. To znamená – hodně zlata, pompéznosti či velikosti. Ale když se třeba podíváme na mundial v Rusku, tak i prezident Vladimir Putin byl tehdy oceněn medailí FIFA za nějaký příspěvek sjednocování a spojování. Takže jde svým způsobem o běžnou záležitost. V čem je tedy problém? Zaprvé to byla taková náhražka Nobelovy ceny míru, na kterou si Trump poměrně ostentativně dělal zálusk, což mu nevyšlo. Druhou věcí je, že lidskoprávní organizace Human Rights Watch vyzvala FIFA, ať prozradí, na základě jakých kritérií se tato cena uděluje a kdo rozhoduje o jejím udělení. Nebyla vyslyšena. Především to ukázalo na problém, že to je opravdu nedemokraticky udělaná záležitost, kterou předal a vymyslel Gianni Infantino. Jak Trump vnímá fotbal jako takový? Trump dlouhodobě využívá sport k propagaci své vlastní osoby. Především v kampani, která předcházela jeho znovuzvolení, byl velice aktivní v různých sportovních oblastech, ale zároveň i po zvolení. Po 50 letech je první americký prezident, který se zúčastnil zápasu ligy amerického fotbalu NFL přímo na stadionu. Narozeniny před Bílým domem se oslavily tím, že proběhl MMA turnaj v organizaci UFC. O to překvapivější je, že se zatím nezúčastnil žádného fotbalového utkání. Očividně si to nechává až na finále. Vztah ke sportu má Trump kromě golfu, který sám provozuje, jako nějaký druh politického a marketingového aktivismu, kdy sport využívá v rámci sebepropagace, ale nemá k němu žádný vnitřní vztah. Nejsou Trumpova hokejová videa, byť jde o AI, trochu podobné exhibicím Vladimira Putina, které taky vypadají vcelku směšně? Tam je to posunuté do té míry, že Putinovi věříte lásku ke sportu. Má blízký vztah k judu. A v Rusku je kromě hokeje štědře dotovaný i Putinovým přičiněním box, gymnastika a krasobruslení. Vladimir Putin je opravdu příznivec sportu se vším všudy. Ale máte pravdu, sestřih jeho branek, které nasázel nějakému soupeři, už byly téměř na úrovni vygenerovaného videa Donalda Trumpa. Oba dělají vlastně totéž.  Využívají popularitu sportu k podpoře vlastní politiky a často i samotné sportovce. Podívejte se na AI video o Trumpovi, jak „hraje“ hokej proti Kanadě: Jaké jsou prezidentovy vazby na sportovce? Když v Americe probíhalo mistrovství světa klubů, tak byl první člověk na světě, který předal cenu pro vítěze a šel tam pak s vítězným týmem. To neudělal ani Benito Mussolini v roce 1934, když Itálie vyhrála titul světových šampionů. Uvidíme, co předvede ve finále, ale v každém případě jde o obrovskou asymetrii moci. Už teď se ví, že bude předávat cenu pro vítěze. Uvidíme, jak bude sebestředný. Před MS se hodně propírala i otázka udělování víz. Jak podle vás postupovaly americké úřady? Známý je příklad somálského rozhodčího, jenž byl delegovaný na zápasy FIFA, ale Američané ho nevpustili do země… Vytvořilo to neférovou a nespravedlivou záležitost ohledně udělování víz, protože ne všechny státy měly stejné možnosti. Z íránské výpravy byl 11 lidem odepřen vstup do země. Somálský rozhodčí se tam vůbec nedostal. Překvapivá byla reakce FIFA, která nedokázala prosadit jeho přítomnost. Přitom šlo o udělení víza a přistoupili na to, že Amerika měla na toto právo. Dále jsou čtyři země, kterým Spojené státy vůbec neudělují víza. Sportovním výpravám sice daly výjimku, ale jejich rodiny, příbuzní a fanoušci nemají šanci se na šampionát dostat. Myslíte, že američtí úředníci hleděli spíš na bezpečnost, nebo šlo o jakési gesto? Původně bych si myslel první variantu. Každý, kdo s tím měl zkušenost, ví, že to není příjemná záležitost, i když umíte perfektně anglicky. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že americký ministr pro vnitřní bezpečnost (Markwayne Mullin) mluvil po odjezdu íránské výpravy, o tom, že se mu chce křepčit, že je opravdu veselý, a odpadá spousta starostí, což ukazuje, že jsou pravidla schválně nastavena přísně. Jak říkáte, týká se to jen určitých zemí, jiné problém neměly. Za bezpečnost se schovává všechno. Ale nikde nebylo řečeno, proč somálský rozhodčí nemůže být vpuštěn. Neztratila FIFA tak trochu kontrolu nad šampionátem? FIFU zajímá popravdě jedna jediná věc. A to je zisk z šampionátu. Už dostávají očekávaný zisk, protože mají prodaná televizní práva i vstupenky. A jejich partneři či sponzoři samozřejmě průběžně platí poplatky. Takže FIFA ví, že jen tento šampionát jí přinese 11 miliard amerických dolarů (přes 234 miliard korun), což je částka, která přesahuje roční HDP dvou účastníků šampionátu – Curacaa a Kapverd. Jediné, co FIFU zajímá, aby pořadatelské země dodržely to, co mají. Může pořádatelství sblížit v politicko-diplomatické rovině nynější hostitele – USA, Mexiko a Kanadu, kteří v obecnosti mají napjaté vztahy? Když Spojené státy, Mexiko a Kanada kandidovaly a bojovaly o pořadatelství, jejich konkurentem bylo Maroko. Tehdy byla celá kampaň založena na slově United (spojenectví). Všechno prezentovali společně. Zaznívalo, že jsou to tři velmi kamarádské země. Po nástupu Trumpa do funkce amerického prezidenta toto spojenectví rychle dostalo políčky, protože o Kanadě začal mluvit jako o 51. státu USA, který by nejraději připojil. Mexiku vyhrožoval, že tam vnikne americká armáda, aby zatočil s narkobarony a vyřešil tamní špatnou bezpečnostní situaci s drogami. To vztahy výrazně poškodilo. Sice MS pořádají všichni tři, ale na té politické rovině, že bychom sledovali všechny tři vrcholné politiky společně, to nevidíme. Takže jsou to trochu oddělené mise.