Festival vypukne 3. července a oslaví 80 let od vzniku a 60. ročník. Co s vámi tahle úctyhodná čísla dělají? Jsem na ně hrdý. Když v zahraničí na různých festivalech řeknete, že máme 80 let od prvního ročníku festivalu, tak to rezonuje. To číslo dělá z Varů druhý nejstarší festival na světě hned po Benátkách, které vznikly před válkou. Když loni zemřel Jiří Bartoška, spousta lidí se mě ptala: A váš festival založil pan Bartoška? Tak jsme si s kolegy řekli, že musíme tu dlouhou tradici připomenout. Festival zažil neuvěřitelné věci, složitá 50. léta, rozkvět s československou novou vlnou, nepravidelné ročníky, normalizaci, 90. léta, kdy na něj stát zanevřel. To všechno je vryté do jeho DNA. Zmínil jste Jiřího Bartošku. Ještě pořád vám chybí? Moc. Dokonce mi vstupuje do snů a já s ním rozmlouvám. To bude ještě dlouho trvat, byl jsem léta zvyklý na jeho rady, intuitivní rozhodování i humor. Všechno mi to chybí. A nejvíc on sám. O světových festivalech se poslední dobou říká, že jsou víc společenskou událostí než filmovou. Vnímáte takhle i karlovarský festival? Vary mají tohle už dlouho. Je zásluhou právě pana Bartošky, že navzdory nepřízni státu dokázal díky své popularitě přitáhnout k festivalu pozornost. Řekl: Pojďme sem vozit hvězdy. A oslovil Miloše Formana, Václava Havla a další osobnosti překračující svět filmu, takže festival dostal společenský přesah docela záhy. Dělá to z něj speciální událost tím, že sem přijíždějí lidé z jiných oborů, setkávají se, poznávají. To se týká i našich soukromých partnerů (festival je hrazený jen z 30 procent z veřejných peněz - pozn. red.). Jezdí sem kvůli obchodním setkáním, ale film je spojuje. Což je důležité i v době, kdy vládnou streamovací platformy... Přesně tak. Lidé se dívají během roku na Netflix a další platformy a o to víc mají potřebu zhlédnout aspoň jednou za rok film v kině. Společně s ostatními. Jsem o tom přesvědčený. Kdo nezažil Velký sál v Thermalu pro 1200 lidí a neprožil v něm emoce před plátnem, jako by nebyl. Potvrzují mi to mladí, včetně mých dětí a mých přátel, nebo studenti a mladí filmaři, kteří do Varů jezdí. Ani multiplex nemá tuhle atmosféru. A ještě jednu přednost to má… A sice? Že tenhle společný zážitek baví i přijíždějící hvězdy - najednou vidí svůj film s normálním publikem, užívají si jeho reakce. Každý náš hvězdný host je tím okouzlený, oceňuje tohle specifikum, které třeba v Cannes nebo Benátkách nemá. Tam se dívá na svůj film jen s VIP publikem nebo s novináři a filmovými profesionály. Vy máte z diváckého hlediska letos vlastně také malé jubileum. Před třiceti roky jste prý seděl právě ve Velkém sále a sledoval Trainspotting. To je pravda. Byl to nezapomenutelný zážitek, stejně jako celá festivalová atmosféra. Do té doby jsem si myslel že na festivalech se promítají jen samé hluboce intelektuální věci. A najednou jsem zjistil, že to může mít i širší rozměr. Když jsem pak viděl pana Bartošku, jak jde se svým týmem, říkal jsem si, že bych se chtěl stát jedním nich. Moc jsem si přál pracovat na tomhle festivalu! Bylo to, jako když ve filmu o Chaplinovi, kterého hrál Robert Downey Jr., hrdina v jedné scéně otevře fundus a tam na něj osudově zasvítí buřinka. Měl jsem to stejné, najednou jsem věděl, že tohle je to, co chci dělat. Vtipné je, že od chvíle, kdy jsem práci na festivalu dostal, jsem už žádný film ve Varech neviděl kompletně celý. Jaké intenzívní momenty z Varů se vám vybaví, když se ohlédnete? Určitě návštěva Woodyho Harrelsona a fakt, že se za rok vrátil. Jednoznačně Madeleine Albrightová a Robert Redford – i on se stal důležitým zlomem. Řekl: „Je pro mě čest přijet do Varů, dostat ocenění a potkat se s Václavem Havlem. Ale nejdůležitější je, aby naše festivaly začaly komunikovat.“ A taky to pak se svou přehlídkou Sundance dělal a nás to posunulo zase dál. Se kterou hvězdou byla největší zábava? Keira Knightley. Přijela do Varů zkraje kariéry, neměla žádné extra nároky a chtěla si to užít. Rychle zapadla do festivalové atmosféry a stala se tak trochu jednou z nás. Se Scarlett Johanssonovou už to takové nebylo, i když také přijela ve svých začátcích. Okouzlující parťák byl Jude Law. Vyzvedávali jsme ho na letišti, šli jsme na večeři s panem Bartoškou a Jude najednou: „Je to tady dobrý. Co budeme dělat dál?“ Říkáme: „Náš kamarád slaví narozeniny, bude tam i karaoke, pojďte s námi.“ A on že jo. Lidi v Bokovce šíleli, když se objevil. A když pak vylezl na pódium, aby zazpíval, stal se z toho úžasný mejdan. To jsou nezapomenutelné a neopakovatelné chvíle. John Malkovich si zase oblíbil našeho syna Toníčka, to byl ještě malý. Bral ho do náruče a něco mu říkal, bylo vidět, jak Toníček poslouchá. Mám pocit, že to v něm zůstalo celý život. Změnil se nějak za ta léta vás přístup k programu hvězd na festivalu? Nebo i jejich požadavky? Dřív hosté přijeli a teprve na místě se řešilo, jaký jim uděláme program. Neměli nic dopředu, letenky se posílaly DHL, neexistovaly elektronické letenky ani mobily. Na začátku přijížděly hvězdy spřízněné s Milošem Formanem, jako třeba Michael Douglas, které Miloš oslovil, aby do Varů zavítaly. Že tu jeho kamarád Jiří Bartoška dělá krásný festival. Pak postupně začaly přijíždět další osobnosti. Ale primárně tvůrci chtěli podpořit své aktuální filmy, chtěli mluvit hlavně o nich. To přinášelo nároky nejen na nás, ale třeba na novináře. Obě strany se musely naučit se v tom orientovat. Letos to bude úctyhodná sestava: Dustin Hoffman, Juliette Binocheová, Harvey Keitel, Maggie Gyllenhaalová, Jesse Eisenberg, Kevin Bacon a další. Byla k nim dlouhá cesta? Jako obvykle. Čekali jsme, až do sebe zapadnou náš termín a jejich pracovní plány. U Maggie pomohlo, že v roce 2006 vyhrála ve Varech hereckou cenu za Sherrybaby, ale tehdy nemohla přijet, protože čekala dítě. Její muž Peter Sarsgaard u nás byl vloni. Jesseho jsme zkoušeli opakovaně a letos to klaplo až neuvěřitelně. Film Opravdová bolest, kde hraje a který napsal a režíroval, jsme pouštěli na podzimních Variacích, běžel v kinech. Má výborného agenta, s nímž jsme v kontaktu, viděli jsme se loni v říjnu v L. A. Říkal, že by léto u nás mohlo klapnout. Někdy v lednu jsem se mu připomněl, pak v dubnu a on, že to vypadá dobře a Jesse nejspíš pojede. Ať mu pošleme detaily. Tak jsem napsal, načež za deset minut mi pípnul e-mail: Ahoj, to je Kryštof? Tady Jesse, můžeme to řešit napřímo? Jen mě moc mrzí, že Barťák už nezažije Dustina Hoffmana. Byl to jeho nejmilovanější herec, desítky let jsme o něj usilovali. Váš spolumajitel je Rockaway. Nebojujete někdy s tím, že navyšuje požadavky ohledně vstupenek a akcí pro své VIP hosty? Rockaway vstupoval do festivalu jako osvícený investor. Vzhledem k tomu, že s námi spolupracovali již několik let z pozice hlavního partnera (Mall.cz), vstupovali do festivalu s tím, že chtějí pomoci jeho rozvoji. K tomu se přidal jejich vstup do distribuční společnosti Aerofilms, rozvíjení VOD platformy KVIFF.TV a dalších aktivit. Vzhledem k jejich znalosti prostředí nehrozí, že by jakýmkoliv způsobem komplikovali chod festivalu. Co kapacita? Festival s ní dlouho bojuje. Jaké jsou vyhlídky a co bude s Thermalem? Myslím, že určitá intimita Varům sluší, nepotřebujeme multikina. Pokud jde o Thermal, stát si uvědomuje, že kdyby se ho zbavil, ohrozil by festival, který dlouhodobě podporuje. A to mu za to nestojí. Ředitel Thermalu si vede dobře, hotel je v pořádku, investuje se do něj, opravuje se. Druhý největší prostor je v Puppu, ale to není typický kinosál. Císařské lázně jsou skvělé, ale malé. Co by se nám hodně líbilo, je sál pro 800 lidí. Což vzhledem k současné ekonomické situaci státu i světa není reálné. Ale bylo by to skvělé, protože u festivalových diváckých hitů typu Vlny by se mohla udělat druhá projekce, která by uspokojila zájem všech. Máme kino Čas, to ale kvůli novému multiplexu v nákupním středisku přišlo o diváky. Město o něj muselo bojovat, aby nezavřelo. Nový sál nosíme pořád v hlavě, třeba se to časem podaří. Možná to má být úkol naší party podílet se na takové stavbě a předat jednou krásný sál další generaci.