„Dobrý den, jmenuji se Samantha, je mi 19 let, od září nastupuji na VŠE a hledám dlouhodobé spolubydlení nebo samostatný pokoj v bytě. Jsem čistotná, nekuřačka, sportuji a respektuji jak soukromí ostatních, tak i přátelskou atmosféru v bytě.“ Podobných inzerátů se teď na sociálních sítích ve skupinách zaměřených na spolubydlení vyrojily desítky. Studenti chtějí mít jasno v tom, kde na podzim složí hlavu. Rovnice je jednoduchá: čím dražší nájmy, tím větší zájem o spolubydlení. „U studentů a mladých lidí se zájem po útlumu v době covidu vrací zpět. Tehdy byly nájmy dočasně dostupnější a část mladých si mohla dovolit vlastní bydlení a nebyl takový tlak na sdílení prostoru. S růstem cen nájmů se ale spolubydlení opět stává preferovanou volbou,“ říká mluvčí digitální služby Bezrealitky František Brož. Starší cihlové domy blízko centra „Spolubydlení je obecně variantou pro ty, kteří jsou ochotni akceptovat menší soukromí výměnou za nižší náklady a možnost žít v lepší lokalitě, než by si mohli dovolit v samostatném bytě,“ dodává mluvčí skupiny UlovDomov Tomáš Skolek. Sdílené byty se v Praze objevují hlavně ve starší cihlové zástavbě – na Vinohradech, Žižkově, v Dejvicích, Holešovicích, Karlíně, Nuslích, Vršovicích nebo na Smíchově. Zatímco zrekonstruované byty se celé pronajímají za nadprůměrné ceny, ty v původním stavu míří často do spolubydlení. Řešení i pro seniory? Pronájmy pokojů se postupně posouvají od studentské kategorie k širšímu řešení bytové krize. Pro mladé lidi jsou často vstupenkou do Prahy, Brna či Olomouce, pro starší spíš záchytným bodem. „Lidé ve věku 45 plus využívají spolubydlení po životní změně, rozchodu, stěhování nebo kvůli finančním důvodům. Patří sem i část seniorů, pro které může být sdílené bydlení cestou, jak snížit náklady, nebýt sami a zůstat v lokalitě,“ popisuje Brož. U pokojů ve sdíleném bytě se pražské ceny podle Bezrealitky nejčastěji pohybují kolem 10 tisíc korun včetně energií za bydlení ve třech až čtyřech lidech. U dvou osob to je nejčastěji kolem 18 tisíc za pokoj s veškerými náklady. Záleží na lokalitě, vybavení bytu a počtu spolubydlících. Rodinný dům vynese ve spolubydlení víc Spolubydlení se stává častěji řešením nejen pro lidi, kteří mají limitovaný rozpočet, ale také pro vlastníky nemovitostí. „Rozparcelovat“ větší byt či rodinný dům na pokoje může být výnosnější než ho pronajmout jako celek. Rozevírají se totiž nůžky mezi cenami za metr čtvereční malých a velkých bytů. „Rozdíl může být často až třetinový a v případě rodinných domů dokonce ještě větší,“ připomíná Brož. „Zároveň ale platí, že způsob využití nemovitosti po pokojích je organizačně náročnější – majitel má víc nájemců, musí řešit větší fluktuaci a nastavení pravidel soužití. Proto nejde o univerzální model, ale spíš o volbu těch, kteří na to mají chuť a kapacitu,“ upozorňuje Skolek z UlovDomov. „Pronajmu gauč v ateliéru.“ Nabídka ovšem roste také na opačném spektru, tedy u méně kvalitních nemovitostí, které by se jinak obtížně pronajímaly. V nabídce lze narazit ve starším „činžáku“ na minipokoj, který dřív sloužil jako špajz nebo technická místnost. Nouze není ani o dílny, garáže a další kuriozity. „Nabízím k pronájmu útulný pokoj s jedinečnou atmosférou, který slouží zároveň jako malířský ateliér. Spaní je řešené pohodlnou pohovkou, proto je nabídka ideální pro někoho, komu vyhovuje neformální způsob bydlení a dokáže ocenit kouzlo života mezi obrazy a uměním. Nájem: 9000 Kč,“ zní jeden z inzerátů na síti. A hned pod ním se objevuje komentář: „Kouzlo žití mezi obrazy= v noci se budeš pomalu dusit schnoucím ředidlem z olejových barev.“ Málo bytů, hodně singles Zároveň se nabídka posouvá i do okrajovějších částí Prahy, případně za hranice metropole. Standardně se objevují nabídky pokojů například ve Vinoři, Jesenici, Hostivici, Horoměřicích nebo dalších obcích v metropolitním prstenci. „Vždy to jde ve vlnách. Nyní se kvůli pomaleji rostoucím nájmům spíš nabídky stahují zpět k centru,“ poznamenává Brož. Každopádně spolubydlení bude dál nabývat na síle. Hlavním motorem je totiž špatná dostupnost bydlení a malá kapacita například univerzitních kolejí. „A samozřejmě zájem o tento model budou živit i singles v produktivním věku, kterých dlouhodobě přibývá,“ dodává Brož.