Příběh, který si budeme vyprávět, v historii zločinu jen těžko hledá obdobu. Spojuje jej totiž jeden jediný dům. S odstupem několika málo let v něm řádili nezávisle na sobě dva sérioví vrazi. Neznali se. Dohromady sprovodili ze světa dvanáct lidí, jedenáct z nich v jednom domě. Co hůře. Nelítostně a bez mrknutí oka tam zabíjeli své nejbližší příbuzné, včetně nevinných nemluvňat. Zapomenuté zločiny se odehrály na sklonku 19. století v prokleté usedlosti ve východočeském Komárově, uprostřed úrodné polabské nížiny. V květnové části Příběhů zla Jiřího Nováčka jsme popsali zločiny šestadvacetiletého železničního dělníka Josefa Englicha, který v roce 1885 během půl roku vyvraždil rodinu Marešových, do které se krátce před Vánocemi 1884 přiženil. Nechtělo se mu totiž Marešovým zaplatit 1 500 zlatých za postoupení gruntu. Všech pět svých čerstvě vyženěných příbuzných sprovodil ze světa na statku v Komárově číslo 30. Svého tchána, tchyni, jejich rodiče i nemanželskou dceru své ženy otrávil oxidem arsenitým, lidově otrušíkem neboli utrejchem. Poté, co jej za pětinásobnou vraždu v Chrudimi 13. února 1886 pověsil císařsko-královský kat Jan Křtitel Piperger, musela nešťastná vdova Marie prodat usedlost. Nezbyly jí totiž žádné peníze na zaplacení soudních poplatků. Stavení koupil v dražební exekuci v roce 1887 František Novotný se svou manželkou Anastázií. A právě tady, na statku v Komárově, končí pohnutý příběh rodiny Marešovy – Englichovy. A začíná neméně tragický příběh rodiny Novotných. Peripetie další tragédie se ve stejných kulisách prokleté usedlosti začnou odvíjet již za dva roky a potrvají dlouhých deset let. Ukáže se přitom, že oba zdánlivě nesouvisející případy pojí až děsivě mnoho detailů. Je vše jen dílem náhody, nebo existují prokletá místa? Nepředbíhejme. Manžele Františka a Anastázii Novotné, kteří po sňatku v roce 1886 začínají na prokleté usedlosti hospodařit, provází nebývalé neštěstí při zakládání rodiny. Během sedmi let se jim narodilo šest dětí – a ani jedno se nedožilo měsíce života. Jak šel čas: Den po dni, rok po roku... 6. srpna 1888, Komárov 30 Zemřel František Novotný mladší. Podle úmrtního listu na zánět plic. Dožil se osmnácti dní. 1. července 1889, Komárov 30 Zemřela Julie Novotná. Podle úmrtního listu na ochrnutí mozku. Dožila se čtyř dní. 17. září 1891, Komárov 30 Zemřela Marie Novotná. Podle úmrtního listu na ochrnutí plic. Dožila se pěti dní. 27. září 1892, Komárov 30 Zemřela Emilie Novotná první. Podle úmrtního listu na katar střev. Zemřela téhož dne, kdy se narodila. 19. června 1894, Komárov 30 Zemřela Františka Novotná. Podle úmrtního listu na katar žaludku. Dožila se sedmnácti dní. 9. února 1896, Komárov 30 Zemřela Emilie Novotná druhá. Podle úmrtního listu na zánět úst. Dožila se pěti dní. Zima roku 1896, Komárov František Novotný, který má podle sousedů svárlivou, tvrdošíjnou a zasmušilou povahu, svou manželku Anastázii pravidelně bije. Když na ni bere v září vidle, odsedí si za to v Chrudimi dva měsíce těžkého žaláře. Domů se už nevrací a odchází z prokletého statku v Komárově číslo 30 od své ženy k milence, vdově Marii Půverlové. Jen o pár domů dál, do usedlosti číslo 57. 13. října 1897, Komárov č. 57 Františkovi Novotnému a jeho milence Marii Půverlové se narodí malý František. 29. března 1898, Dašice, 8.00 K dašickému lékaři Josefu Pychovi přináší brzy ráno Marie Půverlová nemocného hošíka. „Dítko to se včera po poledni náhle rozstonalo,“ říká. Lékař shledává dítko „nepokojné, naříkající, stále silně slinící. Pysky, jazyk i sliznice naduřelé, kůže pod pyskem dolním a na bradě zpruzená, špinavě žlutá.“ 30. března 1898, Komárov 57, 18.00 Pětiměsíční František umírá. 31. března 1898, Dašice, 8.00 Po ohledání mrtvolky hošíka doktor Pych okamžitě píše okresnímu soudu: „Shledal jsem sliznici pysků, jazyka a úst částečně oloupanou, zpruzenou, na pravé straně dolního pysku je zeškvar hnědě žlutý, který táhl se na bradu. Ze všech úkazů jest podezření, že dítěti byla do úst vpravena ostrá tekutina, nejspíše kyselina dusičná, a protož za účelem trestního šetření se tímto činí uctivé oznámení,“ oznamuje soudci podezření na otravu. Stejně jako před třinácti lety jeho dopis startuje vyšetřování podezřelého úmrtí. 1. dubna 1898, Okresní soud Holice Soudní adjunkt Eduard Kintzler nařizuje soudní pitvu. Lékaři Václav Bauer a Čeněk Zemánek potvrzují, že chlapeček zemřel po vpravení žíravé tekutiny do úst. Soudce ihned vyslýchá matku Marii Půverlovou. Vypovídá o tom, že je vdova a z manželství má tři děti. František Novotný se za ní přistěhoval před dvěma lety, že jí pomůže s hospodářstvím. „Po obědě, hodinu po poledni, odešla jsem na pole. Chlapeček mezitím usnul a já položila jsem jej do postele. Doma zůstal pouze František Novotný, který bílil přední část stavení. Já vrátila jsem se z pole kolem půl šesté hodiny večer a tu syn Antonín na dvoře před Kateřinou Rambouskovou mě vypravoval: ‚Maminko, já vám musím něco říci. Františka obešel vítr, má hubičku červenou, pysky a jazýček nateklý.‘ Dcera Adéla, když jsem vstoupila do kuchyně, chlapečka chovala a prosila: ‚Maminko, nemlať mě, já jsem mu ničeho nic neudělala‘,“ vzlyká matka. František Novotný doma nebyl, protože za stavením oral. „Svého hošíka přece rád neměl sice proto, poněvadž v prvním čase, co se ke mně přestěhoval, byl ke mně velice hodný, měl mě rád. Avšak od té doby, co jsem porodila hošíka, zpozorovala jsem, že láska jeho velice ochladla. Často vůči mně pronášel: ‚Když líbáš poblitého Frantu, tak já nemám povahu, abych oblizoval tebe.‘ Konečně musím podotknout, že když jsem byla asi ve druhém měsíci těhotenství, Novotný mně říkal, že to nechtěl, že se tomu bránil, ale když to tak dopadlo, že mi přivede bábu, kterou nejmenoval, která ten plod vymačká,“ vypovídá žena, ve které začíná klíčit podezření, že se smrtí dítka může mít něco společného její druh. 1. dubna 1898, Komárov, obecní úřad, 16.30 Soudní adjunkt Eduard Kintzler vyslýchá pětatřicetiletého chalupníka Františka Novotného. Když prý přijel v poledne z pole, seděla malá Adéla na prahu domu, vál ostrý západní vítr a chlapce, kterého hlídala, prý ofouklo, nabízí svoji verzi podezřelý muž. Vzápětí se ukazuje jeho vztah k vlastním dětem. Nepamatuje si ani jejich počet a dokonce ani jména. „Se svou manželkou měl jsem asi čtyři děti: Františka, Emila, a Veroniku a jméno čtvrtého si nepamatuji, ale všecky ty děti v krátkém čase brzo po porodu zemřely a všecky doktorem Pychem byly léčeny a prohlíženy a všecky zemřely na záškrt,“ tvrdí. K synovi Františkovi se prý přihlásil, i když si nebyl jistý, že je jeho. „Marie Půverlová také s jinými muži i se svobodnými důvěrně si počínala. Ona se chovala jako veřejná dívka,“ naznačuje soudci své skutečné smýšlení o ženě, se kterou žil. V průběhu dubna 1898, Komárov Svědci později na Novotného adresu řeknou, že měl prohlásit: „Je lepší živit sto prasat než jedno dítě.“ Novotnému ovšem přitěžuje svědectví dalšího lékaře, Miroslava Bauera z Holic. Podezřelý jej navštívil brzo ráno, hned po úmrtí dítěte. „Cizí muž úzkostlivě a v patrném rozechvění udal, že se jmenuje Novotný a je z Komárova. Žije společně s vdovou Půverlovou, že pobyt ten nebyl bez následků a že nyní je v podezření, že plod toho poměru, dítě Františka právě zemřelého, sprovodil násilným způsobem ze světa. Dnes odpoledne má být dítě soudně ohledáno a z té příčiny prosí za to, aby dělo se vše spravedlivě a nebyla podezření na něj schvalována,“ líčí lékař soudci podezřelé okolnosti návštěvy. Podezření vzápětí umocní i výpovědi sousedů: „Novotný se nechával často slyšet, že nemá děti rád a radil každému, ať je nemají.“ Konec dubna 1898, Dašice Takřka definitivní jistotu, že František Novotný má něco společného s úmrtím malého Františka, přináší práce lékaře Josefa Pycha, který spolu s matrikářem dohledávají seznam dětí z původního manželství Novotného. Objevují se šokující souvislosti. Jedno z Novotného dětí zemřelo v den narození, další tři zemřely po pěti dnech narození a dvě děti Novotných se dožily 17 dní. Dašický lékař Josef Pych vypočítává děsivou řadu. Že je vražedná, už nikdo nepochybuje. „František Novotný mladší zemřel 6. srpna 1888. Roku 1889 zemřela 1. července Julie Novotná, Marie Novotná zemřela ve věku 10 dní 17. září 1891. Roku 1892 dne 27. září roznemohla se Emilie starší a zemřela ten samý den v 10 hodin večer. Roku 1894 zemřela Františka, asi 20 dnů stará, na katar žaludeční 19. června. Léčena nebyla. Roku 1896 zemřela Emilie mladší 9. února k 9. hodině večer,“ dokládá lékař na výpisu z farní matriky vyšetřujícímu soudci. Květen 1898, Komárov, hřbitov Soud nařizuje exhumace všech dětí, pohřbených na komárovském hřbitově. Šestice rakviček novorozenců Novotných byla uložena ve společném hrobě u zdi, malý František byl pohřben zvlášť, pod kostelní věží. Následná chemická analýza potvrzuje přítomnost arseniku ve všech ostatcích. Léto 1898, Komárov, Holice, Chrudim Vyšetřování běží na plné obrátky. Novotný zapírá. Vyšetřující soudce má ale korunního svědka. Dělník Jan Kolář, dělník, který u Novotných bydlel v podnájmu krátce poté, co statek koupili, přiznal, že když se Kolářovým narodilo dítě, vedl s ním Novotný podivný rozhovor. „Mezi čtyřma očima mi pověděl, že našel ve stavení po předchozím vrahovi Englichovi něco za trámem a že ví, odkud to je. A řekl, že by mi poradil, co udělat, abych neměl tolik dětí, abych se s nimi nemusel živit,“ sdělil nádeník soudci. 21. října 1898, Krajský soud v Chrudimi Státní zástupce podává žalobu na Františka Novotného. Viní ho ze zločinu úkladné mnohonásobné vraždy a zločinu nedokonaného svádění ku vyhnání plodu. Tedy především z vraždy malého Františka, kterého měl s Marií Půverlovou, a ze smrti svých šesti dětí, které měl v manželství s Anastázií Novotnou. 26. až 30. října 1898, Krajský soud v Chrudimi Zasedá krajský porotní soud v Chrudimi, za předsednictví zemského rady Ctibora a soudců Novotného a Formánka. Po čtyřdenním přelíčení je František Novotný odsouzen k trestu smrti oběšením. Sedminásobný vrah vinu tvrdošíjně odmítá. Nepřímé důkazy jsou natolik přesvědčivé, že porota o jeho vině nakonec nemá nejmenší pochyby. Listopad 1898, Chrudim, věznice František Novotný žádá o milost. Císař František Josef I. ji neudělí. Předtím ještě lékaři shledávají, že odsouzenec byl a je plně duševně a fyzicky zdráv a choromyslnost předstírá. 25. února 1899, věznice Krajského soudu v Chrudimi, 7.45 Leopold Wohlschläger, shodou okolností syn kata Jana Pipergera, který před 13 lety popravoval již zmíněného Josefa Englicha, váže na krk oprátku Františku Novotnému. „Zdálo se mi, že chce ještě pronášet nějaké projevy, ale neměl jsem v úmyslu mu to dopřát. Novotný se patrně domníval, že přípravy k popravě nám zaberou ještě nějaký čas. V tom jsem ho však velmi zklamal. Jakmile jsem nabyl dojmu, že chce u šibenice vzbuzovat soucit, dal jsem pokyn, aby poprava začala. Také oprátku na jeho krku jsem zatáhl tak rychle, jak jen to bylo možné. Přesto trvalo v tomto případě dost dlouho, než nastala smrt. Byl silné postavy, a tak když tělo už viselo nehybně, srdce nějaký čas ještě tlouklo,“ popisuje poslední okamžiky sériového vraha Františka Novotného kat Wohlschläger. Současnost Nepředstavitelně smutné osudy nevinných lidí jsou zarážející dodnes. František Novotný, který svého předchůdce Josefa Englicha neznal, nejenže začal vraždit ve stejném stavení, ale během vyšetřování přiznal, že mu kdysi příbuzná dokonce dohazovala za manželku vrahovu vdovu Marii Englichovou. Chybělo málo a nebohá žena by se stala manželkou dvou odporných zločinců po sobě. On se však rozhodl jinak, ke zkáze jiné ženy a svých vlastních nemluvňat. Oba sérioví vrazi byli popraveni na stejné šibenici a pohřbeni do stejného hromadného hrobu. Památku jejich 12 obětí dnes na hřbitově v Komárově nepřipomíná vůbec nic. Zarostlé, neoznačené ruiny někdejšího hrobu pěti novorozenců Novotných u zídky jen dávají tušit, jaké zlo tehdy obcházelo krajinou. V dalších dílech této série Příběhů zla Jiřího Nováčka, které můžete sledovat v audiovizuální podobě na webovém serveru Deník.cz, nebo je pravidelně číst v tištěných Denících, rozebereme další málo uvěřitelné osudy lidí, spojených se zapomenutou tragédií, a podíváme se podrobně i na tehdejší hrdelní právo. Nový seriál Deníku Příběhy zla Jiřího Nováčka přináší dokumentární rekonstrukce největších kriminálních případů České republiky. Čtenářům a posluchačům se v něm pokusíme objasnit fungování české kriminalistiky a justice. Rozebereme podrobně reálné dopady zločinů na každého z nás a řekneme si, jaké jsou pozice a role pachatelů, jejich obětí, policistů, žalobců, advokátů, soudců i uvězněných. Jisté jsou přitom jen dvě věci: páchat zlo se nevyplácí a dokonalý zločin neexistuje. - 1. série - Muž, který nenáviděl ženy (Případ Jiřího Dvořáka) - 2. série - Američan, který vraždil v Brně (Případ Kevina Dahlgrena) - 3. série - Muž, který přišel o všechno (Případ Petra Kramného) - 4. série - Bratři, co vraždili kvůli sestře (Případ bratrů Hrdličkových) Příběhy zla doplňuje rubrika Ozvěny. Co v ní najdete?