Jste dobrodružný typ? Myslím, že jsem velmi dobrodružný typ. (úsměv) Tomáše Krejčíře mohli diváci vídat v seriálu Kamarádi: A kde je hranice, do čeho jdete a do čeho už ne? Třeba potápění se žraloky ještě projde? Se žraloky jsem se potápěl několikrát. Mám OWD, což je nejvyšší turistická licence v rámci potápění. Nepotápím se se vzduchem, lepší je nitrox, protože pod vodou můžu být déle. Třeba na Galapágách jsem se potápěl s obrovskými žraloky, na Maledivách jsem měl kolem sebe dvě stě žraloků. To zní děsivě. Ale žraloci reef jsou naštěstí hodní. Ono potápění už se dneska nebere ani jako adrenalinový sport, spíše jako hezké pokoukání pro babičky. (úsměv) Nicméně já jsem jinak pro všechno… Co můžu ovlivnit, do toho jdu! Třeba bungee jumping bych už dneska neskákal, ale dříve jsem ho zkusil. Také jsem skákal s padákem. Na co si vzpomenete. Už samo cestování je podle mě vždycky adrenalinový zážitek. Působíte jako kliďas. Zažíváte při podobných situacích strach? Mnohokrát jsem se bál. Když prožíváte dobrodružství, strach je jeho velkou součástí. Navíc při překonávání strachu se vyplaví adrenalin a je to super. Můj tatínek veterinář mi vždycky říkal, že největší svině ze všech zvířat je člověk, a to je velká pravda. Zvířat jako takových se tedy není třeba bát. (úsměv) Před časem skončila dobrodružná show Asia Express. Lákala by vás? Šel byste do ní? Stoprocentně. Já v Kambodži i Thajsku byl. Nebyl jsem ve Vietnamu. Tarantule jsem jedl. Všechno, co v té show bylo, jsem asi zažil. Například z Kambodže do Thajska jsem šel pěšky přes hranice. Tehdy jsem zažil opravdu takový baťůžkářský výlet v Kambodži i Thajsku v pralese. Povídejte... Prožil jsem úplně neuvěřitelné polní bojové podmínky, kdy jsem byl na Papui a Nové Guinei na treku přes jejich různá lesní údolí. Procestoval jsem svět… celou Afriku, Ameriku od začátku do konce, Galapágy, prostě na co si vzpomenete. Viděl jsem toho opravdu hodně, a nejen z pohodlí luxusního hotelového pokoje. Byla to spíše taková ta street turistika. Chtěl jste na některém z těchto míst třeba zůstat? Mnohokrát, ale nejde to. Mám dvě děti a další závazky, ale strašně mockrát jsem chtěl. Třeba na Papui, když jsem viděl, jak lidi chodí v podstatě nazí, to mě lákalo. Nejsem nudista, ale neřeší se tam oblečení, je teplo, peníze nikdo neměl a ani je nepotřeboval, protože v pralese jsou k ničemu a vy jen přemýšlíte o tom, že je takový život docela fajn. I když samozřejmě bude mít i svá negativa. Mají tam políčka, loví, pěstují a jsou v pohodě. V Česku převládá mezi lidmi názor, že si žijeme špatně. Co na to vy jako cestovatel říkáte? Já myslím, že by měli všichni cestovat. Všichni Češi, kteří nadávají, nechtějí cestovat, protože je to prý drahé. Není to pravda. Můžete jet na druhý konec světa, protože dnes se dá letět vlastně za pár korun. Můžete si najít ubytování na pláži za pět set korun nebo spát nadivoko na místě, které najdete. Je to také jedna z věcí, která člověku pomůže trochu najít sám sebe nebo potkat sebe. Když jste venku, zjistíte, že není moc míst, kde se lidé mají tak jak my. A to materiálně! A nemateriálně jsme na tom ve srovnání se zmíněnými místy špatně? Tady je ohromná míra toxického stresu. Všichni jsou vycukaní. Je tu spousta vlivů, které namáhají psychiku. V tom ohledu bych asi souhlasil, že si „žijeme špatně“. V chudších zemích jsou na tom lidé psychicky daleko lépe, jsou mnohem usměvavější a šťastnější, protože se nemusejí honit za penězi. Alespoň takový mám pocit. V čem musím dát Čechům za pravdu… a to už něco pamatuju, je mi pětapadesát, že je to tu dost kapitalistické. Peníze stále více určují náladu společnosti a to není dobré. Prozraďte ještě, kde vás mohou nyní vaši fanoušci vidět? Mně se teď rozehrála linka v seriálu Kamarádi, to je asi jediné, co mám teď na obrazovce. Jinak mám divadelní představení, se kterými jezdíme po republice. Co dál? Zároveň dělám i svůj zajímavý nový projekt o umělé inteligenci a sociálních sítích, který je určen pro mladé lidi. Ačkoli do toho čím dál více pronikám, mám dojem, že tyto platformy by měli využívat jen dospělí. Jde o obrovskou epidemii. Na jedné straně jsou strašně super a dramaticky nám mění život, na té druhé je to docela o průser. Jste zastáncem umělé inteligence? Dneska už jo. Dříve jsem se jí bál a myslel, že to bude průšvih. Že nás zabije. Respektive AI jako taková je v pohodě, ale je důležité, kdo ji kočíruje. Buďte konkrétní. Umělá inteligence je dobře zneužitelná v tom, že jestliže se domluví miliardářské společnosti, že odkloní lidstvo jedním směrem, díky umělé inteligenci jim to půjde velmi snadno. Už teď drží mládež pevně ve svých opratích, a ta tak nemá vůbec šanci rozhodovat o svém volném čase. Od chvíle, kdy jsou na světě krabičky, které strčíme do kapsy, a od chvíle, kdy nosíme internet u sebe, naše svoboda myšlení bohužel skončila.