Zatímco masovým turismem ochromené ostrovy jako Tenerife, Gran Canaria nebo Lanzarote praskají ve švech, El Hierro zůstává nedotčené. Pro srovnání: na Tenerife v roce 2024 dorazilo přes šest milionů zahraničních návštěvníků. Na El Hierro za stejné období zavítalo pouhých 4 100 lidí, píše server CNN. Důvod je prostý. Nenajdete zde žádné obří hotelové resorty, mezinárodní letiště ani organizované zájezdy od cestovních kanceláří. Ráno nad mraky, odpoledne v lávovém bazénu El Hierro je nejodlehlejším cípem Kanárských ostrovů. Kdysi byl považován za samotný konec známého světa a byl tím posledním kusem země, který Kryštof Kolumbus spatřil v roce 1492 před svou plavbou do Ameriky. Dnes sem míří cestovatelé, kteří touží po autentickém dobrodružství. Zajímavostí je, že na celém ostrově, kde žije zhruba dvanáct tisíc obyvatel, narazíte na jeden jediný dopravní semafor. Místo navigace v telefonu, který tu stejně často ztrácí signál, je lepší zeptat se na cestu místních, kteří v tavernách hrají domino. Na ploše pouhých 270 kilometrů čtverečních se střídá neuvěřitelné množství mikroklimat. Ve vnitrozemí se nachází řada mechem pokrytých stezek, které vás provedou zelenými borovými lesy, starobylými vinicemi a pastvami. Na pobřeží zase divoké kopce padají do mimozemsky vyhlížejících plání s tisíciletými stromy, které odolávají atlantskému větru. Na západě pak najdete nejkrásnější přírodní koupaliště. Například v Charco Azul se můžete koupat přímo ve vulkanickém kráteru, zatímco kousek od vás burácí o skály oceán. Přezdívku „ostrov tisíce sopek“ (ve skutečnosti je zde asi 500 otevřených kráterů a dalších 300 zalitých mladší lávou) si El Hierro plně zaslouží. Víno, které přežilo evropskou katastrofu V údolí El Golfo na severozápadě ostrova vládne tropické klima. Daří se zde plantážím s banány a ananasy a nově se tu experimentuje s pěstováním kávy, kakaa či dračího ovoce. Oblast je ale proslulá hlavně svým vínem. Díky své extrémní izolaci se totiž El Hierro stalo jedním z mála míst v Evropě, kterému se na konci 19. století vyhnula hmyzí epidemii mšičky révokaza. Zatímco na evropském kontinentu parazit zlikvidoval desítky odrůd, na El Hierru přežily – včetně vzácné autochtonní odrůdy Baboso Negro. Místní vinařství má hluboké kořeny spojené s drsnou historií. „Byly doby, kdy jsme pili domácí víno prostě proto, že bylo dostupnější a levnější než voda,“ vzpomíná Alfredo Hernández Gutierrez, šéf místního sdružení vinařů ve vesnici La Frontera. Jeho dědeček zažil v roce 1948 tragické sucho, kdy lodě s pitnou vodou na ostrov vůbec nedorazily. „El Hierro bylo pro tehdejší svět příliš malé a příliš daleko,“ dodává. Rybolov postaru a pískavý jazyk Pokud chcete ochutnat ty nejlepší plody moře, musíte zamířit na jižní pobřeží do rybářské vesnice La Restinga. Zdejší mořská rezervace Mar de las Calmas nabízí podmořskou viditelnost až na 30 metrů a brzy by se měla stát prvním stoprocentně mořským národním parkem ve Španělsku. „Rybaříme tady starým způsobem,“ říká místní rybář Juan Pablo Domingues. Zdejší družstvo striktně dbá na udržitelnost a ochranu biodiverzity – ryby se loví výhradně na pruty, háčky a živou návnadu. Žádné vlečné sítě. Kromě ekologického přístupu k přírodě se ostrované snaží zachránit i své kulturní dědictví. El Hierro je jedním z posledních míst na Zemi, kde se udržel původní domorodý pískavý jazyk Silbo Herreño. Původní obyvatelé (Bimbachové) a později pastýři se takto dokázali dorozumívat přes hluboká údolí na vzdálenost delší než kilometr. Když jazyk v 90. letech minulého století téměř vymřel, ostrovní rada zakročila. Dnes se pískání vyučuje v rámci kroužků na základních a středních školách a o víkendech dokonce probíhají lekce pro veřejnost a turisty na trzích ve Fronteře. Největší pýcha ostrova se však tyčí v kopcích kolem hlavního města Valverde. Pět obřích větrných turbín a dvě gigantické vodní nádrže vybudované ve vulkanických kráterech tvoří unikátní hydro-větrnou elektrárnu Gorona del Viento. Díky ní se El Hierro stalo prvním energeticky soběstačným ostrovem na světě, který dokáže běžet stoprocentně na obnovitelné zdroje. V roce 2019 ostrov zlomil světový rekord, když dokázal fungovat po dobu 24 po sobě jdoucích dní čistě na ekologickou energii, bez jediné kapky fosilních paliv. Nabíječky pro elektromobily jsou po ostrově zdarma a radnice místním masivně dotuje solární panely. Ekoturismus s rozumem Ostrov se nyní chystá opatrně pootevřít dveře turistům, ale s přísným důrazem na ekologii. Od září letošního roku spouští síť zážitků: návštěvníci budou moci vyrazit na moře s tradičními rybáři, absolvovat kurzy výroby sýrů, workshopy na zpracování aloe vera nebo komentované prohlídky vinic. Místní se však přílivu cizinců nebojí, pokud budou respektovat jejich pravidla. „Jsme rádi, když k nám lidé zavítají, ale nejdůležitější je pro nás zachovat si náš jednoduchý způsob života,“ uzavírá pro CNN jedna z obyvatelek ostrova při ranní kávě. „Zdejší tempo vám dává čas a prostor najít sami sebe. V dnešní uspěchané době je to neuvěřitelný luxus.“ Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz