Článek Drží Češi slovo? I to se brzy ukáže v rámci vleklého, ale už pomalu končícího hledání, jak v Evropě naložit s uhlíkovou stopou domácností. Dlouho živená naděje, že nijak, padá. Rok trvající ladění systému je u konce a většina EU se drží původní dohody, že vedle průmyslu budou zpoplatněny i emise řadových spotřebitelů. Tedy každodenní úkony jako ježdění na benzín nebo topení plynem. Na „dvojkové“ povolenky ETS2 pro malospotřebu už existuje platná směrnice, v roce 2023 pro ni hlasovalo i Česko. Poslední rok se debatovalo o její úpravě, aby poplatky nebyly moc zatěžující. Ale tato diskuze se teď uzavírá, kompromis už je na papíře a v hlavních bodech zůstává vše při starém. To je podstatné ve dvou rovinách. Za prvé věcně – fosilní paliva zdraží a nebude to úplně zanedbatelné. U benzínu může jít skokově až o 4,40 Kč za litr. A za druhé politicky – toto zdražení Babišova vláda výslovně odmítá a dál si trvá na svém, i když základ je dávno odhlasovaný a vůle ke korekcím je minimální. Zbývají tedy jen dvě možnosti, z nichž ani jedna není ideální: - Vláda nakonec ustoupí a zkusí se ze svých slibů nějak vykroutit, jak to už udělala u migračního paktu. To se ale neobejde bez spílání Bruselu. Velká část veřejnosti bude takový obrat brát jako velký podraz. Podtržený tím, že paliva v této variantě skutečně zdraží, byť peníze nikam nezmizí a půjde s nimi užitečně naložit. - Vláda neustoupí, povolenky nezavede, což teoreticky jde, protože český zákon s nimi pořád ještě pořádně nepočítá. Pak ale ubude peněz na úsporná opatření a hlavně přijde čelní střet s hlavním evropským proudem. Vzepřít se dohodě i vlastnímu závazku, to tu ještě nebylo. Dá se čekat i finanční trest, což vztahy s EU také poškodí. ETS2 skutečně nepřijmeme. Jen pro připomenutí, co se vlastně chystá: elektrárny, průmyslové podniky nebo aerolinky už své uhlíkové poplatky odvádějí v rámci systému ETS1. Začal už v roce 2005 a funguje na principu odpustků, aby velcí emitenti neměli své klimatické hříchy zadarmo. Povolenka prvního typu stojí aktuálně 80 eur za tunu CO2. V jedné letence po Evropě to dělá řádově kolem 250 korun. Finanční tlak nutí firmy šetřit a hledat alternativy k fosilním palivům. Navíc se vyberou peníze na očistná opatření – v Česku třeba na Zelenou úsporám nebo na plynofikaci uhelných tepláren. Premiér Andrej Babiš systém kritizuje jako ztrátový, i když na něm Česko – díky solidaritě EU s chudšími a fosilními zeměmi – dlouhodobě vydělává. Modernizace energetiky pokročila, v plusu jsou i firmy z Agrofertu. Od roku 2028 má za své uhlíkové zplodiny platit každý. Třeba v Německu už to u pump funguje, vláda v Berlíně začala dobrovolně a v předstihu. Emisní poplatek pod zkratkou „BEHG“ se zvedal postupně a teď činí kolem čtyř korun za litr benzínu i nafty. Peníze opět slouží na „zelené“ věci podle principu něco za něco: paliva jsou dražší, ale elektromobily nebo tepelná čerpadla levnější. Jsme pro, ale vlastně ne Celoevropská směrnice má z pohledu Česka kuriózní genezi. I když Češi nikdy nepatřili k průkopníkům Green Dealu, finální dohoda o ETS2 vznikla paradoxně za českého předsednictví v roce 2022. Téma přehlušily jiné body (ve stejném balíku byl konec výroby spalovacích motorů 2035). Expremiér Petr Fiala souhlas později objasňoval tím, že předsednická země funguje spíše jako mediátor než prosazovač vlastní vůle a že zájem o zpoplatnění emisí byl v EU jasně většinový. V roce 2023 vznikla závazná směrnice (Česko bylo pro), což automaticky znamená povinnost převést legislativu do vlastních zákonů. To ale minulá vláda dotáhla jen napůl. Distributoři paliv už musí evidovat, kolik paliv prodali a kolik CO2 z nich vzejde, ale chybí paragraf, že by někdy měli za to nakupovat a takzvaně „vyřazovat“ povolenky. Tato podstatná část se před volbami odložila na později. Zároveň Fialova vláda – krátce poté, co v rámci předsednictví byla pro – začala hledat spojence pro odklad či změkčení systému. Loni posbírala 18 dalších zájemců a začalo se pracovat na revizi. Z ní – jak ukazuje nejčerstvější vývoj – ale vzešel jen technický update a vůbec žádná principiální změna. Kličkování Fialovi nepomohlo ani politicky. U voleb mu konkurenti vyčetli, že chtěl zdražit benzín, sami slíbili opak – a vyhráli. Kdo škodí, ať platí Už na jaře se státy EU dohodly, že start ETS2 se posune v celé EU na rok 2028. Pak pokračovalo jednání o pojistkách, aby povolenky ETS2 nebyly pro domácnosti moc drahé. Dohadování mezi Radou EU, Evropským parlamentem a Evropskou komisí se nyní završilo v rámci takzvaného trialogu. Jde o neformální, ale zpravidla konečnou fázi příprav, protože vyjednavači jednotlivých institucí vědí, co u sebe jsou schopni prosadit. Pak už se jen formálně hlasuje. Výsledek trialogu minulý týden zveřejnila Rada EU, což je orgán, kde se scházejí zástupci všech členských zemí. Ti ještě musí kompromis odsouhlasit. Stačí ale většina, Česko nemůže samo nic zablokovat. A většina už existuje, proto aparát Rady text vypustil. Podobně v Evropském parlamentu, kde má zelená agenda širokou podporu. Politici v EU zkrátka čtou nálady svých občanů vesměs tak, že většina je s placením za uhlíkové exhalace smířená. Asi jako s poplatky za odpad nebo se spotřební daní pro kuřáky. Kdo dělá něco zatěžujícího, tak platí. Tím je motivován své chování měnit a zároveň přispívá na to, aby šlo dotovat čistší postupy. Češi – soudě podle toho, jak jejich náladu vyhmátly vládní strany – to většinově vidí jinak. Dávají přednost tomu, když jim nikdo do života nemluví. To ale nejde dohromady s předchozími závazky ani s čerpáním unijních fondů, které s dekarbonizací mnohdy souvisí. Co provedla inflace Jedním z nejdiskutovanějších bodů původní směrnice i předchystané revize je číslovka 45 eur za tunu CO2. Jde o strop, který má Evropská komise coby strážce povolenkového systému bránit. U původního textu panovaly obavy, že na to komise nebude mít dost sil, protože s povolenkami se bude volně obchodovat a cenu bude určovat nabídka a poptávka, podobně jako v systému ETS1. Přibyly tedy pojistky, že v případě zdražování půjde vydat víc nových povolenek a že to půjde častěji, s cílem „zvýšit jistotu občanů, že cena uhlíku v počátečních letech tohoto systému nepřekročí úroveň podle článku 30h směrnice“. Háček – přinejmenším optikou zdejších odpůrců – je ovšem v tom, že 45 eur bylo od začátku myšleno v cenách 2020. Tak je to ve směrnici a výslovně i v revizním textu. Od roku 2020 ceny v EU vyskočily kumulovaně téměř o 30 %, do roku 2028 ještě o něco stoupnou. Ze 45 eur je tedy rázem 60 eur. Což v přepočtu na složení paliv a účinnost spalovacích motorů vychází na 4,40 Kč za litr benzínu a 4,70 za litr nafty (viz box). Není to zdaleka tolik, jako když se zavře Perský záliv, ale znát to bude. Ledaže by vláda využila propad cen u pump jako dobrý moment, kdy povolenky zavést, ale tomu zatím vůbec nic nenasvědčuje. Neuspěl návrh propagovaný v dubnu europoslankyní Danuší Nerudovou za STAN – a sice vyjmout z ETS2 domácí vytápění. To padá, mimo jiné proto, že v panelácích se už za emise dávno platí kvůli účasti tepláren v ETS1. Kdo má doma kotel na plyn, neplatil zatím za nic, nově při 60 eurech za tunu CO2 a průměrné spotřebě by šlo o tři až pět tisíc korun ročně. Za uhlí ještě víc (opět viz box výše). Smyslem není zdražovat lidem život, ale – jak už bylo řečeno – vnést do energetiky pravidlo, že zatěžování atmosféry nemůže být zadarmo. Jde o součást širšího konceptu, pod který se Česko také podepsalo už za minulé Babišovy vlády – a sice že je třeba uhlíkovou stopu odbourávat a vlastním příkladem zkusit strhnout i jiné země, protože jinak světu hrozí nevratné klimatické zvraty a daleko větší škoda. Události posledních let také ukázaly, jak je ošemetná závislost na dovozu surovin z nespolehlivých a někdy i nepřátelsky naladěných končin. A že se tedy povolenky hodí i jako výchovné opatření k hledání alternativ. Může to být dražší, s tím může mít leckdo problém – většina EU ale cítí potřebu konat. Co říká ministr Bojovat s EU může být v Česku populární, dotáhnout odpor do konce ale bude drahé. Nikdo nebude chtít tolerovat uprostřed kontinentu „duty-free ostrov“. Klíčové je, že původní směrnice už platí. V unijních dohodách je pamatováno na to, že slovo se má držet, jinak mají ostatní nárok uplatnit vůči rebelům sankce, jak se to dělo třeba vůči Orbánovu Maďarsku. Vedle biče je tu také cukr. S povolenkami se váže takzvaný Sociální klimatický fond, kde si každá země určí, jak výnosy utratí. Začít s čerpáním jde už dopředu, z jiných unijních zdrojů – ale až když jsou národní zákony na ETS2 připravené, což zatím není český případ. Proti vidině levnějšího benzínu je tu tedy ujíždějící vlak peněz na zateplování (Zelenou úsporám už nová vláda na jaře seškrtala) nebo třeba na modernizaci veřejné dopravy. Co tedy vláda nakonec udělá? U migračního paktu stačilo konflikt vysedět, pakt začal platit sám, protože má formu přímo účinného nařízení. Směrnici by ale vláda musela sama aktivně v českém parlamentu doplnit do zákona. Ministerstva financí a průmyslu odmítla na dotazy odpovědět s tím, že agenda spadá pod Ministerstvo životního prostředí. Jeho šéf, Motorista Igor Červený, nejdříve poslal e-mailem odpovědi, které šlo vykládat na obě strany. Posun z trialogu pochválil jako „první krok správným směrem“, byť v naději, že ještě nejde o „konečné řešení“. Vypíchl konkrétní pozitiva, jako možnost častějších intervencí do trhu s povolenkami, zároveň ale slíbil pokračovat v tlaku na odklad ETS2, protože tak to má vláda v programu. Na otázku, zda je udržitelné směrnici nepřeklápět, odpověděl: „Nebudeme předjímat žádné další kroky ani možný vývoj v této věci.“ Po telefonu pak ale na dotaz, proč web ministerstva propaguje Sociální klimatický fond, když vládní program povolenky ETS2 výslovně odmítá, poslal kategoričtější odpověď: „ETS2 skutečně nepřijmeme, děkuji za upozornění ohledně webu, nechám opravit.“ Takže uvidíme po prázdninách, až bude trialog formálně odhlasován. Zatím je vláda v pasti, ale do ostrého startu zbývá ještě rok a půl času.